Ostrý start a přes dva metry sněhu, LH24 ovládl Chrobák a Cichá

Přes dva metry sněhu, silný vítr i bílá tma, to vše čekalo závodníky nejtěžší čtyřiadvacetihodinovky u nás. Po desáté hodině dopoledne se poslední sobotu v lednu z centra Ostravice rozpohybovala masa téměř tisíce běžců směrem k vrcholu královny Beskyd. Mezi nimi byli i na poslední chvíli přihlášení obhájci vítězství z loňských let – loňský vítěz Radek Chrobák, nebo ve dvojici s Ondřejem Tabarkou Tomáš Svoboda. Od začátku závodu se běželo ostré, slovy samotných závodníků, přepálené tempo, které v kombinaci z těžkou, mnohdy neprošlapanou tratí znamenalo stopku pro velký počet závodníků. „Nejhorší je ten traverz k severní sjezdovce, chodíme tam po kolena ve sněhu a postupně se z toho dělá bílý písek,“ křičí jeden ze závodníků v hangu, nejprudším kilometru jedenácti a půlkilometrové trasy a dodává: „Spousta lidí to tempem přehnala a postupně se propadají nebo končí, těmi podmínkami je to nejtěžší ročník, co jsem LH24 šel.“

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Staronový král LH24

Téměř dvacet hodin to v mužích bylo s medailovými pozicemi stejné: obhájce z loňska Radek Chrobák, loňský vicemistr Zdeněk Hruška a postupně zlepšující se Petr Král. Nad ránem však P. Král za to vzal a Z. Hruška na jeho tempo nebyl schopný reagovat. Radek Chrobák si z desetiminutovou rezervou na druhého Krále doběhl pro obhajobu vítězství a titul Mistra. Za třiadvacet hodin a tři minuty zvládl třináct okruhů. Tutéž porci kilometrů zvládl odběhnout druhý P. Král, který si zkušeně počkal na druhou polovinu závodu a nepřepálil úvod. Kdo přepálil úvod a do třináctého kola vůbec nenastoupil byl Zdeněk Hruška, ten již při ukončení kola dvanáctého věděl, že na třetí místo mu bude letos porce 133 kilometrů s více než devíti tisíci nastoupenými metry stačit.

O vítězství B. Ciché se rozhodlo až v závěru

V ženách vyrovnaný souboj o vítězství svedly Eliška Kaniová s Barborou Cichou. Jako jediné dokázaly odběhnout deset a půl, respektive jedenáct okruhů. Cichá si v závěru vybudovala nejdříve patnáctiminutový náskok, který následně dokázala navýšit a jako jediná žena dokončila jedenáctý okruh s náskok 25 minut před koncem závodu. Druhá Kaniová vystoupila na vrchol Lysé hory dvě minuty po deváté hodině, ale dokončit tento okruh se jí již nepovedlo. Deset okruhů se podařilo dokončil třem ženám – Beniačové, Rambové a Tekeliové, ale právě poslední jmenovaná měla při dokončení svého posledního okruhu nejlepší čas, dvaadvacet hodin přesně a do závěrečného okruhu, stejně jako Z. Hruškovi se již nevyplatilo nastoupit.

Výkon z říše snů od Ševčíkové s Holoubkovou

Mezinárodní souboj mužských dvojic, tak by se daly shrnout první tři příčky v závodě týmů. Loňský vítěz a držitel rekordu okruhů s Vítkem Otevřelem Tomáš Svoboda ve dvojici s Ondřejem Tabarkou svedli vyrovnaný souboj se slovenskou dvojicí Dušan Krajčovič a Tomáš Szabo a polskou dvojicí Dariusz a Pawel Jakubczyk. Všechny tři dvojice totiž zakončili závod s patnácti okruhy na kontě, ale právě první jmenovaní měli nejlepší čas – 23:10. Slovenská dvojice pak 23:38 a polská 23:53. Kdo ale by se právem mohl srovnávat z mužskými dvojicemi byla Petra Ševčíková s Hanou Holoubkovou. Ty si totiž vybudovaly dvoukolový náskok a šly si téměř vlastní ženský závod. Obdivuhodný výkon zakončily v čase 22:24, kdy dokončily čtrnáctý okruh. Stejný počet okruhů stačil i vítězné dvojici v mixem. Matěj Bernát s Julii Rampírovou dokončily závod v čase 23:08. O čtrnáct minut déle byla na trati dvojice Nikola Ivanov s Kateřinou Holou.

Výsledky:

Muži:

Ženy:

Dvojice/Ženy:

Dvojice/Muži:

Dvojice/Mix:

Vojtěch Gawlas – student žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. K běhání se dostat jako slepý k houslím, a protože kolem domova neměl žádné roviny, začal běhat po horách. Nejoblíbenější trasy má do 30 km, co možná nejvíce vertikálně a v co možná nejfotogeničtějším prostředí (protože fušuje mimo běhu také do fotografického řemesla). Cílem běhu, nebo spíš sportu jako takového, je pro něj vyčištění hlavy od okolního světa a chvíle pro sebe sama.