Spartathlon byl loni jednoznačně největší úspěch
Letos jsi zaběhl spoustu náročných závodů od Spartathlonu přes 100km v Plzni po MS v běhu na 24 hodin v anglickém Belfastu. Jak sezónu hodnotíš? Co považuješ za svůj největší úspěch a kde si myslíš, že byly naopak rezervy?
Tak v Plzni jsem žádnou stovku neběžel, týden před ní jsem se uvedl do stavu o berlích a řešil jsem počínající únavovou zlomeninu holenní kosti. Největší úspěch ale pro mě byl jednoznačně Spartathlon. Podařilo se zopakovat a vlastně ještě vylepšit loňský výsledek, což byl trochu sen, o kterém jsem si nebyl jistý, jestli bude reálný. Naopak v Belfastu jsem si sice zaběhl osobák a skončil 11. na světě, s odsupem ale vidím všechny chyby, které jsem tam udělal. Původně jsem byl přesvědčený, že propad v poslední třetině závodu byl způsobený výpadky v tréninku, teď už to ale vidím jinak. A trochu mě štve, že to vlastně mohlo třeba dopadnout úplně jinak. Že ten výsledek vlastně způsobila moje hloupost a nepromyšlená energetická strategie. V podstatě jsem od poloviny závodu nic nejedl, minimálně pil, a pak už to nešlo dohnat. A pokud si to běžec neohlídá a ani nemá na občerstvovačce někoho, kdo to rozhodne za něj, je vymalováno.
Prohléděte si další fotografie k článku…
Na Spartathlonu jsi poprvé byl v roce 2015 a loni jsi skončil třetí v historicky nejlepším výkonu pro Čechy. Letos jsi určitě byl pod velkým tlakem. Jak se s nervozitou a vysokým očekáváním vyrovnáváš?
Z pohledu psychiky byl ten letošní rok jednoznačně nejnáročnější. Loni jsem tam jel jako outsider, letos už jako jeden z těch, co by chtěli vyhrát. Jenže takových tam bylo minimálně deset. Vždycky je snazší jednou zabojovat a vyhrát, než se pokusit to zopakovat. Tohle jsem si moc dobře uvědomoval. Trénoval jsem tedy ještě o trochu víc než loni a tím jsem získával sebedůvěru. Bylo mi jasný, že málokdo věřil tomu, že bych mohl loňský výsledek alespoň zopakovat, natož pak běžet ještě rychleji. I já sám jsem o tom neustále přemýšlel. Můj plán byl jasný, předběhnout sám sebe z roku 2016. Předpokládal jsem, že pokud poběžím rychleji, tedy pod 24 hodin, mohlo by to opět stačit na medailové umístění. Nakonec se ukázalo, že medaile visely ještě o hodinu dřív, tedy pod 23 hodin. Byl to neskutečně rychlý ročník. A jsem rád, že jsem si v něm mohl zahrát jednu z hlavních rolí.
Jak dlouho ti po Spartathlonu trvala regenerace? Věnuješ se i jiným sportům nebo odpočíváš úplně?
Neběhal jsem asi týden, pak jsem si začal jen tak pobíhat. Normálně běhat jsem začal asi za tři týdny. Měl jsem letos docela unavený nohy a samy si řekly, kdy chtějí volno a kdy se půjdem proběhnout. Jiné sporty neprovozuju, maximálně v létě koloběžku. Co se týká regenerace, jednou týdně sauna, jednou týdně masér Karel Kuchynka.
Ultramaratony trvají často několik desítek hodin a mnohdy se běží i přes noc, což stěžuje nejen orientaci. Bez jakého vybavení by ses neobešel?
Vlastně toho potřebuju hrozně málo. Stačily mi jedny boty, triko, trenky a čelovka, abych v noci nezakopl. Boty jsem použil Hoka Clifton, čelovku pak Fenix HM50 (přečtěte si celou recenzi čelovky Fenix HM50). Jediný, co od ní očekávám je minimální hmotnost, žádný kablíky kolem hlavy s akumulátorem vzadu, dobrý svit a pokud možno abych nemusel v noci měnit ani jednou baterii. A to tenhle Fenix zvládnul. Navíc jsem zjistil, že se dá navlíknout i jako opasek a pokud je mlha, tak si svítíte odspoda, což je ohromná výhoda. Doporučuju vyzkoušet.
„Běžecký život je krátký na to běhat ošklivý závody“
Kolik závodů jsi za sezonu celkem absolvoval? Je nějaký, který ti skutečně utkvěl a doporučil bys i ostatním běžcům?
Závodů bylo poměrně málo. V únoru díky pobytu na Floridě jeden místní 50km závod okolo bažin, pak díky zdravotním komplikacím až květnový Wings for Life, v červenci MS 24 hodin Belfast, srpen pak Lužické 700 (dvoudenní ultra 65+45km), no a v září Baroko maraton a Spartathlon. Každý závod, na kterém mám strávit několik hodin, si vybírám tak, aby se mi líbil. Takže z těch letošních bych musel mezi oblíbené zařadit asi všechny. Každý z nich měl své kouzlo a na každý bych se klidně vrátil. Běžecký život je dost krátký na to běhat ošklivý závody.
Kolik tréninkových jednotek jsi v roce 2017 odtrénoval? Jak to hodnotíš?
Počet tréninků podle deníku v roce 2017 je k dnešnímu dni, tedy 8.12.2017 368 jednotek s kilometráží 7048Km. Vzhledem k tomu, že jsem měl měsíc zdravotní výpadek bez běhání, je to za cca 10 měsíců docela dobrý výsledek. Navýšil jsem počet tempových běhů a dvoufázových dní, což mi dost vyhovuje. Aktuálně jsem v dobrý kondici, nic mě nelimituje, a to je hlavní. Můžu trénovat.
Jak často zařazuješ dvoufázový trénink? Píšeš, že jiné sporty ne, zařazuješ ale posilování?
Dvoufázový trénink zařazuju alespoň 3x týdně, kdy se snažím vždy o jeden tempový běh na úrovni tempa na závod 100km 3:50/4:00 v délce 20-30km a druhý běh je pak většinou volný klus 10-20km. Někdy místo tempového běhu dávám mixér. Pojmenoval jsem si tak střídavý běh, kdy střídám rychlé a pomalé kilometry 3:30-35 / 4:00. Jinak občas dělám posilování s vlastním tělem, různě se tak pohybuju po míči, dělám prkno na sto různých způsobů a tak.
Spolupracuješ s trenérem při přípravě tréninku?
Nespolupracuju. Žádného trenéra nemám ani nehledám. Jdu si svou vlastní cestou a vyhovuje mi. Loni jsem to s trenérem chvilku zkusil, ale nemělo to smysl. Byl to uznávaný trenér na poli světového ultra, má ve skupině hodně lidí ze špičky, ale pro mě to prostě nebylo. Přišlo mi, že ten trénink je univerzální pro všechny jen s malými odchylkami, zpětná vazba od trenéra díky tomu, že je z jiné země, je komplikovaná a zdlouhavá. A já prostě potřebuju 100% vědět, co dělám a proč to dělám. Když trénuju podle sebe, tak nejedu podle žádného striktního plánu, postavím si kostru k nějakému cíli a tu pak neustále ohýbám a upravuju podle aktuální situace. A tímhle způsobem jsem se připravil na svoje nejlepší výsledky. Tak proč měnit něco, co funguje?
„Přes zimu není moc čas vysazovat trénink“
Jak jsi na tom přes zimu? Uzpůsobuješ trénink, přesedláš na jiné sporty nebo trénink na nějaký čas vysadíš?
Jak už jsem řekl, žádné jiné sporty. V zimě jedem s rodinou párkrát na lyže, letos máme v plánu s kamarády na pár dní běžky. Ale jinak denní běžecká rutina. Není čas vysazovat trénink, další sezona se blíží a já chci být připravený.
Na sociálních sítích jsem viděla, že si poodhalil plány na další sezonu, zároveň ses registroval na Western States. Co ještě plánuješ na příští sezonu? Bude to opět Spartathlon? Jaké budou vrcholy a na co se můžeme těšit?
Western States jsou už mimo realitu příštího roku. Neměl jsem zaběhnutý kvalifikační závod a jsem vyřazený. Takže aktuálně cílím na MČR 100km v březnu v Plzni. Tomu podřizuju celou zimu. Na konci května se běží ME na 24 hodin. No a potom už se nasměruju na září, bude to tam takový dvojboj, na začátku měsíce je MS 100Km a na konci pak Spartathlon. Prioritou příští sezony je pro mě trať 100km a vylepšení osobáku a co nejlepší umístění na MS. Ale ani na Spartathlonu se nebudu flákat. Pojedu tam bojovat a nikomu nedám zadarmo ani metr. A pak vlastně, pokud všechno klapne tak mám přislíbený start v prosinci na Golden label závodě na 24 hodin v Soochow na Taiwanu. Ale to je ještě hodně daleko.
Plánů máš fakt hodně. Na příští rok to vypadá jako nabitý program. Jaký čas bys chtěl na MS 100 km zaběhnout, ať to přiblížíme normálním smrtelníkům?
Chci jít v březnu na MČR pod 7 hodin. Pokud se to povede, budu vědět že aktuální způsob přípravy je správný. V tom případě ho ještě zoptimalizuju a během léta bych mohl na MS natrénovat na čas, který by se třeba mohl přiblížit ke světový špičce. Tím ukazatelem ale bude březnový závod při Mistrovství ČR, k tomu to teď směřuju.
Díky za rozhovor, budu držet palce, ať se plní plány!
