Prohlédněte si další fotografie k článku…
Někomu stačí běžné předstartovní rituály, které ho dostanou do správného soustředění, například samotné tejpování či předstartovní rozcvička. Jiný si vypomáhá poslechem hudby, čtením knihy, anebo vzpomínkami na úspěšný závod či rovnou vítězství. Ale jen zřídka lze použít jedinou šablonu k nastolení ideálu. Jednou nás trápí stres, jindy lhostejnost. Často se potýkáme před startem s fyzickou i psychickou únavou. Jak se tedy správně nabudit nebo naopak zmírnit napětí?
Graham Gristwood
Velká Británíe, mistr světa ve štafetách a mnoho individuálních umístění v TOP 10. Povahou kliďas.
Jako junior jsem bývával trochu nervózní. Ale dnes vím, že dobré výsledky jsou především o zkušenostech a sebedůvěře ve své vlastní schopnosti. Nesmíš myslet na ostatní, jejich výkon neovlivníš, ovlivníš pouze sebe. Snažím se vyhýbat rutinám, nechci mít žádnou „rozcvičku“ podle šablony, protože každý neočekávaný problém, který ji naruší, by mě pak dostal do zbytečného stresu. Před startem si krátím dlouhou chvíli čtením knihy či povídáním s kamarády. Ale naučil jsem se používat několik věcí, které mi připomínají to nejdůležitější. V tašce s buzolou nosím poznámkový deník, kde mám napsané důležité rady – třeba „na 1. kontrolu rozvážně“ apod. Velmi často používám i „vizualizaci“ – zpětně si v hlavě promítám úspěšné závody, kde jsem dělal věci správně, tak jak to chci dělat zas.
Helena Jansson
Švédsko, 12 medailí z MS ve všech disciplínách. Obrovský nervák. Přitom navenek působí velmi v pohodě a vždy usměvavě.
Nervozita je odjakživa můj velký problém. Před důležitým závodem bývám nervózní i několik týdnů! To mě stojí hrozně moc energie. Jediné, co funguje, je neustále něco dělat, abych nemyslela na závod. Číst, učit se, sledovat filmy, smát se… prostě být neustále zaměstnána. V den závodu bojuji s tím, aby mě stres a strach neovládnul. Připomínám si, že výsledek není pro můj život důležitý. Partner mě nenechá, rodiče mě stále budou mít rádi 😉
Co nejdéle to lze, snažím se najít rozptýlení od závodu. Hodinu před startem obvykle začnu s vizualizací svých úspěšných závodů či tréninků a snažím se sebe sama přesvědčit, že se mi to opět povede. Při rozcvičce se snažím myslet pozitivně o svých schopnostech a formě. Na ruce mám napsány fixou nejdůležitější rady, kterými se chci při závodě řídit – motivační i technické. Ve chvíli startu chci mít pocit, že mám před sebou skvělou výzvu, kterou zvládnu a úspěšně dokončím. Poslední věc, kterou si řeknu je, že vše důležité je nakresleno v mapě a já to musím jen pečlivě číst. Jen já a mapa!
Lucas Basset
Francie, juniorský mistr světa a stoupající hvězda mezi dospělými. Pohodový a chytrý borec, který má ve francouzském týmu nad sebou nejlepší učitele.
Ideální startovní naštelování je podle mě ta nejdůležitější věc. Nezvládneš-li ji, je jedno kolik hodin si natrénoval nebo jestli ses před závodem dobře najedl a vyspal. Během chvíle zkazíš vše, pokud jsi přemotivovaný nebo nekoncentrovaný. Nechci mít žádné rutiny ani se nechci držet před startem stranou od ostatních. Chci si užívat společenskou atmosféru závodů, bavit se s kamarády, smát se. Nesnáším předstartovní karanténu, kde čekáme i několik hodin. Nechci být uzavřený ve své „bublině“, potřebuji společnost, chci se bavit. Soustředění na závod několik hodin mě zbavuje energie. Nikdy si nečtu ani neposlouchám hudbu.
Ale! Ve chvíli, kdy začnu s rozcvičováním, přepínám se do „závodního programu“. Neznamená to, že se uzavírám před světem, ale už si dávám pozor, na co myslím a s kým se bavím. Snažím se o dvě věci. Naladit se fyzicky a technicky. Fyzicky pro mě znamená být motivovaný a při závodě tvrdě makat, ať už se cítím dobře či blbě. Někdy to není jednoduché, často na těle něco bolí. Bolí i běh sám o sobě 😉
Druhou částí je technické vyladění mysli. Orienťák není o náhodě či osudu. Modlení se k bohu před závodem nepomůže. Jen já sám rozhoduji o svém úspěchu, proto musím být soustředěný na správné věci ve správnou chvíli. Musím spustit v hlavě natrénovaný algoritmus (sled činností) k nalezení kontroly a ten přehrávat pořád dokola po celý závod. To mě udržuje ve vysoké koncentraci. Vím, je to hezká teorie, která se ne vždy podaří, ale podaří-li se, je výsledek tam. Přál bych si, kdybych se dokázal takto mentálně naladit pouze během několika vteřin v posledním startovním koridoru.
Dana Šafka Brožková
Dvojnásobná mistryně světa (long, middle). Ticho před bouří.
Má předstartovní příprava je téměř vždy stejná. Před důležitým závodem si procházím mapy z dřívějších závodů, které se výborně povedly, a připomínám si ono naladění a pocity, které jsem tenkrát měla. Večer před závodem si prohlížím tréninkovou mapu k závodu a vizualizuji si, jak vypadá les. Pokud mám starší mapu závodního prostoru, postavím si zkusmo trať a představuji si, jak poběžím a kontroly mi budou „skákat do cesty“ (pozitivní uvažování).
Nejsem kliďas, ale spíš stresař. Před závodem mám problémy s nervozitou. Na mistrovství světa jsem si třeba říkávala: buď v pohodě, jako by to byl domácí oblastňák, tam ti to jde. Obvykle se uklidňuji čtením. S dostatečným předstihem před startem si tejpuju a připravím si věci na závod. Poté se jdu projít na rozcvičovací mapku, to mě uklidňuje. Při rozklusu a rozcvičce myslím pozitivně, těším se na závod a běh mě bude bavit.
Jan Petržela
Dvakrát stříbrný na JMS 2012 (sprint, middle). „Nejsem nervák, ale pro maximální koncentraci se musím uzavřít do sebe.“
Poslední hodiny před závodem trávím většinou ve společnosti ostatních lidí (pravda, po filosofických rozhovorech s Milošem Nykodýmem je koncentrace na závod obtížnější než normálně ;-). Rád si také čtu. Důležitá část mentální přípravy pro mě přichází přibližně 15–20min před ostrým startem. Po rozklusu, který většinou absolvuji s ostatními, se již potřebuji zcela uzavřít do sebe. Sám se rozcvičit, dát si atletickou abecedu, poskoky.
Nervózní před závodem nebývám. U mě jde vyloženě o zkoncentrování se na závod. Během rozcvičování si opakuji taktiku, se kterou jdu do závodu. Jsem-li dobře nažhaven, usměrňuji se například slovy: „Na první kontrolu v klidu!“ Jsem-li naopak malátný, potřebuji si dodat sebevědomí, říkám si: „Máš natrénováno. Teď ze sebe dostaň to nejlepší. Užij si radost ze závodění.“ A podobně. Poslední minuty před vstupem do koridoru už jen zopakuji malý rituál skládající se z tření dlaní a následného přiložení dlaní na oči, uši, promnutí nosu a lehce masochistické fackování po tvářích 😉 V koridorech už následuje pouze poskakování, občas nějaké protažení a závěrečné zklidnění. Kouknu na buzolu, kde je sever. Podívám se, jak daleko je vzdálený mapový start a soustředím se na to, abych si vzal správnou mapu.
Tomáš Dlabaja
Mistr světa ve štafetě a dvakrát šestý ve sprintu. „Musíš poznat sám sebe, své silné i slabé stránky, pak se staneš Závodníkem.“ Co lze usuzovat z tváře závodníka pár vteřin před startem?
Myslím si, že pojetí předstartovní mentální přípravy se vyvíjí podobně jako sám závodník. Z obvykle nervózního juniora, kterého je potřeba usměrnit, se po čase stává otrkaný senior, který k maximálnímu nasazení potřebuje vyplavit trochu adrenalinu.
Výkon je o sebedůvěře a tu musíte získat znova při každém postupu na vyšší úroveň. Od oblastního přeboru až po mistrovství světa. U mě bylo zlomovým okamžikem, když jsem poprvé zabodoval do šestky na mistrovství světa. V tu chvíli jsem dostal důkaz, že nemusím hledět po ostatních, hledat, číst, vyptávat se, v čem je to jádro pudla. Uvěřil jsem ve vlastní cestu a vlastní schopnosti. Proto dnes často nabádám: nekopíruj ostatní, ale inspiruj se jimi a přemýšlej o jejich cestě.
Od malička se mi nelíbil typ sportovců, kteří kvůli koncentraci na závod neprohodili od rána s nikým slovo. I závod je především společenská událost, proto jsem se vždy snažil dosáhnout toho, abych dobu k nutné koncentraci zredukoval na minimum, řekněme závěr rozcvičení před samotným startem. Dříve jsem hodně pozoroval ostatní soupeře a přemýšlel, proč on dělá to a jiný tohle.
Sám jsem dlouho hledal ideální vyladění fyzické formy v posledních dnech před závodem i mentálního naladění před startem. Znamenalo to hodně pokusů a omylů, než jsem poznal sám sebe. Myslím si, že v mládí jsem to neměl úplně pod kontrolou, proto jsem často selhal v důležitém závodě mimo domácí prostředí. Ale nebylo to nervozitou, bylo to nedostatkem sebedůvěry ve vlastní schopnosti, v lese jsem běžel a přemýšlel jinak, než jak jsem to dělal normálně. Dnes si lépe uvědomuji důležité faktory mysli a jak s nimi pracovat.
Uvědomil jsem, jak je pro mě důležité mít v den závodu chuť užít si závod a nechat v lese všechno. Často se mi stávalo, že jsem tuto energii vyplýtval předem na tvrdé tréninky a nedůležité závody a chyběla mi, když bylo potřeba. Chuť závodit mi také bere dlouhé čekání v karanténách, musím si na to dávat pozor a najít si jinou zábavu, hlavně neřešit orienťák. Mám už zažitou předstartovní rozcvičku, kterou časově prodlužuji či zkracuji v závislosti na okolnostech. Je-li horko, může být kratší. Naopak jsem-li třeba unavený, dělám ji déle, cítím se pak na startu paradoxně lépe.
Začal jsem více pracovat s hudbou, hodně ovlivňuje mé emoce. Čím jsem starší, tím jsem laxnější a potřebuji nabudit. Po rozklusu a dynamickém strečinku musím zařadit několik intenzivnějších úseků. Cítím se při nich obvykle příšerně, ale probudí mé tělo a za pár minut už ze mě srší energie. Mám holt pomalejší rozjezd 😉 Poslední minuty před startem už si jen opakuji základní poučky. Přemýšlím, co mě čeká v prvních okamžicích závodu, jak se budu chovat a jak čelit problémům na trati.
Posloucháte-li rozhovory se závodníky po doběhu do cíle, můžete si povšimnout zajímavých reakcí. Někdo by třeba řekl, že 20 násobnou mistryni světa Simone Niggli to už snad nemůže bavit neustále vyhrávat. Ale ona obvykle řekne po doběhu do mikrofonu, jak se před startem těšila na všech 25 kontrol na trati, že to byla pro ní nádherná výzva a jak si to hrozně užívala. Přitom sami víte, jak byl ten les dnes nezáživný… Něco na tom mentálním naladění asi je. A jak říká „král“ Thierry: „If you can dream it, you can do it!“ Když se stal poprvé mistrem světa, nepřekvapilo ho to, prožil si to ve své mysli již mnohokrát předtím. Nejen úspěch, ale i všechny překážky, kterým musí na trati čelit – ztráta koncentrace na divácké kontrole, rušení jinými běžci na trati atd. Proto si troufám tvrdit, nepodceňujte sílu mentálního tréninku a vizualizace!
A propos, za a) je správně 😉
Zdroj: Časopi Orientační běh, autor: Tomáš Dlabaja
