Začátkem prosince se v tchajwanském Taipei konalo mistrovství světa v 24hodinovém běhu, kde český tým žen dosáhl skvělého úspěchu ziskem bronzové medaile v soutěži týmů
Na čele této skvělé sestavy se výrazně prosadila Petra Pastorová, která zaběhla osobní rekord, 240,695 kilometrů, což jí vyneslo 9. místo v individuálním hodnocení a 3. místo v kategorii 45+. O dvě příčky za ní skončila Lenka Horáková, také ve skvělém osobním rekordu 237,335 km, a Lenka Berrouche přidala další osobní rekord s hodnotou 219,245 km, což jí vyneslo 29. místo. S Petrou Pastorovou, zkušenou a úspěšnou vytrvalkyní, jsme si popovídaly o její premiéře na takto dlouhé vzdálenosti a o tom, zda se plánuje na ultra více zaměřit.
Petro, moc gratuluju celému týmu k bronzové medaili na MS. Věřily jste si před startem na takové umístění?
Děkuji za gratulaci, bronzová medaile z mistrovství světa je určitě úžasná. Jsem moc ráda, že jsme takto zaběhli. Těžko říct, jestli jsme si věřili, ta myšlenka tam padla. Bavili jsme se o tom i s vedoucími týmu.
Jaká byla atmosféra v cíli a celkově na trati?
Atmosféra šampionátu byla naprosto úžasná, fantastická. Vidět na startu a potom na trati největší ultra borce a ultra borkyně, jako je Sorokin a Camille Herron a spousta dalších, byl zážitek. Koneckonců padl světový rekord v ženách.
Jak závod probíhal pro Tebe? Přece jen většinou běháš kratší tratě, bojovala jsi spíš s tělem, nebo s hlavou?
Těžko říct jestli na takové dlouhé vzdálenosti na 24 hodin jsem bojovala více s hlavou nebo s tělem, ono to spolu souvisí. Já jsem vlastně ještě v noci byla na bronzové pozici celkově v ženách. To bylo úžasné a vzbudilo to ohlas nejenom v českém stanu, ale i u ostatních výprav. Členové ostatních výprav se chodili do našeho českého stanu ptát, kdo to je ta Petra Pastorová. To umístění se mi udržet nepodařilo, protože poslední 4 hodiny na mě padla opravdu velká krize, kdy už jsem pak měla potíže skoro i chodit. Nakonec jsem se tedy propadla celkově na 9. pozici. I to si myslím, že na mistrovství světa je krásný výsledek.
Jak vypadal Tvůj trénink na MS?
Závod na 24 hodin jsem běžela podruhé v životě. Poprvé jsem ho běžela letos v únoru v Turíně, kde jsem se kvalifikovala na tento šampionát. Zaběhla jsem tam 230 km. Tehdy jsem bohužel kvůli zranění na ten závod natrénováno neměla, takže to bylo v únoru pro mě hodně těžké. Na tento šampionát se mi už podařilo natrénovat lépe. Měsíc předtím jsem běžela mistrovství světa na 50 km v Indii. Trénink jsem absolvovala v Tatrách, kde ale byla docela zima. V Indii pak bylo 22 stupňů. Pak jsem odjela ten šampionát v Indii, kde jsem zaběhla český rekord. A po něm jsme odjeli asi na 15 dní do Nepálu. Před MS na Tchaj-wanu jsem tedy strávila nějakých 15 dní ve výšce 3 500 m. Což si myslím, že mi hodně pomohlo.
Jakou máš týdenní kilometráž a jak přistupuješ k tréninku? Trénuješ se na základě svých zkušeností sama, nebo spolupracuješ s trenérem?
Moje týdenní kilometráž se většinou pohybuje kolem 200 km, někdy i více. Ten trénink komunikuji s Ottou Seitlem, který když závodil, byl nejlepší ultra běžec nejenom v České republice, ale byl známý i ve světě, takže určitě má spoustu zkušeností. Těch kilometrů je potřeba naběhat opravdu hodně, aby se tělo adaptovalo, aby si zvyklo na tu zátěž a bylo takzvaně rozběhané.
Jak takovou zátěž Tvoje tělo zvládá? Máš nějaké osvědčené formy regenerace?
Aby při náběhu těch kilometrů nedocházelo k běžeckým zraněním, je určitě dobré zařadit nějakou formu regenerace. Hlavně je dobré cvičit a protahovat. Hlavně teda ty svalové partie a části těla, které má každý nějakým způsobem náchylnější, což každý sám ví, co ho nejvíc trápí. Za mě tedy nejlepší regenerace je spánek a tomu zařadit cvičení.
Jaké máš plány do další sezony, chystáš se zaměřit na takto dlouhé závody?
Momentálně ukončuju letošní sezónu v Thajsku, kde končíme naši dvouměsíční tour po Asii. Poběžím tady ještě jeden maraton 17. prosince a pak se vracím zpět do České republiky, to jsou mé nejbližší plány. Plány na další sezonu zatím nemám.
S výsledky jsem spokojená, jak s výsledkem na 50 km, tak MS na 24 hodin. Z loňského roku ještě držím rekord na 100 km. Myslím si, že určitě mám ve světě ultra možnost uspět. Na druhou stranu neříkám, že to je můj primární cíl, přece jenom ty ultra běhy jsou hodně náročné.
Ve světě ultra je nepříjemné to, že to je celkem finančně náročné. Neexistuje finanční podpora ze strany atletického svazu ani jiného partnera, musíte si na to vydělat. A takto stejně to je i na šampionátech, musíte se snažit získat ty peníze sami. Já jsem třeba zažádala o individuální dotaci, zažádala jsem jak na Moravskoslezský kraj, tak na Statutární město Ostrava. Z Moravskoslezského kraje jsem dostala finanční příspěvek, ale Statutární město Ostrava mě nepodpořilo ani na jeden šampionát.
