Ještě dříve, než se zeptáme, proč běhat ultra, zeptejme se: Co je to ultra? V době, kdy každý druhý výrobek v hypermarketu má předponu super, ultra, mega… co je to ultratrail?
Původ má v ultramaratonu (silničním) – tedy běh na závod delší než 42 km. Běhat v přírodě a v kopcích a pěšinách (trail) je daleko větší zábava, a proto vznikl ultratrail. Tedy běh nad 42 km mimo cestu je ultratrail. Není ani horní hranice ani další dělení na nějaké hyper-, super-, giga- nebo turbotraily.
„Aha, takže je to dlouhý, to je celý“ někteří z vás možná otáčí stránku. To by byla chyba. Rozdíly mezi čtvrtkou a 3000 m steeplechase jsou v tom, že běžíte na dráze víc koleček a přesto se jedná o jiný sport, u ultra jsou rozdíly daleko větší.
Ultraprostředí
Pokud bych měl jmenovat jen jeden důvod proč běžet ultra, bylo by to prostředí, ve kterém se tyto závody běhají. Lavaredo Ultratrail vedoucí srdcem Dolomit, Ultraks kolem monumentálního Matterhornu, Ronda del Cims kolem celé Andorry, Diagonale de Fous přes barvitý Reunion – co závod to úchvatné místo. Alpy, Dolomity, Himaláje, pralesy, poušť, sopky… vyberte si libovolné krásné místo a můžete si být jisti, že se tam někde běží ultra. Zde jde vidět ta „neohraničenost“ disciplíny ultrailu. Zatímco Matterhorn Ultraks měří kolem 46 km, uvedená Ronda del Cims nebo Diagonale de Fous se šplhají ke 170 km.
Na trase strávíte dlouhou dobu, spatříte tak tuto nádheru ve všech částech dne. Východ slunce, svítání, krásný horský den, západ, noc… to vše během jediného závodu, někdy i několikrát. To jsou hodnoty, které v žádném jiném sportu nenajdete. Snad možné v ultramaratonech na horském kole, a jsem zase u ultra.
Pokud byste chtěli z horských běhů a/nebo maratonů přesedlat na ultra, tedy svůj běh prodloužit, je třeba tomu upravit přípravu.V první řadě některé tréninky prostě musí být delší, abyste si zvykali nebo se aspoň přiblížili délce závodu. Jinak se ale trénink typově zásadně neliší. Je třeba běhat, běhat běhat a pokud možno v kopcích. Tu a tam se vyplatí se zaměřit na konkrétní prvky – stoupání, výběhy, běh s holemi, v noci… Je toho hodně a velmi bude záležet, zda trénujete na horskou šedesátku nebo stomílovku. Systematický je jistě výhodou, ale vytrácí se tím ta horská volnost, stačí se podívat kolem sebe, kolik špičkový ultraběžců má trenéry a strukturovaný trénink.
Ultrazážitek
Nejen samotná celodenní přítomnost v úžasném prostředí dělá tento sport tím, čím je. Významnou mírou se na tom podílí i váš stav vnímání. Po několika hodinách běhu přijdete o kapacitu se starat o starosti doma, v práci a o starosti vůbec. Najednou jediné, na čem záleží, je dostat se na další občerstvovačku, vyjít další kopec, seběhnout do dalšího údolí. Na ničem jiném nezáleží a všechno ostatní postupně zmizí.
Jste tam jen vy a nádhera kolem. Vnímáte pouze daný okamžik – sebe a přírodu, ve které jste.
Jste tak v úžasném prostředí a vnímáte jej naprosto naplno, celou kapacitou všech svých smyslů. A jste tam 24 hodin denně, den využitý do mrtě. Tyto zážitky se zaryjí hluboko, přetrvají a máme tendenci se k nim vracet. Často to nestačí a tak chcete víc – Ultratrail nezřídka způsobuje závislost (varuje ministr zdravotnictví). Získáte naprosto odlišný (silnější) zážitek, než když se do stejného místa vypravíte na dovolenou a někde vzadu budete mít pořád zasunuto, že za dva týdny musíte odevzdat výroční zprávu. A to nemluvím o tom, že do některých míst se mimo ultratrail jen těžko dostanete.
Nejde o parametry trasy a řeči o nej závodě. Zkrátka být tam a být schopen vnímat ten jediný okamžik – to je esence ultratrailu. Žádné duchovno, žádný bůh, čakry, synergie, energie a vibrace a podobné nesmysly. Jen v daný okamžik, kdy jsem svými smysly schopen naplno vnímat přírodu kolem, se cítím skutečně živý. Tyto okamžiky pro mě znamenají ultratrail.
