OSOBNÍ ZKUŠENOST BĚŽCE: Barcelonský maraton plný emotivních zážitků s krásným osobákem jako bonus

Pátek 10. března 2017 – Cesta do Španělska

Odlet z pražského letiště Václava Havla se poněkud opozdil, ale to byla jediná drobná nepříjemnost, co mne na cestě potkala. Start se vydařil, přelet nad Mnichovem úžasný, výhled na rakouské alpské velikány úchvatný, jasně viditelné olympijské skokanské můstky nad Innsbruckem a opět pohled na Alpy, tentokráte švýcarské. Itálie už zcela zřetelně hraje barvami nastávajícího jara, Francie jako dokonalý spletenec silnic, dálnic, říček a konečně přístav Marseille.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Sobota 11. března 2017 – EXPO má vždy své zvláštní kouzlo

Snídaně v duchu španělských specialit a hurá do EXPA pro startovní balíček. To hlavní, kde se vše podstatné odehraje se nachází na Placa Espanya, nádherný prostor před Národním muzeem Katalánska.

Ukázal jsem vytisknutý e-mail s číslem a obratem obdržel originál baťůžek závodu a to hlavní, startovní číslo s čipem. Pro účastnické triko si musím na druhou stranu EXPA. Jak prozíravé. Musíte si totiž proklestit cestu všemi těmi stánky a prezentacemi. Nic nejde vynechat. Hurá, triko mám. Ještě povinné foto s ním a číslem, aby památka na závod byla dokonalá.

Krátký lehký oběd, obhlídka toho, co mne bude v nejbližších hodinách čekat. Vše je výborně připravené. Zábrany postaveny, hlavní brána vyzdobena, dokonce svítí již i hodiny, tribuna uspořádána tak, že stačí jen usednout a sledovat závod.

Co také není k přehlédnutí je počasí. Od ráno jasno a nyní v 16 hodin odpoledne teplota atakuje 24°C, jako v létě. Při odletu z Čech jsem trénoval ještě v čepici a rukavicích a tady? Pozdní jaro nebo začátek léta? Dá se říci, že obojí je pravda.

Neděle 12. března 2017 – Barcelonský maraton plný emocí

Od čtyřech hodin nemohu spát, takže v šest hodin vyskočím jako papírový čertík z krabičky. Mrknu z okna, jasno úplně není a ještě teploměr, 16°C skvělé. Rychlá snídaně, obléknu z večera připravené triko s číslem 1694, nezapomenout brýle a hurá na start.

42,2 km po památkách katalánské metropole

Deset minut do startu. Skoro každý v mém okolí koná poslední strečink před startem. Z amplionů je slyšet zdravé hecování moderátora. Najednou začne odpočítávat a s ním postupně i celý ten dav závodníků. Co asi nastane, napadne mne, protože do startu ještě několik minut zbývá? A už to slyším … we will rock you … skupina Queen. Ruce všech najednou letí nahoru a tleskají. Úžasné, emoce pracují, to je opravdu síla. Dvacet tisíc běžců a běžkyň s rukami nad hlavou a poskakujících, to mrazí, doslova!

Koukám na hodinky a do startu zbývá jedna minuta. Moderátor opět zvyšuje hlasitost a začíná druhé odpočítávání, nyní už opravdu startovní. Pět, čtyři, tři, dva jedna a výstřel. Nejen ze startovní pistole, ale i dvou vzduchových děl, ze kterých bylo vystřeleno tisíce pestrobarevných konfet padajících na startující závodníky. Navíc z amplionů se rozezní přímo nádherné zvuky písně Barcelona v podání Freddieho Mercury a španělské sopranistky Montserrat Caballé. Oči mám plné slz, na rukou husí kůži. Takový start jsem si opravdu nepředstavoval.

Silné emoce na startu zůstanou dlouho v paměti

V prvních stovkách metrů mi ještě v uších zní ta úchvatná melodie a pomalu míříme za prvním z barcelonských klenotů, a to stadion Nou Camp, stánek místních fotbalistů. Běžíme docela rychle, což byl i můj plán a prohlídku musím tedy uskutečnit jen letmo, ale nádhera. Na šestnáctém kilometru míjíme překrásný chrám Sagrada Familia. Půlmaraton uběhl ani nevím jak a hurá do druhé poloviny závodu. Zatím jsem se svým výkonem spokojen a v duchu se modlím, ať tempo držím až do cíle.

V pohodě míjíme metu 25 kilometrů a čeká nás dlouhá pětikilometrová rovinka, kdy jsme z obou stran obklopeni palmami. Následuje výhled na azurové moře, které ač nechtěně, tak nám jako pozdrav posílá celkem ostrý vítr.

A to už vbíhám do poslední části maratonu a jako mnozí španělští hrdinové, tak i já a spousta mých běžeckých kolegů, můžeme proběhnout vítěznou branou Arc de Triomf. Kolem stojící a cestu lemující stovky nadšeně povzbuzujících fanoušků, nás oslavuje jako opravdové hrdiny. O dva kilometry dále podobný dav a překrásný přeběh přes gotickou část Barcelony. Jak prozíravé od pořadatelů maratonu – největší krásu nám naservírovat na závěr.

Jdu si za svým cílem a osobák je na dosah

Meta čtyřicátého kilometru je tady. Poslední dva kilometry do kopce a do velmi táhlého a dlouhého. V duchu si říkám, bude to rekord, zvládnu to? Zvládnu a už jen tím, že okolo burcující dav mne k tomu dopomůže. Po necelých deseti minutách už přibíhám znovu na již zmiňovanou Placa Espanya a přede mnou se otvírá široká cílová rovinka. Za mohutného potlesku a pokřiku fandů probíhám cílovou branou s rukami nad hlavou.

Je dobojováno! Radostně koukám na hodinky. Dokázal jsem to! Osobní rekord překonán o více jak pět minut na současných 3:18:21 hodin! Vyčerpán, ale nesmírně šťasten si hrdě kráčím pro medaili. Tu jsem obdržel od slečny, která se navíc po předání ještě uklonila jako pocta za to, že jsem závod dokončil.Moc krásné gesto, to potěší, a ještě více podráždí moji emoční hladinu, která je už tak napjatá až k prasknutí a slzy tečou zase a vůbec jim v tom nebráním. Tři měsíce trvající velmi poctivá dřina se vyplatila.

Pondělí 13. března 2017 – vycházka po pobřeží

Ranní probuzení bylo více než příjemné. Nejen, že svítilo sluníčko, ale stále v mém srdci přetrvalo mnoho emocí z nedělního závodu.

Jako odměnu jsem si dal výlet po pobřeží. Sluníčko docela pálilo, a i nohy jsem smočil v mořské vodě. Pohled na modrou hladinu je velmi uklidňující a v kombinaci se sluníčkem i plný energie. Večer jsem se ještě vyklusal po hlavních třídách Barcelony a částečně vyplavil i únavu z vyčerpaných svalů. Je cítit, že maratonská vzdálenost jim dala hodně zabrat, ale mělo to smysl.

V úterý ještě vynikající ranní káva v malé útulné kavárně pro 6 osob, cesta na letiště a odlet domů, do Čech, do Prahy a pak i Plzně. Myšlenka však zůstala stejná jako na podzim loňského roku. Jakým maratonem se zase odměním příště?

Uložit