Když baron Pierre de Coubertin prosazoval na jednání Mezinárodního olympijského výboru Bréalovu myšlenku o zařazení vytrvalostního běhu z marathónského bojiště do Athén, zdaleka ne všichni mu fandili. Přitom ale jako by se zapomnělo, že už dávno předtím byly pořádány šestidenní vytrvalostní závody, které svou náročností daleko předčily čtyřicetikilometrový běh.
První maratonské závody a „zkušební“ běh
A o tom, že se dá maratonská vzdálenost bez újmy na zdraví překonat, dokázali už v roce 1881 v Londýně Angličané G. Mason a G.A.Dunning. Prvně jmenovaný zdolal 14. března toho roku 26 mil, tj. 41 843 m za 2:43:40, zatímco Dunning 26. prosince potřeboval k absolvování 25 mil /40 230 m/ jen 2:33:44. A to byly výkony na tehdejší dobu doslova neuvěřitelné.
Ale nezůstalo jen u nich: 11. dubna 1885 se běžel 38kilometrový závod mezi Paříží a Versailles, který vyhrál Luis Saussus v čase 2:36:30, a o tři týdny později – 2. května – pak Angličan J.A.Squiers zvládl 26mílovou trať jen o něco málo pomaleji než Mason před čtyřmi lety – za 2:47:14. Úctyhodné výkony těchto běžců však tehdy upadly v zapomenutí.
A tak byl proto raději v únoru 1896 na trase z Marathónu do Athén uspořádán zkušební běh. Zúčastnili se ho ale jen dva „pokusní králíci“. Vítězem se stal Georgios Grigoriu v čase 3:45:00. A protože oba průkopníci přežili běh ve zdraví, bylo definitivně rozhodnuto, že maraton – jak byla nová běžecká disciplína po historické osadě pojmenována – bude do programu olympijských her zařazen.
Odměna pro prvního olympijského vítěze v maratonu
Když ale vešlo ve známost, že vítěz nejnamáhavější soutěže bude odměněn stejně jako ostatní stříbrnou medailí, olivovou ratolestí a diplomem, zvedla se vlna protestů.„To je přece málo,“ tvrdili Řekové. A tak se ke slovu dostali různí boháči a živnostníci, kteří byli ochotni věnovat nejlepšímu maratonci mnoho hodnotných cen, služeb a darů – ale pouze pod podmínkou, že vyhraje domácí běžec.
Hoteliéři slibovali celoroční stravování zdarma, někteří dokonce na celých deset let dopředu, pozadu nezůstali ani holiči, krejčí a obuvníci. Prodavač mléka se nechal slyšet, že bude dodávat vítězi až do smrti kozí mléko, bezplatné služby v podobě trhání zubů – bude-li to ovšem zapotřebí – nabízel zubař, hodnotné věcné ceny byli ochotni věnovat i obchodníci. Nad vším stál aleslib bankéře Averoffa, který chtěl dokonce vítězi dát ruku své dcery a věnem jeden milión drachem!
V pátek 10. dubna 1896 se ve 13 hodin a 56 minut u mostu poblíž osady Marathónu shromáždilo 17 závodníků z pěti zemí. Žádný z nich neměl ani zdání, že je spoluzakladatelem disciplíny, která se stane v pozdějších letech tak populární. Startér major Georgios Papadiamantopulos seřadil běžce do čtyř řad a po krátkém proslovu v řečtině, který překládal závodník Sokratis Lagudakis do francouzštiny, vytáhl služební revolver a odstartoval první olympijský maraton…
