Plejáda medailí a třetí místo v týmech k tomu – takové bylo skyrunningové MS juniorů pro české barvy

Ani v juniorských věkových kategoriích se české barvy neztratily a na oficiálně prvním MS juniorů vybojovaly dohromady osm individuálních cenných kovů a celkové třetí místo za tým. Jak oficiální první mistrovství světa juniorů probíhalo a komu se z českých barev nejvíce dařilo?

Podívejte se na další fotografie k článku…

Po loňském úspěchu na nultém ročníku MS juniorů pod nejvyšší horou Apenin, Corno Grande, odjížděl českých tým poskládán z 10 běžců s očekáváním, že by to opět mohlo zacinkat cennými kovy. Největší naděje byly vkládané do Tomáše Lichého, startujícího v kategorii U23, který již loni získal tři stříbrné individuální medaile. Krom Tomáše byli v českém týmu další běžci se zkušenostmi z loňského nultého MS – David Novák (třetí místo na trati SkyRace ve své věkové kategorii), či Tomáš Křivohlávek.

VK – Český úspěch, který čekal málokdo

Ačkoliv se na tuzemských horách trať s parametry VK hledá marně, čeští běžci ji, alespoň tedy na juniorském MS, běhat umí. Ukázal to již loni především Tomáš Lichý, který vybojoval druhé místo. Tento rok se k němu přidal Vladimír Kozlovský, který na 3,5 km dlouhé trati v nejmladší kategorii Youth A, vybojoval druhé místo a na zlatou medaili mu scházeli pouhé dvě vteřiny (čas 41:05). Naopak mezi ženami v nejstarší kategorii U23 si stříbrnou medaili vybojovala naše jediná žena na MS – Barbora Kožnarová (55:23). Tomáši Lichému smolně utekla medaile o 6 sekund a skončil na čtvrté příčce ve své kategorii U23 (38:20). V celkovém pořadí závod VK ovládl již velezkušený Ital Hannes Perkmann (35:46) před dvojicí Španělů Oriol Cardona (37:02), Jan Margarit (37:11). Mezi ženami suverénně závod ovládla Španělska Paula Cabrerizo (41:59), která například na loňské Zegamě skončila druhá a má již se světovými závody bohaté zkušenosti. Celkově druhá žena, Laia Aguilar (53:34) na ní ztratila více než 11 minut. Třetí skončila již zmíněná Barbora Kožnarová.

SkyRace nabídl opravdový extrém

Po pátečním VK měli závodníci den na regeneraci a přípravu na nedělní velmi těžký SkyRace s parametry 21,6 km s pozitivním převýšením 2226 metrů. A aby závod startoval opravdu stylově, opět se začínalo s výběhem VK – 3,5 km s 1000 výškovými metry. Mladší závodníci (kategorie Youth A) měli však trať zkrácenou na 17 km a na ní opět výborně běžel Vladimír Kozlovský. Vláďa i zde dokázal vybojovat druhé místo za Španělem Nicolasem Molinou, který mu utekl o 17 sekund. Na nezkrácené trati své kvality ukázal Tomáš Lichý, který po celou dobu závodu bojoval s Japoncem Ruy Vedou o první místo. Ten však nakonec dokázal zvítězit před Tomášem o dvě minuty (vítězný čas 2:31:03). Jediné české zástupkyni se také dařilo, Barbora Kožnarová uhájila své nabyté třetí místo a s časem 3:37:58 získala pro českou výpravu další medaili.

Čeští běžci. Češi tak ukázali, že máme nejednoho nadějného skyrunnera

V kombinaci disciplín měl k nejcennějšímu kovu nejlépe nakročeno Vláďa Kozlovský, který díky dvou druhým místům získal třetí a to nejprestižnější kov. Bára Kožnarová po druhém a třetím místu získala v kombinaci bronz a Tomáš Lichý, po čtvrtém místu z VK a druhém místu ze SkyRace získal stříbro. Ačkoli další Čeští běžci nezískali pódiová umístění, neopomeňme Davida Nováka (6 z VK a 5 ze SkyRace), Adama Chloupka (8 z VK a 7 ze SkyRace), Tomáše Křivohlávka (7 z VK a 4 ze SkyRace), Ondřeje Nezvala (7 z VK i SkyRace), Jiřího Křečka (9 z VK i SkyRace), Marka Czeczotku (9 z VK a 14 ze SkyRace) a v neposlední řadě Tomáše Štveráka (14 z VK a 10 ze SkyRace).

V soutěži týmu se velké změny oproti Buff Epic Trail nekonaly. Španělé jasně vládli a krom dvou případů ve všech kategoriích brali kovy nejcennější. Na druhé místo se dostali Japonci a třetí příčku obsadili Čeští běžci. Češi tak ukázali, že máme nejednoho nadějného skyrunnera a do budoucna se s námi bude muset počítat.

Další informace k závodu naleznete zde.

Vojtěch Gawlas – student žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. K běhání se dostat jako slepý k houslím, a protože kolem domova neměl žádné roviny, začal běhat po horách. Nejoblíbenější trasy má do 30 km, co možná nejvíce vertikálně a v co možná nejfotogeničtějším prostředí (protože fušuje mimo běhu také do fotografického řemesla). Cílem běhu, nebo spíš sportu jako takového, je pro něj vyčištění hlavy od okolního světa a chvíle pro sebe sama.