ORIENTAČNÍ BĚH: 10 katastrof, aneb co všechno se vám může přihodit v době mezi oblékáním do lesa a cílem

Vybrané příhody jsem nijak neporovnával na základě zajímavosti. To ať si udělá každý a vybere si tu svojí nejlepší příhodu.

1) Jan Procházka (Přeběhnuté pole na Finském Halikko Viesti 2008 vol. 1)

Přísloví, „Jiný kraj, jiný mrav“, platí i v pravidlech OB v každé zemi. Co platí v jedné zemi, nemusí platit v druhé. Pro Beťáka a celou jeho štafetu se stalo osudné jedno finské pole na podzimních štafetových závodech Halikko Viesti. Na svém blogu to popisuje takhle:

„Běžel jsem 1. úsek. Udělal jsem pár menších chyb, a tak jsem musel dotahovat vedoucí skupinku. Na jednom postupu jsem přeběhl pole. Sice jen trošku, ale i to se počítá. Nijak moc jsem si postup nezvýhodnil, bohužel se tohle ale ve Finsku nesmí. Budu si to pamatovat do konce života, ale při závodě jsem to nevěděl. Teď náš výsledek závisí na ostatních týmech, jestli budou mírní anebo nebudou a podají protest. Strach vyhrál nad sportovním duchem a 2 neznámé týmy podaly protest a my jsme byli diskvalifikováni…“

2) Petr Losman (Ztracený čip na doběhu – Vizovice, nominační závody na MS 2003)

Závod končí až v cíli. Do cíle se ale musíte dostat s čipem. Velmi nešťastná příhoda s čipem se stala Sosákovi, kterou jsem si osobně vyslech:

„Na té klasice jsem se tehdy dřel celých 110 minut. Přibíhal jsem do cílové arény s pocitem kvalitně odvedené práce. Když jsem chtěl orazit sběrku, tak jsem se omylem chytl doběhového koridoru tak nešikovně, že se mi o něho zachytil čip a vystřelil mi ho z prstu někam daleko do pilin, které byly na doběhu. Nevím, jak se to mohlo stát, ale čip jsem hledal asi 3 minuty jak šašek, až mi ho někdo z pořadatelů musel najít. Naštěstí přede mnou a za mnou byly velké časové díry, takže mě to nestálo místo. Ale na tohle určitě nezapomenu.“

3) Michal Smola (Jednooký pirát na mistrovské klasice  – MS 2008 Czechia)

Oblast obličeje je velmi choulostivá na různé lesní nástrahy a oči jsou vůbec nejhorší. Pokud si poraníte oko na oblasťákách, tak si v lese trošku zanadáváte a závod píchnete a jdete si pobrečet do stánku na pivo. Pokud se to ale stane při mistrovství světa, tak musíte zatnout zuby a závod dokončit, pokud to je jenom trošku reálné. Přesně tohle se stalo Bingovi:

„Závod na klasické trati na mistrovství světa v České republice jsem rozběhl na slušném 4. místě. A zhruba někde v polovině trati, když jsem probíhal nějakým hustým lesíčkem, jsem si poranil rohovku o zbloudilou větvičku. A s jedním okem to potom už moc netáhlo. Navíc jsem byl z toho dost rozhozený, takže se k tomu přidaly kličky a ztráta naskakovala. Nebyl to jenom nějaký závod, a proto jsem zatl zuby a závod dokončil, jak nejlíp to šlo. Bohužel ještě další den na štafetách nebyla rohovka úplně v pořádku.

4) Víťa Pospíšil (Popisník Johan (Vavrys) na mistrovské scéně v Maďarsku)

Štěstí přeje připraveným a základem úspěchu jsou aktuální popisy na trati. To bohužel nemůže tvrdit Liška, někdejší reprezentant České Republiky, později taky té Slovenské:

„Odjakživa používám ten nejlepší popisník vyvinutý předními inženýry z Luhačovic. Bohužel má jednu největší vadu, a to že je nedokonalý. Když je tam pouze jeden popis, tak má tendenci daný popis vypadávat. Před MS v Maďarsku 2009 jsem se připravoval na Slovak Karst Cupu, což byl hodně modelový terén. Když jsem stál v koridoru na startu kvalifikace krátké a bral si popisy a dával si je do „Johana“, tak jsem je tam zasunul tak nešťastně, že jsem si je dal pod tý ze Slovak Karst Cupu. Vystartoval jsem a jak totální bůh jsem našel v závrtu 1. kontrolu, ale popis neseděl. Začal jsem pobíhat po okolí a hledal jsem marně svojí kontrolu se „správným“ kódem. Až po pěti minutách jsem si popisy porovnal s popisy na mapě a zjistil, kde byl ten zavrtaný pes. Do finále A jsem samozřejmě nepostoupil.“

5) Denisa Kosová (Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí – Pozdní start)

Tohle asi zažil každý. Většinou se ale vlezete do té 3 minutové rezervy co je na koridory, proletíte clear, check a na startovní čáře si postojíte krátkou chvilku, vydýcháte se a vyběhnete. Denči si ale tohle nestalo:

„Byla jsem celý týden nemocná a po sobotním semifinále jsem se cítila špatně a řekla si, že nepoběžím. Startovku jsem si prolítla jen zběžně. V neděli jsem tam ráno poslala paralen a cítila se docela dobře, tak se mi nechtělo vynechat závod. Už jsem si ale nezkontrolovala startovní čas. Teď už nevím kolik to přesně bylo, dohledám.. (Pozn. Red. Brno – Ztráta na K1: 2:46/ poslední 24. čas) No, nevím, prostě jsem to spletla a když jsem to kontrolovala na startu, bylo už pozdě.

Doplnění: Denisu Kosovou porazila pardubická závodnice Jaňďa Knapová o pouhých 14 vteřin. Na 3. místě se umístila Tužilová se ztrátou 11 vteřin na hlavní aktérku.

6) Jan Mrázek (Více než hladký „průchod“na kontrolách 10Mily 2013)

K tomuhle snad nemusím ani nic dodávat:

„Shitomila – startuji v prvním balíku, horko těžko visím za Boströmem, který to neskutečně štípe a mapa velikosti A2 vlaje za mnou. Jenže pak mi větev sundala z hlavy světlo a rozpojila kabel od baterie, takže během pár sekund jsem byl po tmě a 10 světýlek mi zmizelo v dáli. „Aha, takže já jsem je sotva visel a teď mi utekli? Tak to jsem v prdeli.“ Zachoval jsem však chladnou hlavu, zapojil kabel a během dalších dvou kiláků (naštěstí bylo vidět daleko před sebe) jsem skupinku stáhnul. Někde tady nás dotáhl Kratov, což už vůbec nechápu: běžíme jak prasata, já sotva stíhám kontrolovat kódy a on nás stáhne o tři minuty?! No asi to bylo tím, že jsme šli azimutem skrz největší hustník na mapě… Visím dál, ale jak zpívá Lou Fanánek Hagen – z toho obrovského nasazení při stíhačce mi povolil zadní svěrač, takže jsem se maličko posral. K tomu přišly křeče do celého břicha a při tom se Boström prostě honit nedá. Dopotácel jsem se na 9. kontrolu a pár minut se vydýchával a ulevoval si. Na scénář, že budu uprostřed trati najednou sám, jsem nebyl připraven. Tak trochu jsem počítal s tím, že za chvíli přiběhne další skupinka, která mě nabere a pojede se dál. Jenže Kratov už nás dohnal a ostatním jsme utekli o deset minut… Nikdo tedy nepřiběhl, tak jsem pokračoval v Dlouhé noci sám (já, sám, v noci, ve Švédsku?!). No ale zas tak těžký to nebylo a brzy jsem se o pár kontrol posunul. Pak mě doběhla velká skupinka, což bylo moje další prokletí – místo ke kontrole jsem zamířil za světlama, jenže jsem si vybral nějaké ztracené tragédy a kontrolu jsem jim musel stejně najít sám. To trvalo skoro pět minut, takže se celé shromaždiště bavilo, jak mi ujíždí další vlak. Pak už jsem se v bolestech doklopýtal do cíle. Kdybych za Boströmem jen zvolnil na uprdnutí, už bych ho neviděl, tady jsem si třikrát odskočil a v pohodě tragédy doklusal. A aby to nebylo všechno, cestou jsem přetrhl jistící gumičku od čipu a před koncem mi zhaslo světlo. Naštěstí jsem tentokrát měl půjčeného nabušeného Magicshina (dozvěděl jsem se, že to moje je jen kopie Magischina, tedy kopie kopie Lupiny), který měl náhradní baterii.

7) Jan Procházka ( Halikko Viesti 2009 vol. 2 – vynechaný pytlík)

Věřím, že na třetí pokus už by tuhle smůlu prolomil, Fiňáci si bohužel myslí něco jiného:

„Za rok jsem se chystal na odvetu. Běžel jsem poslední úsek a bojoval celou trať o třetí místo, ale ejhle na sběrce před sebou vidím najednou vítězný tým, tak přidám, ale už je nedoběhnu. Až v cíli se od parťáků dozvím, že jsem vynechal posledních 6 kontrol a štafetu našemu týmu podruhé disknul. Následující roky už mě nikdy na tento závod nepozvali…“

8) Hubmann (Utržená Achilovka na doběhu ME 2012)

Zde jsem nedopátral co přesně se stalo, ale zase se vracíme k doběhové části. Daniel Hubmann, švýcarský reprezentant a jeden z nejlepší orientačních běžců na světě dobíhá na cílové rovince ve štafetách na mistrovství Evropy 2012 ve švédském Falunu, když v tom se mu 100 metrů před cílem stane něco s nohou. Nejdřív cítí něco v horní části, ale potom zjišťuje, že má problémy s Achilovkou. Ale nevzdává to a ve strašných bolestech bojuje až do předávky, kde je ošetřený zdravotníky. Věřím že tenhle moment byl pro všechny diváky velice emotivní a ještě dlouho na to budou vzpomínat.

9) Jan Schulhof – (Nebezpečné bažiny v okolí Žihle)

Při závodu OB se může stát opravdu všechno. Své o tom ví Šulda, který se podělil se světem o tom, jak s ním Inov-8 boty společně s bažinou vyběhly. Vše krásně sepsal na svém blogu a já vám přináším kratší výňatek:

„Byl jsem přihlášen do kategorie H21A. Závod se zrovna lámal do své druhé poloviny, když v tom se to stalo. Co čert nechtěl, měl jsem na svém postupu potůček a to i s přilehlou bažinkou. Okolí této bažinky a potůčku byla plně v režii vysokých kopřiv a jiné vysoké trávy, jejichž názvy jmenovat nesvedu. Přičemž kombinace těchto faktorů stalo se mně a mým botám osudnou. Zapadl jsem do bažiny zhruba po kolena a při snaze vyprostit se z této svízelné situace mi boty zvostaly v té hloubce. Sotva jsem vylezl, hladina se zavřela a boty byly ty tam a mně zbyly jen oči pro pláč. Jen pro upřesnění, k ledabylému zašněrování tkaniček nedošlo. Několikrát jsem to před startem kontroloval. Celou situaci zachytila GPS jednotka na mé ruce a tak se nyní můžeme podívat na obrázek, který popíše inkriminovaný incident nejlépe.

10) Martin Johannsson – (Propašírovaná noha na 10 cm – MS 2009 Maďarsko )

Dovoluju si říct, že zatím nejhorší známe zranění na světových závodech za posledních pár let.

Vraťme se zpět zase do roku 2009 na MS v Maďarsku. Švédský reprezentant M. Johansson právě běží prokleté štafety a když sbíhá ke kontrole z prudkého kopce, najednou ucítí strašlivou bolest v pravém stehnu. Snaží se pokračovat, ale přepadá ho strašná agonie a musí si lehnout, jinak by podle jeho slov omdlel. Najednou vidí velkou větev trčící z nohy. Nemůže tomu uvěřit, připadá si jako ve zlém snu. Když v té chvíli uvidí Thierryho Gueorgiou, a tak začne křičet o pomoc. Potom se objeví ještě Michal Smola a Nor Nordberg. Ještě vzpomíná, jak všem říká, aby pokračovali dál v závodě, protože všichni 3 by bojovali o cenné kovy, ale všichni si uvědomují závažnost situace a zdravý sportovní duch ovládá situaci. Kluci vytahují větev a pomocí GPS vesty přiškrtí nohu a zastavují krvácení. Thierry odhaduje velikost větve na 12cm. Po nejhorších minutách pomáhají Johanssonovi dolů k cestě. Smola a Gueorgiou čekají s Johanssonem a Nordberg běží pro pomoc. Potom přijíždí na místo záchranka a Johanssona ošetřují. Vše naštěstí dopadlo dobře.

Foto: archiv autorů citací

Zdroje: citace byly použity z blogů zmiňovaných citací