Jak trénují orientační běžci mapu?

Orientační běh pojí dvě odlišné činnosti. Jednak to je běh jako takový, ale to není vše. Orienťák je zaměřen na čtení mapy, schopnost rychle a přesně proběhnout trať v terénu, orientaci podle buzoly, odhad vzdálenosti a další. Souhrnně můžeme toto označit pod pojem mapová technika.

Na úvod stručný přehled o disciplínách, ve kterých se závodí. Je to klasická trať (té se také někdy říká long), krátká trať (middle), sprint, štafety, nejnovější disciplínou jsou sprintové štafety a knock-out sprint a poměrně specifickým typem je noční orienťák, ve kterém se sice nezávodí na velkých reprezentačních akcích, ale zato se v noci běhají dvě největší štafetové akce (Tiomila ve Švédsku a Jukola ve Finsku).

Každá disciplína se pochopitelně odlišuje. Jak délkou, tak charakteristikou. Pro podrobnosti se můžete podívat na článek, který se jednotlivým disciplínám a jejich odlišnostem speciálně věnuje.

A nyní se již na několika příkladech s konkrétními ukázkami podíváme, jak se dá v orienťáku na jednotlivé typy závodů trénovat. Pro přehlednost jsme si tréninky rozdělili na dvě skupiny, ačkoliv zde neplatí žádné striktní pravidlo a obvykle se mezi sebou dají různě modifikovat.

a) Tréninky podle svojí formy

První skupina tréninků se liší svojí formou. Obvykle používají (ale nemusí) normální, nijak neupravenou mapu.

Hromadný start

Název napovídá, že půjde o kontaktní trénink. Simuluje štafetový závod, konkrétně prvních úseků. Najednou vystartuje skupina běžců, kteří nemají všichni stejnou trať. Buď se použije farstování, nebo (jako na ukázce) jiný typ rozdělovací metody. Vidíme tzv. motýlek.

Linie

V mapě je zakreslena trasa a běžec se ji snaží co nejpřesněji proběhnout. Trénuje se schopnost čtení mapy, sledování pozice v terénu. Pro kontrolu správného proběhnutí lze na trať umístit například fáborky a po doběhu je za úkol určit jejich polohu.

Okruhy

Jedná se o několik krátkých (řádově 6-12 minut) úseků, které rozvíjejí mapovou techniku na pozadí rychlejšího běhu. Start a cíl je vždy na jednom místě a umisťuje se s výhodou do těžiště nějaké mapově zajímavé oblasti.

Noční

Zde mapová ukázka není nijak specifická. Jedná se o běžný trénink nebo závod, jen se odehrává za tmy. Běžec je vybaven světlem (čím výkonnější tím pochopitelně lepší) a na kontrolách se obvykle umisťují ještě takzvané reflexy, které potom náběh na kontrolu zjednodušují. Jako trénink je poměrně hodně využíván, protože mnohem více než za světla klade důraz na práci s buzolou, držení směru a odhad vzdálenosti.

Opakované starty

Trénink pro skupinku běžců podobné výkonnosti. Přesná forma se může různě drobně lišit, ale v zásadě se to běhá tak, že první běžec odstartuje, ostatní v různých intervalech za ním a na krátkém úseku mají za cíl ho doběhnout. Zatímco pronásledovatelé „uprchlíka“ vidí a běží mu „na záda“, ten musí mapovat a je nutně pomalejší a tím v nevýhodě. Po konci úseku pokračují na další, kde si startovní pořadí prohodí.

Postupy na volbu

Zjevně trénink na klasickou trať a procvičuje se schopnost stanovení správné volby postupu a její realizace. Případně může běžet dvojice a testovat různé varianty.

Řetízek

Zde se zase nejvíce procvičuje způsob závodu na krátké trati. Techničtější terén, hodně kontrol, na první pohled časté a výrazné změny směrů. Zde náročné především na správný směr odběhu od kontroly na další.

Paměťák

Ani zde není mapová ukázka nijak specifická. Úkolem běžce je zapamatovat si na „jedno kouknutí“ do mapy, jak se dostane další kontrolu (nebo třeba i několik dalších).

Scorelauf

Obměnou klasického orientačního běhu je „scorelauf“, při kterém mají závodníci stanovený časový limit, během kterého se snaží oběhnout co nejvíce kontrol zakreslených na mapě. Kontroly mohou mít různou bodovou hodnotu podle obtížnosti nebo vzdálenosti od startu. Za každou minutu přes časový limit je závodníkovi stržen určený počet bodů. Závodník s nejvíce body, popř. časem vyhrává.

Směry

Oproti Řetízku je trénink na obrázku kratší a postupy jsou delší, ale jinak opět důraz na správný směr odběhu po oražení kontroly.

Sudá-lichá

Trénink pro dvojici běžců. Běží spolu, první má na mapě pouze liché kontroly, druhý naopak sudé. Když se běží například na lichou kontrolu, „sudý“ běžec musí pečlivě sledovat přesnou pozici a vždy musí vědět, kde je. V okamžiku oražení přebírá mapování a pokračuje na sudou kontrolu. Čím technicky těžší terén a čím větší rychlost, tím náročnější trénink.

Věšák-sběrač

Opět pro dvojici běžců. Zde na ukázce – ze startu vyráží jeden na jedničku, druhý má v mapě jako první kontrolu dvojku. Svoji jedničku každý roznese a běží na svoji dvojku a tu naopak sebere. V cíli úseku začíná vše nanovo.

Výběhy-seběhy

Může být pro jednotlivce, ale i pro skupinu. Začíná se fyzicky náročným výběhem do kopce, poté následuje technický seběh. Pokud najednou startuje skupina, tratě se po první kontrole drobně liší, ale tak, aby umožňovaly vzájemný kontakt.

b) Tréninky na speciální nebo upravené mapě

Horský OB

Speciální „odrůda“. V podstatě vytrvalostní běh, podle názvu nejčastěji v horách a podhůří. Pokud je řeč o závodu, tak se jedná o Mistrovství ČR, které je dvoudenní a závodí vždy dvojice na turistické mapě v měřítku 1 : 50 000 (klasická mapa pro závody je pětkrát podrobnější)

Ortofoto

Trénink na ortofoto mapě. Víceméně zpestření a jiný typ orientace.

Nyní několik příkladů jak lze klasická mapa upravit a tím vytvořit jiné podmínky pro trénink.

Bez cest

Na ukázce vidíme, resp. nevidíme cesty a pěšiny. To je v našich lesích většinou poměrně výrazně pomocný bod. Běžec se orientuje podle terénních prvků (především vrstevnice) a porostů.

Vrstevnicovka

Zde máme oproti předešlému případu vynechány i porosty. Zbývají tak vrstevnice, potoky a skály.

Koridor

Tento trénink je určitá forma linie. V mapě je pouze úzký pruh, kudy se má běžet a ostatní je vyříznuto. Stejně jako u linie se klade důraz na sledování přesné pozice.

Švýcárna

Nebo také Švýcarská hra. Situace, kdy v mapě jsou pouze oblasti kolem kontroly a prostor mezi je vyříznut. Charakterově je to podobné jako třeba noční – také důraz na běh podle buzoly a odhad vzdálenosti.

Kombotech

Na závěr je tu určitý mix několika zmíněných typů. Zdánlivě divný název si přeložíme jako „kombinaci technik“. Vidíme tu koridor, švýcárnu, ale může být i linie, vrstevnicovka, bez cest a podobně. Používá se na procvičení různých způsobů práce s mapou a buzolou během jednoho tréninku. Také na zpestření dlouhých výběhů.