Podvádět při běhu se nemá, přesto se podvádí. Nebuďme hluší a slepí, otevřeně se ohrazujme!

Člověk si donedávna myslel, že vytrvalostní běh patří mezi ty sporty, kde různým podvodům pšenka nekvete. Omyl! Někteří se v honbě za slávou a super časy neštítí ani nekalých způsobů chování a otázka fair play je jim hodně vzdálená. Inu, řeknete si, jsou mezi námi i tací, ale těch je jen malá hrstka. A pak jednoho dne si otevřete noviny a celkem nevěřícně si přečtete něco, co už ani Vaše hlava nepobere a nabourá to Vaši idylu o nejférovějším sportu.

Když podvádět, tak rovnou ve velkém

V jednom pátečním vydání Lidových novin (30.11.) vyšla kratičká zpráva pod názvem „Hromadné podvádění při půlmaratonu v Číně“. Informace, která však stojí za pozastavení a hlubší zamyšlení. „Na jednom z půlmaratonů v čínském Šen-čenu celkem 258 běžců podvádělo. Dvacet jedna z nich běželo pod jiným číslem a zbytek se snažil zkrátit cestu na trati. Odhalili je pohotoví fotografové a místní kamery“. Podle čínských běžeckých pravidel jim za tento prohřešek hrozí mnohaletý zákaz běhání na místních závodech. Osobně mně zaujalo, jak „velké množství lidí“ se pokusilo o podvod. V té souvislosti mně napadla oblíbená otázka ze známého českém filmu: „A komu tím prospějete!“

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Není běžec, jako běžec

Na tomto názorném příkladu je vidět, že podvody tohoto typu (nemyslím tím klasický doping) se konají i při běhu, který by nám měl přinášel dobrou náladu, lepší fyzickou kondici, odreagování se od stresu a co já vím, co ještě. Bohužel ani v Čechách to občas není až tak růžové, jak si mnozí malujeme. V té souvislosti mě ještě více zaujala v uvedené zprávě věta, kterou napsal jeden z kritiků tohoto způsobu běhání na Twitter. „V Číně je teď příliš mnoho maratonů a příliš mnoho takzvaných běžců, ale běžci, kteří milují běhání, jsou pořád v menšině.“ Myslím, že dotyčný pisatel trefil svým výrokem hřebíček na hlavičku.

Hlavně naplnit a nasytit své ego

Ano, dnešní doba nahrává nebo přímo nabádá být lepší ne-li nejlepší. Průměrnost není tím módním doplňkem, kterým by se chtěl každý ozdobit. Vyčnívat, být nejlepší, mít se čím pochlubit, že jsem lepší než ti druzí, a nejenom o nějakých pár vteřin či kilometrů, ale rovnou o „parník“, jak se mezi běžci slangově říká o vítězství s velkým náskokem. Každý z „běžců“ se snaží maximálně ukojit své nenasytné ego a zajímá ho jen svůj čas, své množství naběhaných kilometrů a jak se nejvíce odlišit od těch „rádobyběžců“, kteří si říkají tak jako oni, ale zdaleka nedosahují jejich výsledků. Takové myšlení někdy právě vede k chování popsaném nahoře. Netvrdím, že jsou to desítky běžců jako v uvedeném případě z Číny, přesto podobné příklady najdeme i při závodech na našem území a mnozí se tohle neštítí použít ani v těch největších a nejznámějších závodech. Zřejmě podle hesla, pod svícnem je největší tma.

Nedělejme si iluze, případy podvodů najdeme i v Čechách

Zkuste se občas kolem sebe rozhlédnout, zda nebudete svědky takového jednání na závodech. Někdy si toho všimnete, ale v daný okamžik si neuvědomíte, že může jít o nějaký podvodný manévr. Několikrát jsem třeba zahlédl, jak si dvojice mění startovní čísla. A zajímavé bylo, že téměř pokaždé to bylo mezi běžcem a běžkyní. Když se ještě dávali čipy na nohy, tak byla k vidění i výměna těchto čipů. Na jednom menším závodě jsem asi na 10 km předběhl běžce, který už viditelně nemohl. Na 20 km, těsně před cílem jsem ho zahlédl přede mnou. Že by mě předběhl jsem si nebyl vědom, protože při tak malém počtu běžců, bych si toho všiml. A nejčerstvější případ mám z jednoho nedávného maratonu, kde byl k vidění maratonec, který cca 2 km před cílem vystoupil nenápadně z auta a doběhl na předních místech. Co k tomu dodat? Proč tohle dělají? A ještě jednou se ptám, komu tím prospějí?

Tyto podvody nikomu nepomohou

Ještě krátce k tomu, co napsal pisatel na Twitter. V dnešní době si hodně lidí hraje na ty, kteří bezmezně propadli běhu, jak o sobě tvrdí, ale těch, kteří běh opravdu milují, bez ohledu na super časy a umístění, je málo. Jsem moc rád, že se pohybuji v té menšině lidí, kteří si chodí zaběhat pro dobrou náladu, pro pocit radosti, a i když trénink či závod nikdy neošidí, vůbec nepřemýšlí o tom kde, co zkrátit, nebo jak by to vše ošvindlovali, aby byli lepší než ti druzí. Jste stejného či podobného názoru, nebo jaká je vaše zkušenost?

Nebuďte slepí a hluší, poukažte na takové způsoby podvodu

Možná si řeknete, co já jako jedinec s tím mohu udělat? Nebudu si připadat jako sám voják v poli či ještě hůře jako udavač? Rozhodně nebudete! Neobracejte se k takovému chování zády, buďte obezřetní, sledujte chování okolních běžců a pokud zjistíte, že dochází k nekalostem, důrazně se ozvěte! Pokud budeme takové chování tolerovat a jen slepě a mlčky přehlížet, začnou si tito „běžci“ ještě více dovolovat, a to přece nechceme!

Možná i ve Vás občas zahlodá myšlenka na drobný švindl třeba jen nepatrným zkrácením si trasy. Okamžitě se nad tím zamyslete a řekněte si upřímně, čeho tím dosáhnu? Budu mít dobrý pocit z výsledku, kterého jsem docílil nezaslouženě podvodem? Věřte, že radost brzo nahradí výčitky, proč jsem to vůbec udělal. Vždy si uvědomte, že sportujete čistě jen pro sebe, a proto přijde nelogické podvádět ještě sám sebe. Možná nikdy nedosáhnete na výsledek, který si přejete, ale pohled do zrcadla bude vždy čistý a upřímný bez poskvrny.

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.