Pavel Paloncý – jak si vedl na 400 km dlouhém Ultra Trail Gobi Race

Teprve 2. ročník tohoto extrémního závodu Ultra Trail Gobi Race se konal v září 2016. Jedním z účastníků byl i český běžec a extrémní vytrvalec Pavel Paloncý. Zkušeností před tímto závodem už posbíral požehnaně na jiných závodech podobných parametrů a obtížnosti.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Jak závod Ultra Trail Gobi vypadá?

Jedná se o závod napříč pouští Gobi, která se nachází na pomezí Mongolska a Číny. Na trati se nachází celkem 35 kontrolních bodů a trasa je dlouhá 400 km! A co více, běží se v kuse. Trať není konkrétně vyznačená, ale úsilí je ponecháno na navigačních schopnostech každého jedince. Jediné, co je důležité, je projit všemi kontrolnímy body v daném pořadí.

Především jde ale o poušť Gobi – celá poušť je ve vyšší nadmořské výšce, závod téměř výhradně ve výšce nad 1600 m n.m. Gobi je kamenitá a písečných dun je na ní minimum. Velký část závodu se běží po povrchu z vyprahlého bahna. Když v této poušti zaprší, voda se nevsákne, ale odteče do kaňonů, které se nebývale a prudce rozvodní. Tyto kaňony, protkávají celou poušť a jsou na nich výrazné stopy vodní eroze.

V poušti jsou typické velké výkyvy teplot. Přes den ke 30 stupňům, v noci klidně pod nulou a vzhledem k tomu, že závod vedl přes horské sedlo ve výšce 3500 m n.m., teplota klesala až k -15 a závodníci se mohli setkat se sněžením (loni je tam zastihla dokonce sněžná bouře).

Hitorické památky vs. moderní vymoženosti

Trasa vede historicky a kulturně bohatým územím plným budhistických a mongolských památek, kudy dokonce vedla Hedvábná stezka. Cestou tedy bylo na co koukat. Nicméně značná část cesty také vede po poušti, skrz nehostinné prostředí a náročné přírodní podmínky. Celá poušť Gobi je ve vyšší nadmořské výšce, teplota na poušti kolísá v rozmezí -20 až + 30 stupňi Celsia, tedy dost velké rozdíly na to, abychom mohli závod skutečně nazvat extrémní.

Kromě pouště Gobi jako takové si na závodníky organizátoři přichystali masivní sledování závodu: GPS souřadnice vysílané přes satelit, satelitní telefony a po trase občas kroužily drony, které snímaly terén se schopností vytvořit i jeho 3D model. Drony mají infrakameru, takže závodníkům vidí až do žaludku, mohou závodníka „zaměřit“ a v případě krajní nouze mu shodit až 5 kg nákladu. V principu mohou na závodníka provést i nálet.

A co na to sám Pavel Paloncý? Pojďme se společně podívat na jeho dojmy a zážitky z tohoto závodu:

Pavle, jak si přišel na to, že vůbec poběžíš tento závod?

O tomhle závodě jsem věděl dlouho dopředu, pokukoval jsem po něm, hodně mě lákal, ale vzhledem k nákladům, které by to znamenalo, jsem se tím dále nezabýval. Bylo to naprosto mimo moje možnosti. Pak ale přišla pozvánka od organizátorů a nebylo co řešit.

Netušil jsem, že poušť může být tak pestrá

Co Tě na takovém závodě lákalo?

Přestože jsem už absolvoval závody na různých místech, bylo to pro mě opět něco nového. V poušti jsem nikdy před tím nezávodil. Ultradlouhý závod nonstop s navigací je také typ závodu, který mi sedí. Především to ale bylo to prostředí, kde se závod odehrával a to daleko předčilo moje očekávání. Nikdy jsem si nemyslel, že poušť může být takhle bohatá a pestrá.

Velká vedra nejsou mojí doménou, ale v tomhle období je pravděpodobnější, že bude v Gobi v noci mrznout.

V závodě by ses měl o sebe starat sám bez cizí pomoci. Co to znamená, jak třeba probíhalo zásobování a tvůj pitný + stravovací režim?

Závod byl velmi dobře zajištěný a z mého pohledu jsem tam měl daleko větší komfort, než co zažívám v závodech adventure race. Na trase bylo 10 dep, kde jsme měli přístup ke svým věcem, avšak pouze těm, které jsme si připravili předem. Také tam byla k dispozici voda, pár stanů, kde jsme mohli případně spát a případně i doktoři.

Zažili jsme mimo jiné povodně v poušti

Běžel si celý závod v kuse?

Takový závod se v kuse běžet nedá. Ani ve smyslu, že člověk nepřejde do chůze. Cestou jsme se několikrát škrábali nahoru úzkými kaňony a také jsme pak překonávali horské sedlo ve výšce 3500 m.n.m.

Při takové délce je potřeba někde i chvíli spát. Bohužel poměrně brzo jsem cítil, že mi to neběží, jak bych si představoval, tak jsem to doháněl správnými rozhodnutími, což znamenalo v principu ve správnou chvíli si odpočinout a ve správnou chvíli za to vzít.

Závod si dokončil na 10. místě v čase 110 hodin 21 minut a od prvního tě dělilo nějakých 18 hodin. V jakém momentě se v takovém závodě vyhrává a jde tam vůbec o vítězství?

Asi není jeden moment, kdy by se dalo říci, že v daný moment se závod vyhrává. Rozhodně není možné jej určit dopředu. Podmínky se během závodu mění, mění se i rok od roku – loni závodníky ve vyšší nadmořské výšce chytla sněhová bouře, my jsme měli změněnou trasu kvůli povodním a tak jsme párkrát brodili hodně rozvodněnou řeku (ano, povodně v poušti).

V každém momentu je však možné závod prohrát a závod nekončí, dokud neprotnete cílovou čáru.

Často je možné zpětně určit, kdy byl ten klíčový moment, co měl člověk udělat a kdo se rozhodl správně. Na všechny možnosti se předem nedá připravit, je potřeba improvizovat. Rozhodují zkušenosti a zkušenosti a čím víc jich člověk má, tím má větší šanci, že se rozhodne správně.

Probíhali jsme „peklem farmářů“

Co ti Ultra Tral Gobi dalo?

V podstatě to, co jsem očekával a v co jsem doufal. Jen jsem toho dostal mnohem, mnohem více. Tešil jsem se na poušť – na krásné prostředí. A to byla prostě nádhera, úžasná krajina. A neuvěřitelně pestrá. To jak se krajině měnila mě asi překvapilo ze všeho nejvíce. Gobi není písečná poušť, většinu trasy jsme měli pod nohama pevnou půdu – někdy to bylo vyprahlé a pevné bahno, někdy holá skála. Proplétali jsme se kaňony, šli přes horské sedlo ve 3500 m.n.m., probíhali jsme i částí, kterou bych nazval „peklo farmářů“ – to když do bahna zaprší, přežene se stádo velbloudů a ty jejich obrovské stopy ztuhnou. Tam se nedá běžet ani rozumně jít, natož něco pěstovat. Takže především nádherná krajina a prostředí, kam bych se jinak neměl šanci dostat.

A noc v poušti má skvělou atmosféru. Nikde žádné světelné znečištění ani oblačnost, ale hvězdná obloha, na které jde vidět i Mléčná dráha, paráda.

Vrátíš se tam příští rok?

Rád bych, ale nezáleží to úplně na mě. Jak jsem říkal, tento závod je mimo moje finanční možnosti, tak to závisí na pozvání organizátorů. Celkově můj výkon byl vnímán jako úspěch. Já sám vím, že by to šlo daleko lépe a nejsem s tím úplně spokojen. Rád bych se tedy do Gobi vrátil, předvedl výkon, se kterým budu spokojen a také znovu okusil tuto majestátní krajinu.

Na závodě panovala báječná atmosféra. Jak bylo málo závodníků a organizátorů hodně, tak jsou všechny vazby těsnější a zase všechny rád uvidím.

Jak jsme psali již výše, kolem trati se mělo nacházet spoustu památek a krásných míst, jak si to v průběhu závodu dokázal vnímat?

To hodně. Jednak už před startem jsme se pohybovali na místech, kde byly staré stavby a pak přímo po startu jsme běželi kolem pozůstatků starých pevností, co hlídaly Hedvábnou stezku. Na Hedvábné stezce jsme byli prakticky pořád, protože to není jedna dálnice, ale síť různých větších či menších cestiček. Tyhle stavby byly nejčastěji postavené z toho jejich ztuhlého a vyprahlého bláta a hlíny, vypadalo to trochu jak obří bábovičky, ale stojí tam hrubo přes 1000 let.