Také používáte sporttester a neustále sledujete a sdílíte svůj pokrok? Přemýšleli jste někdy o tom vyběhnout bez něj? Zavřít ho občas na pár dní do šuplíku může mít hned několik výhod.
Klasická situace … příprava na běžecký trénink vrcholí, takže navléknu elasťáky, triko, kompresky, pohodlné botky (dneska jdu do terénu, takže trailovky), čelenku, brýle a mám všechno. Nemám! Ještě sporttester! Panebože, jak jsem mohl zapomenout, bez toho by snad ani trénink nebyl platný. Určitě jste se poznali (i já) a co takhle to zkusit jednou bez něj? Jde to, proto čtěte dál.
Když se dnes rozhlédnete kolem sebe, tak máte dojem, že svět se bez všech těch IT technologií, aplikací, PC, notebooků, satelitů a samozřejmě mobilů už ani neobejde. Prakticky je to pravda, ale platí tohle i pro běžce? Bude náš trénink nebo závod neplatný, když proběhneme cílem a žádné zařízení nezaznamená naši aktivitu, načež plánek trasy, co jsem běžel a výsledný čas? Určitě bude platný a možná se nakonec budete cítit lépe, než když všechny ty informace budete okamžitě po doběhu znát.
| TIP: Přečtěte si také článek běžcův nepřítel anémie a jak se s ní vypořádáli postižení. |
Zkuste občas udělat výjimku a ty aplikace či sporttestery nechce doma
Pokaždé, když si jdu zaběhat nebo zatrénovat, tak si vezmu hodinky s GPS, připravím si je k provozu a jakmile vyběhnu, okamžitě je zapínám. V tu chvíli se ale dostávám dobrovolně do stresu. Najednou si uvědomím, že „musím“ běžet určitým tempem, „musím“ si hlídat tempovku, „musím“ dodržovat správnou kadenci běhu a těchto aspektů, co si „musím“ hlídat je tolik, že stres zažívající v pracovním procesu, je jen slabým odvarem toho, co prožívám nyní při běhu. Myslím, že ani moc nepřeháním, co vy na to?
Pokud někdo tvrdí, že to není pravda, tak malinko neříká pravdu. I když si řeknete, že se na hodinky nepodíváte, tak podvědomě vám to nedá a po čase přece jen na ně kouknete s omluvou, že potřebujete znát kolik je hodin. Rázem uvidíte tempo, uběhnutou vzdálenost a šup, už v tom zase lítáte. Hlava si vše automaticky přebere, vyhodnotí a najednou zrychlujete, aniž byste si to uvědomili. Je to přesně tak.
Bez hodinek se lépe vyhnete stresu
Co třeba jednou ty hodinky nechat prostě doma
Přiznám se, že tohle prožívám i já. Když si vzpomenu na dobu svých začátků, kdy jsme jen tak vyběhli, na ruce klasické hodinky nebo stopky (někdy ani to ne), a stačilo nám to. Pro dnešní generaci možná něco nepředstavitelného. Jenže tyto pocity zažívám občas i nyní. Sice se řádně obleču podle nejnovější běžecké módy, ale to „nejdůležitější pro běh,“ což je sporttester, nechám na poličce doma. Neberu si žádné hodinky. Proběhnu se prostě jen pro pocit a jak dlouho budu chtít. Tedy žádný čip, žádný čas, jak mnohdy slýcháme hlas moderátora na závodech, připomínající nám nutnou podmínku mít čip, abychom byli ve výsledkové listině.
Co takhle „žádný čas, žádný stres“
Poté, když takto „svobodně“ vyběhnu, tak opravdu neřeším rychlost, délku běhu, tepovku atd. Soustředím se čistě jen na svůj běh, kochám se okolím, dýchám, co udýchám, prostě naplňuji slogan, co stále slyším okolo sebe, a kterým mnozí běžečtí aktivisté lákají ještě nerozhodnuté lidi k aktivitě, tedy běhejte pro radost z pohybu a užívejte si života.
Dnešní nové technologie a aplikace umožňují doslova online sledovat nejen svoji aktivitu, ale třeba i aktivitu druhých kolegů. Následné sdílení s ostatními občas působí jako chlubení, kdo kolik, a jak rychle zaběhne. Mnohdy to způsobí i jistou závist a možnost demotivace. Tahle skutečnost je jakousi další z „vymožeností“ nových technologií, která ač na první pohled užitečná, může v konečném důsledku zapůsobit na samotné běžce velmi negativně.
Omezme ten neustálý stres, který kolem nás koluje a více si užívejme
Představte si situaci, kdy celý týden nebudete na aplikaci vykazovat žádnou aktivitu. Kolegové vás ihned začnou bombardovat otázkami „co je s tebou, že neběháš?“ Vy pak směle můžete odrecitovat to známé, používané a dnes již otřepané „běhám pro radost a užívám si.“ A to, že nevykazujete žádnou aktivitu pomocí sporttesteru přece neznamená, že nemáte kvalitně naběháno potažmo natrénováno.
Zdá se vám to celé přitažené za vlasy? Myslíte si, že vše ohledně aplikací zveličuji? Tak zkuste popřemýšlet o sobě, zda se tak „normálně“ nechováte i Vy. Není na tom přece nic špatného, souhlasím. Chci jen trochu odlehčeně upozornit na současný trend, a že je občas vhodné si ty různé mobily s aplikací, či sporttestery nebrat a jít si jen tak zaběhat a mít radost, že umíme být při sportování stále svobodní a nenechat se stresovat při zábavě, kterou vlastně děláme proto, abychom právě stres odbourali, odpočinuli si a zároveň i bavili.
Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.
Jiří Mašek, redaktor Světa běhu, je nadšeným běžcem už více jak 10 let, jehož specialitou jsou silniční závody na půlmaraton a maraton. V současnosti je členem týmu vodičů pro závody ze seriálu RunCzech. Pravidelně ale běhá i horské závody, poněvadž má moc rád pohyb v přírodě. Oblíbenou lokalitou, kam jezdí nabírat nejen fyzické, ale i psychické síly, je Šumava a Krušné Hory. |
