Dlouholetý úspěšný reprezentant, který začínal na dráze a v bězích do vrchu a postupně se přesunul ke skyrunningu a delším trailovým závodům. Vynikající výsledky má i na silnici, rekord na 10km za 30:22 a má medaile z mistrovství republiky v půlmaratonu (z roku 2015) a z loňského roku i v maratonu. Jak se Ondrovi daří skloubit tréninky na silniční závody s těmi trailovými a které má raději? Jaké jsou jeho oblíbené trasy doma v Krkonoších? A lákají ho delší závody?
Ondro, nedávno jsi běžel ikonický závod ve Švýcarsku Sierre-Zinal, jak jsi byl spokojený?
Spokojený jsem byl jenom částečně, protože se mi ze začátku neběželo úplně ideálně. V první třetině závodu, kde na 9 kilometrech nastoupáš 1 500 výškových metrů, jsem totiž chytl takovou ztrátu, že mi prakticky vylučovala zaběhnout si vysněný čas pod dvě hodiny a padesát minut. Pak jsem se ale docela slušně rozeběhl a předbíhal jednoho běžce za druhým. Nakonec to stačilo na čas pod tři hodiny. I toho si zpětně cením.
Závod jsi běžel už podruhé, v čem je podle Tebe specifický a proč je tak oblíbený? Jaká byla atmosféra?
Sierre-Zinal má svoji jedinečnou auru. Letos se běžel už jedenapadesátý ročník, což z něj dělá jeden z nejstarších horských běhů vůbec. Pořadatelé se hodně drží tradic, a to i v doprovodném programu. Atmosféra je samozřejmě skvělá. V nejvyšším bodě u hotelu Weisshorn fandí stovky lidí, někteří dokonce s motorovkami. To jsem zatím zažil pouze na „Zinalu“.
Předtím jsi běžel závody v běhu do vrchu, které jsou součástí světového poháru, s jakým z výsledků jsi byl nejvíc spokojený? A jaký z nich se Ti nejvíc líbil?
Na svěťáku miluji, že každý závod je úplně jiný. Nejvíc jsme si to však s manželkou oblíbili V Kalifornii u Lake Tahoe na Broken Arrow Skyrace. Závody v Americe jsou obecně trochu jiné a pro mě je to vždy ohromná odměna, když tam můžu nějaký běžet. Mají takové svoje kouzlo a pohodu. Těžko se to popisuje, to se prostě musí zažít!
Kromě vrchů a trailových závodů máš skvělé výsledky i na silnici, vloni jsi získal stříbro na MČR v maratonu a letos v silné konkurenci (a velkém vedru) doběhl 5. Co Tě víc baví, trail, nebo silnice? A jak zvládáš natrénovat na to, abys byl silný na silnici i v kopcích?
Baví mě obojí, proto to takhle kombinuji. Hodně mě začal motivovat silniční maraton. Poslední roky se snažím na jaře běhat hlavně silnici a potom na začátku léta získanou rychlost přetavit do kopců. Horské běhy jsou pro mě za odměnu a těším se na ty závody celý rok. Je tam skvělá parta běžců, nádherné lokace a přátelská atmosféra. Vždy sebou beru svoji ženu Julii a užíváme si to všechno společně.
A ještě bych rád v této souvislosti zmínil jednoho člena mého „týmu“, a tím je masér Karel Kuchynka. Jezdím za ním pravidelně do Prahy a často musím smeknout, jak dokáže dát moje tělo do pořádku.
Jak vypadá Tvůj tréninkový týden, kolik přibližně naběháš? A jak zvládáš skloubit trénink s prací?
Nejvíc toho natrénuji přes zimu, kdy se na několik měsíců „kousnu“ a točím kilometry, co mé tělo a nohy vydrží. V létě už potom více závodím a snažím se hodně pracovat s nadmořskou výškou. Trénuji méně, ale vysoko. S mojí prací ajťáka pro skvělou firmu Dolphin consulting můžu pracovat odkudkoliv, třeba i ze soustředění nebo z aklimatizačních pobytů. Typicky ale samozřejmě z domova z Krkonoš.
Trénuješ sám, nebo spolupracuješ s trenérem?
Od samých počátků mé běžecké kariéry, vyjma krátké pauzy, trénuji pod paní Jaroslavou Grohovou. Je úžasná, její slova dokážou vždy namotivovat a její trénink mi vždy sedí a seděl.
Bydlíš v Krkonoších, často cestuješ různě po Evropě i po světě na závody (či soustředění). Kde nejraději běháš?
Všude v horách je krásně, ale jak jsem psal výše, nejvíc mě to táhne do Ameriky. Strávil jsem tam v součtu v několika státech několik měsíců a mám tam odsud asi ty nejsilnější běžecké zážitky. Z Evropy pak asi u mě vede italské Livigno, ať už v zimě, nebo v létě.
Doporučil bys čtenářům nějakou svoji oblíbenou trasu v Krkonoších?
Těch je! Ale asi nejkouzelnější to je v Klínovém dole, tzv. „Klíňáku“, mezi Strážným a Špindlem. Vypadá to tam, jak kdyby se tam zastavil čas tak před sto lety. A v posledních letech tudy dokonce vede trať Krkonošské 50 a 21 ze seriálu Trail Running Cup. To považuji za malý zázrak.
Jak nejraději odpočíváš a co děláš ve volném čase, pokud Ti po práci a tréninku nějaký zbude?
Pravda, moc mi ho teď nezbývá. Ale kromě cestování se aktivně zajímám o nové technologie a snažím se neustále vzdělávat v mém oboru datového analytika. Poslední dobou se hodně zajímám o umělou inteligenci.
Jaké máš další běžecké plány? Začínal jsi jako vrchař, postupně běháš i delší závody, nelákají Tě třeba ultra závody?
Rád bych si ještě chvíli udržel co nejlepší výkonnost na tratích od deseti kilometrů až po (horský) maraton. Umět se připravit na pár důležitých závodů u nás i ve světě, zůstat zdravý a užívat si vše kolem. Na ultra závody se nechystám, vím že by to nebyla moje parketa.
A máš nějaký vysněný závod, nějaký ještě nesplněný sen?
Popravdě, asi už jsem si vše splnil. Někde bych si ještě rád zlepšil čas a někam se zase třeba po letech rád vrátil. Láká mě ještě nějaký závod v Asii nebo v Africe, ale žádný konkrétní zatím vyhlídnutý nemám.
Foto: archiv Ondry Fejfara
