Zuzka Urbancová, skyrunningová a ultra běžkyně z Beskyd, která letos suverénně zvítězila v závodu Pražská stovka, nám prozradila co je pro ni při závodě nejdůležitější a kde bere při extrémním běhu energii.
Ahoj Zuzko, gratuluji k vítězství a krásnému výkonu na Pražské stovce. Jak sis závod užila (pokud se o užívání v této souvislosti dá vůbec mluvit)?
Ahoj Míšo, moc děkuji. To se rozhodně dá. Já jsem si to užila od začátku do konce, byl to nádherný den a závod. Na Pražskou stovku jsem se chystala poprvé už před 2 lety, kdy jsem s ultra začínala, ale vinou zranění jsem se účastnila jen jako dobrovolník, a to i o rok později. Letos se to konečně sešlo tak, že jsem mohla běžet. Přiznávám, z trasy jsem měla respekt, chvílemi až posvátnou hrůzu. Těžkou ji dělá hlavně počasí, které může být v prosinci nemilosrdné. Letos bylo nádherně a díky tomu byla trasa o poznání snesitelnější. Vlastně mi přišla docela jednoduchá, nejtěžší na ní bylo, že se skoro všechny úseky daly běžet, a to už po 100km docela bolelo. Ale dalo se to překonat a neskutečně mě to bavilo od začátku do konce.
Bojovka s vítězným koncem
Jak se závod z tvého pohledu vyvíjel? Kdy bylo jasné, že jsi vítězka?
Poslední podobné ultra jsem běžela víc než před rokem, takže jsem si nebyla moc jistá, jak to zvládnu, jestli mi nedojdou síly. Ze začátku jsem se spíš šetřila, snažila jsem se úsporně přežít noc. V depu v Berouně (61. km) jsem byla jen chvíli za Hankou Krajníkovou, ale ta se tam rozhodla odstoupit, čímž mi hodně ulehčila situaci. Za mnou se pak v druhé půlce s odstupem 20minut pohybovala Katka Šoubová, tak jsem se prostě snažila, aby mě nedoběhla. Hodně mi pomohli kluci, s kterými jsem běžela od 85. km. Nejhorší úsek byl jednoznačně z Karlštejna do Černošic, ten jsme prokrizovali všichni. Posledních 17 km jsem běžela s kamarádem Lukášem Hůlkou. Kontrolovali jsme odstup pronásledovatelů za námi (Katku Šoubovou s Honzou Suchomelem) a udělali jsme si z toho takovou bojovku, že nás prostě nesmí dohnat. Vidina cíle v nás probudila poslední zbytky energie a ještě jsme zrychlili. Myslela jsem, že na Mostu inteligence už máme vyhráno, ale při pohledu dozadu na stráň jsme zbystřili dvě čelovky. Zpanikařili jsme, že to jsou určitě oni, Lukáš na mě křikl, ať zhasnu čelovku . Most jsme přeběhli potmě a pak pelášili dál přes Olafův pověstný konec (v pravidelném pořadí opakující se kopec – sídliště – rokle) bez otáčení až do cíle. To, že jsem vyhrála, bylo jisto jisté až ve škole v Modřanech:-)
Taktika během závodu
130 km je pořádná porce, navíc s více než 5 tisícovým převýšením a umocněno tím, že jsi křehké, ženské stvoření. Jaké vybavení si při závodě využila, co ti nejvíc pomohlo a co bys naopak určitě změnila?
Já jsem pověstná svou roztržitostí a tím, že vždycky něco zapomenu. Na P100 jsem si dala záležet a připravila si všechno dopředu, tak aby mě nic nerozházelo. Jídlo a výbava, to jsou alfa a omega úspěchu. Musím se pochválit, že toto se mi tentokrát povedlo nebo spíš, že sem nic nepokazila. Navíc jsem měla na trase jako support přítele Honzu, který mě povzbuzoval. Takže snad ani není nic, co bych měnila. Jsem ráda, že se to povedlo a už to nebudu muset běžet (vtip – ráda poběžím znovu, když budu zdravá).
Kde brát energii?
Zuzko, prozraď, co bylo hlavním zdrojem energie, na co jsi běžela?
Běžela jsem na pozitivní hlavně na pozitivní myšlenky:-) A z nutričního hlediska jsem si nesla asi 2kg zásobu raw tyčinek, které jsem si 3 dny před závodem zodpovědně vyráběla. Bohužel jsem nedomyslela balení, měla jsem je úplně na dně batohu a v jednom pytli, nechtělo se mi zastavovat a zdržovat se s vyndáváním, no tak jsem je snědla v neděli odpoledne 🙂 Taky jsem závislá na kávě, těšila jsem se na ráno, až si ji v Berouně dám. Moc ochotná paní mi kávu připravila, já ji za 15minut vypila a málem mě dohnala Katka.
Jinak jsem si na občerstveních dávala polévku, pak tam taky byly super frgály a ze začátku i banány. I když nejsem velký příznivce gelů, tak poslední dobou jsem si oblíbila značku GU a jejich příchuť salted caramel, ten jsem si na trase dávala zhruba každé 2 hodiny, za odměnu:-)
Mohu se zeptat, jak připravuješ raw tyčinky?
Při vaření se moc nedržím receptů a spíš mě baví improvizovat a vymýšlet vlastní kombinace. Začala jsem tak, že jsem koukla na složení svých oblíbených kupovaných tyčinek a to se pak snažila napodobit. Je to opravdu jednoduché, prostě rozmixuju a zpatlám dohromady to, co najdu doma (základ jsou sušené datle a oříšky). Pár podrobných návodů jsem dala na svůj blog.
Jak na krizi při ultra?
Předpokládám, že při tak dlouhém závodě určitě prožíváš nejednu krizi. Co ti nejvíce pomohlo a motivovalo k tomu, abys překonala vyčerpání a krize v průběhu závodu?
Zhruba až do 90km se mi běželo hezky, pak už začaly bolet nohy a můj pohyb se od běhu čím dál tím víc vzdaloval. Mně hodně pomáhá, nemyslet na to, kolik je ještě přede mnou a i když normálně s hudbou neběhám, tak tentokrát jsem si vzala ipod a bylo to super. Hodně mi pak taky pomohlo, že jsem se chytla kluků a ty krize jsme společnými silami porazili. No, anebo někdy pomůže si jen trochu zanadávat:-)
Byla pro tebe Pražská stovka vrcholem sezony nebo se chystáš ještě na nějaký další (zimní) závod?
Konečně se mi podařilo vyhrát a byla to pro mě spíš taková sladká tečka. O stupních vítězů sní asi každý, kdo běhání a tréninku něco obětuje, tak tohle byla moc hezká odměna. Letos budu muset oželet mé oblíbené Brtnické ledopády, jeden z mých prvních ultra. Vydáme se místo toho s Honzou ohřát na jih, kde si v horách u Madridu zaběhneme Půlmaraton Cross Alpino Cebrereño. Na konci února se pak už těším na Krkonošskou 70, kterou si doufám zase s holkama střihem.
Plány do dalšího roku
Máš už plány do příštího roku nebo je to zatím všechno ve hvězdách?
Příští rok se dále chci běhání věnovat a zkusit víc systematicky trénovat. Moc by se mi líbilo urvat nějaké body v závodech světové série skyrunningu. Na 100% se vrátím do Itálie na Trofeo Kima, před 2 lety se mi jej nepodařilo dokončit. Je to těžký technický závod, který je spíš o lezení než o běhu. A taky se budu snažit o nominaci na MS ve skyrunningu Buff Epic trail. Krásný závod v drsné přírodě španělských Pyrenejí, kde mám taky nějaké nedokončené resty:-) A pak mě láká zkusit si zaběhnout silniční maraton, jen tak ze zvědavosti, jestli jsem se zlepšila.
Jak to všechno začalo?
Přeci jen se zeptám – jak ses vlastně k ultra a k běhání vůbec dostala?
Asi mám docela talent na sport, a tak mi všechno šlo, tedy krom kolektivních sportů a čímkoliv s balónem:-) běhat jsem začala hlavně z nedostatku času. Ze všech pohybových aktivit mi přijde nejefektivnější, navíc k tomu člověk krom bot (a někdy ani ty ne) nepotřebuje. A k ultra? Vždycky mě bavilo chodit po horách, a když jsem pak zjistila, že je možné ty hory přeběhnout, třeba jen za jeden den, neváhala jsem to zkusit. Zjistila jsem, že to jde a že to je nesmírná zábava. A od té doby se to se mnou vleče a pořád mě baví zkoušet nové výzvy. (A samozřejmě, že jsem četla Born to Run:-))
Běh mi do života přináší jistotu
A jedna hlubší na závěr: Co pro tebe ultra a běh obecně znamená, co ti do života přináší, co ti naopak bere?
Do života mi běh přináší mi jistotu. Jistotu, že ať se děje co se děje, vždycky se můžu sebrat a běžet. Je to prostě skvělý prostředek pro vyčištění hlavy, pro útěk od práce, starostí. Někdy si říkám, že bych chtěla jen běhat, nedělat, nic jiného, ale myslím, že právě, kdybych ty starosti nemusela řešit, už by mě to tolik nebavilo:-) A díky běhu jsem krom Honzy poznala spoustu dalších skvělých lidí.
Díky za rozhovor a přeji hodně běžeckých ultra úspěchů!
