Na začátek je třeba napsat, že veteránem se v orientačním běhu stane člověk, který přestoupí do kategorie H35 nebo D35, což znamená, že mu v daném roce je minimálně 35 let. Kategorie jsou pak odstupňované po 5 nebo 10 letech podle zařazení do soutěží a na určitých typech závodů mohou být i podkategorie A a B. Ty se většinou liší obtížností nebo délkou. My se tentokrát zaměříme zejména na ty zkušenější. „Myslím si, že veteráni třeba v atletice věnují hodně času v týdnu běžeckému tréninku, aby mohli o víkendu zaběhnout slušně svou sportovní aktivitu. Veterán v orientační běhu jede na závody o víkendu (myšleno ti, co systematicky netrénují), aby se sešli se svými vrstevníky, zaběhli si v pohodě závod, popovídali a dali nějaké pivko,“ vysvětluje jihočeský veterán Zdeněk Blabla rozdíly přístupu mezi sporty.
Samostatný český šampionát
Oblastní žebříčky, celostátní závody žebříčku B nebo třeba seriál Czech O-Tour pojí všechny kategorie dohromady. To znamená, že na jednom shromaždišti se mohou potkat i čtyři generace orienťáků. Svůj vlastní český šampionát pak veteráni mají na konci června, kde je čekají ve 3 dnech hned tři disciplíny: sprint, krátká trať a klasická trať. Letos se poběží u Hradce Králové. MČR štafet a klubů i ve veteránském věku je společné s kategoriemi dorostu i dospělých a v posledních letech se účastní více než 2 000 účastníků, kteří tvoří skvělou atmosféru. Jak se na tříčlenné štafety nasazuje? Rozhodující je součet věků všech zúčastněných, a proto pak ve výsledcích můžeme najít třeba kategorii H195. V extrémních případě tak tuto kategorii může běžet pětatřicetiletý závodník se dvěma osmdesátníky. Nutno také dodat, že startovné pro nejstarší věkovou kategorii je zpravidla levnější než pro eliťáky, resp. pro závodníky v produktivním věku.
Veteráni ve světě
Veteránské kategorie nejsou jenom specifikum českého rybníčku, ale jsou aktivní napříč celým světem. Velmi početná skupina se rekrutuje zejména ze skandinávských zemí, kde jsou pro ně kromě národních šampionátů připravovány i zájezdy do celého světa nejen za poznáním, ale i za orientačním během. Někdy jezdí cizinci do Česka objevovat krásy pískovcových skal, jindy třeba Češi do Benátek, Karibiku nebo Skandinávie. Každý rok je připravován světový šampionát, tzv. WMOC – World Masters Orienteering Championships. Na tomto svátku orientačního běhu se sjede až 4000 veteránů starších 35 let, nejstarší vypisovaná kategorie je H95 a D95, tedy pro závodníky starší 95 let. V nejvyšší kategoriích se obvykle účastní jednotky závodníků, ale například mezi osmdesátiletými bylo loni na WMOC ve Finsku přes 260 startujících. Šampionát je připravován od roku 1996, jednou byl organizován i v Česku, v roce 1998 v Novém Boru, a brzy se možná do ČR vrátí.
Jak trénují veteráni
Na trénování veteránů není jednotná šablona a vesměs všichni oslovení závodníci se shodují, že je důležité vykonávat jakoukoliv sportovní aktivitu, která nevadí zatížení jejich kloubů a zvládá ji i tělo. „Po propuknutí mých pohybových problémů už se v týdnu věnuji pouze jízdě na horském kole. Mám sice vyzkoušeno, že tento trénink zcela nenahradí běh, ale aspoň nějaký pohyb na má bolavá kolena to je,“ připouští Zdeněk Blabla z klubu SKP České Budějovice. „Běh si sice naplánuji, ale pak mi často stačí malá záminka a zůstanu doma. Když vynechám zimní (lyžařské) období, vychází mi to na cca 5-6 výběhů/měsíc. Proti všem pravidlům je naprostá většina souvislý běh, navíc bez rozcvičení,“ poodkrývá svůj systém Alena Rosecká, která na letošním MS veteránů brala bronzovou medaili v kategorii D65, a doplňuje: „Používám Stravu a eviduji tam i kolo, koloběžku a pěší výlety.“ I když orientační běh pojí kromě fyzické aktivity i technickou část výkonu, tak veteráni mentální či mapovou přípravu spíše vynechávají. „Kromě účasti na závodech, a to zpravidla na náročnější trati než odpovídá mojí věkové kategorii, se v zimě snažím co nejvíc jezdit na běžkách, a občas nějaký rychlejší pohyb i během roku mám při přípravě tréninků pro děti v terénu (a následném stahování kontrol),“ doplňuje Zdeněk Koč reprezentující klub SK Meteor Kačerov.
Nejen závodění
Veteráni jsou také nepostradatelnou „pracovní“ silou v rámci celého českého OB. V první řadě často vedou nebo pomáhají při práci s mládeží v jejich klubech. Roznášejí kontroly, připravují tratě i metodicky vedou děti při jejich prvních krůčcích. Vyrábějí také nejrůznější materiály tak, aby byl orientační běh dostupnější pro další generace. „Nemalý přínos je i to, že k orientačnímu běhu často přivedou svoje potomky,“ dodává Alena Rosecká. Na závody, které se často konají v dalekých destinacích, zastávají pozice řidičů. Často náročnou operací v OB je i pořádání závodů: tvoří se mapy, staví tratě, zajišťuje se celková logistika akce a pochopitelně se musí personálně poskládat celý tým v den D. I zde mají velké místo veteráni, zejména ti v důchodovém věku, kteří mají prostor se věnovat těmto aktivitám i v pracovní dny.
Jak poznat staršího veterána v OB:
- celý týden naříká o svých bolestech, ale jak dostane o víkendu mapu a může závodit, hned ožije
- moc netrénuje, ale rád závodí
- má rád spíš technicky obtížné tratě, ale fyzicky nenáročné (bez větších kopců, s běhatelnou podložkou atp.)
- přihlašuje se často do mladší kategorie, než by odpovídalo jeho věku
- závody jsou jakousi kavárnou nebo setkáváním se podobně smýšlejících lidí, kde se dost probírá, jaké bolesti koho trápí
- často vyžadují podrobnější měřítko mapy kvůli lepší čitelnosti, někteří si do lesa berou i lupu nebo speciální buzolu se zabudovaným zvětšovacím sklíčkem
- má rád, pokud jsou vypsané i nejstarší kategorie typu H80 či H85
- nemá rád, pokud jsou vzdálenosti na start nebo z cíle delší než 1,5 km
- velmi často pomáhají s trénováním dětí i při pořádání závodů
Fakta
V Českém svazu orientačních sportů bylo v roce 2024 registrováno 1636 závodníků starších 55 let, kdy tato skupina tvoří přes 13 % celé orienťácké komunity.
Foto: OK Bor, Karolína Rychlá, Jiří Čech
