Přetrénování a stres – jaké jsou příčiny přetrénování, jak mu předcházet a jak z něj ven? – část III.

Trenér proti přetrénování

Jakým pomocníkem proti těmto problémům může hrát trenér a co si o přetrénování myslí sami špičkoví čeští běžci? O trenérství a hobby sportování jsem se již věnoval v předešlém článku. O fenoménu přetrénování několikadílně zase píše kolegyně Jitka Richterová, do jaké míry se ale záměrně přetrénovat a zároveň jak spolupracovat s trenérem, abychom vyšli z takové tréninku silnější a zdravotně nepoznamenaní?

„Aby přišla opravdová forma, vždycky se musím mírně přetrénovat, respektive cítit únavu,“ odpovídá na mou otázku nejen loni výborně běhající Viktor Šinágl. „Když následně v tréninku uberu, výkonnost jde prudce nahoru, ale bez mírného přetrénování to nejde,“ dodává. Trenér v takovémto přípravném cyklu je nepostradatelný – skladbou tréninků, intenzitou běhaných úseků i následným rozborem psychického a fyzického stavu svého svěřence. „Sám si nikdy tolik nenaložím a vždy se trochu šetřím, i když vím, jak si poskládat tréninky, aby to fungovalo pro stimulaci přicházející formy,“ říká svěřenec Jana Kervitcer staršího.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Sám V. Šinágl s těžkým přetrénováním zkušenosti nemá. Říká, že nejdůležitější v tréninku je hlídat si impulzy těla a včas tréninkově ubrat, zařadit regenerační běhy či volnější tréninkové období. Čas na srovnání organismu s přetrénováním je u každého sportovce samozřejmě jiný, ale dá se ovlivnit včasným poznáním impulzů související s běžcovými zkušenostmi. Paradoxně asi nejznámější český ultramaratonec Radek Brunner o sobě tvrdí, že je permanentně nedotrénovaný. „Všechny zranění, které jsem v posledních letech měl, byly způsobené mým revmatickým onemocněním, nebo extrémním protahováním,“ říká nejúspěšnější Čech Spartathlonu a dodává: „achilovka se ukázala jako problém způsobený mým dlouhodobým onemocněním, tu vyřešila změna léčby a bolavá kolena a prasklé menisky jsem naopak způsobil extrémním protahováním. Dalo by se říct, že všechny tréninkové postupy u mě platí naopak. Proto i možná nedokážu trénovat pod trenérem a myslím, že jsem stále nedotrénovaný.“

Není únava jako únava

Vítěz LH24 Radek Chrobák naopak zdůrazňuje důležitost mimo tréninkových aspektů přípravy na závody – kvalitní stravu, nejen před závodem, a dostatečný kvalitní spánek. „Obecně pociťuji přetrénování spíše v tom, že mě běhání přestane bavit, než abych se zranil,“ říká. „I když v něm nadále vidím smysl a chci v tom být dobrý, tak rázem není chuť a síla vyběhnout. Netlačím proto na pilu… Zároveň mě možná toto mentální přetrénování chrání před přetrénováním fyzickým,“ dodává.

Trenér sportovci nezaručí nezranitelnost, vyladění formy na den D, nebo každým závodem zlepšení si osobního maxima. Může stát ale za zefektivněním tréninků a psychickou pohodou sportovce. Motivaci do zlepšování si svým výkonů musí mít prvně sám běžec, důsledností, houževnatostí, odhodláním. (Dobrý) trenér tyto aspekty následně transformuje do ustálených tréninkových bloků, které zmenší šanci zranit se, přetrénovat, ztratit motivaci a tak dále. Pokud ale sám sportovec nebude poslouchat impulzy svého těla a nebude o sebe pečovat, ani trenér olympijských vítězů s takovým svěřencem nepohne.

Vojtěch Gawlas – student žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. K běhání se dostat jako slepý k houslím, a protože kolem domova neměl žádné roviny, začal běhat po horách. Nejoblíbenější trasy má do 30 km, co možná nejvíce vertikálně a v co možná nejfotogeničtějším prostředí (protože fušuje mimo běhu také do fotografického řemesla). Cílem běhu, nebo spíš sportu jako takového, je pro něj vyčištění hlavy od okolního světa a chvíle pro sebe sama.