Od trailu k orientačnímu běhu – cesta tam a zase zpět

Slovní spojení trailový běh pochází z anglického trail running. Do češtiny se tento výraz špatně překládá, jde o běh po lesních cestách a pěšinách. Je to moderní název pro množství místních závodů, které jsme dřív tradičně nazývali krosy. Ať už název kros nebo trail, oba mají jedno společné – závodníky vytáhnou z města do nádherné přírody. Pokud se běhá v horách, přichází na řadu termín „sky race“ neboli nebeský běh, jak tyto horské maratony s kamarády nazýváme. Je to disciplína, která se postupně rozvinula z prostého běhu do vrchu. S během po horách se dále pojí extrémní závody, které se odlišují hlavně délkou tratě, kdy už její pouhé zdolání je výzvou.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Orientační běh svým způsobem prochází opačným vývojem; v posledních letech získává na popularitě disciplína sprint, která závodníky přivádí z lesa do měst. Něco nepředstavitelného na začátku 90. let, kdy byl orientační běh ryze lesní disciplínou. Nutné je však podotknout, že lesní závody tvoří stále většinu.

Orientační běh je běh terénem

Na rozdíl od trialových běhů běží orientační běžec většinu závodu přímo v terénu. Tedy mimo lesní cesty a pěšiny. Navíc musí k navigaci mezi kontrolami využívat mapu, což je ztěžující prvek závodění. Zatímco u trialových běhů je vrcholem požitku přeběhnout některý z horských hřebenů nebo třeba výběh na vrchol, v orientačním běhu vyhledáme technicky náročné terény. Unikátností České republiky jsou terény pískovcových skal v Českém ráji, Adršpachu a okolí Doks. Závody v těchto terénech jsou dokonalým zážitkem, za kterým do Česka často cestují i zahraniční závodníci. Když si chcete orientační závod v náročném terénu pískovcových skal užít, není od věci začít v některém z méně náročných terénů v okolí vašeho města. I tento závod může být pro běžce začátečníka velkým zážitkem, i když se musí připravit na to, že ve výsledkové listině bude z počátku spíše ve spodní části, než si zažije mapové návyky.

Samotný běžecký výkon je u orientačního běhu velmi podobný těžším trailovým závodům. Pokud vyhledáváte spíše silniční závody a při výběhu po polní cestě za barákem se bojíte o kotníky při každém došlapu, tak se závodu v orientačním běhu radši obloukem vyhněte. Naopak pokud vyhledáváte lesní cesty a pěšinky při tréninku, věřte, že pro vás orientační běh může být zajímavé zpestření. Začít můžete tak, že si v lese za barákem do vašeho oblíbeného okruhu vložíte běh mimo cesty. Pro začátek bych doporučoval běh lesem se vzrostlými stromy. Už zde poznáte, že při běhání zapojujete jiné svaly, podložka je najednou méně stabilní a měkčí. Pokud vás volný běh terénem nadchne, můžete si postupně vytvořit běžecké kolečko celé terénem.

Jak se zúčastnit závodu v orientačním běhu

To už je pouze krok k účasti na závodě v orientačním běhu. Sezóna orientačního běhu začíná v dubnu a květnu, kdy se pořádá velké množství oblastních žebříčků. Tyto závody jsou organizovány po oblastech (krajích) v celé České republice. Na oblastních žebříčcích je vždy vypisována kategorie pro příchozí s označením P. Do této kategorie se lze vždy přihlásit až na místě, i když přihlášku na místě nelze zaručit, protože pořadatel zajišťuje pouze předpokládaný počet map pro přihlášky na místě. Pokud se rozhodnete závodu v orientačním běhu zúčastnit, je vždy jistější se přihlásit předem, aby s vámi pořadatelé počítali a mohli vám nachystat mapu.

Co orientační běh dělá populárním, jsou letní vícedenní závody, které jsou organizovány během letních prázdnin. Jedná se o etapové závody pro jednotlivce, ale i celé rodiny, většinou na prodloužený víkend. Při závodech bydlí většina účastníků ve stanech v kempu a to z těchto závodů dělá ideální místo pro navázání sociálních kontaktů. A pokud orientačnímu běhu propadnete, tak jako já před dvaceti lety, můžete během září a října opět vyrazit na podzimní kolo závodů. Ať už stále pouze na oblastní závody, anebo se během předchozích závodů zařadíte do některého z oddílů a začnete jezdit i na velké celostátní závody.

Orientační běžci dokáží konkurovat trailovým specialistům, ale opačný přechod je těžší

Jedním dechem dodám, že já jsem opačný případ, protože jsem vyrostl v prostředí orientačního běhu. Poslední dobou však rád často zavítám na některé trailové závody a postupem času je jejich nabídka v Česku čím dál pestřejší. Musím však dodat, že se orientačnímu běhu věnuji na vrcholové úrovni a moc času pro účast na „hladkých závodech“ mi nezbývá. Stejnou cestou se však vydalo už mnoho orientačních běžců specialistů, jako například Honza Mrázek. Ten se v posledních letech často účastní trialových běhů a v horském maratónu si už i doběhl pro titul vicemistra světa v družstvech. A jak vidí své výhody po přechodu z orientačního běhu: „Orientační běh mě naučil běhat terénem, což je lehce přenositelné na horské maratóny. Zde oproti ostatním běžcům podobné výkonosti získávám hlavně v technických pasážích a těžkých sebězích.“

Přidám jednu zajímavou historku ze slavného švýcarského horského běhu Sierre – Zinal, který v roce 2013 dokázal po mnoha letech vyhrát opět Švýcar Marc Lauerstein. Marc je orientační běžec, který se po skončení profesionální kariéry v roce 2012 začal věnovat horským běhům. Jaký recept ho dovedl k vítězství? Na kopci před seběhem do Zintalu ztrácel na vedoucího Kolumbijce okolo 2 minut, ale poté to pustil z kopce po pěšině a Kolumbijský závodník se rychlosti jeho seběhu nedokázal vyrovnat. Nutné dodat, že na třetím místě ten rok dokončil závod slavný Kilian Jornet, tedy konkurence byla opravdu světová. Podobné pocity mám já na Velké Kunratické, protože na seběhu z legendárního Hrádku na soupeře získávám okolo 15s, což je na této krátké trati rozhodující náskok na soupeře.

Orientační běh v kostce

Jedná se o závod v neznámém terénu, kdy závodník musí oběhnout trať vyznačenou na mapě. Jedinou povolenou pomůckou je buzola a mapa. Na mapě jsou vyznačené kontroly, které závodník musí nalézt ve správném pořadí. Průchod kontrolami se poslední dobou zaznamenává hlavně elektronicky pomocí SI čipu, které jsou začátečníkům půjčovány při prezentaci na závod.

Přihlásit se na závod je nejlepší předem elektronicky přes systém ORIS, který je zároveň centrální termínovou listinou závodů. Pro začátečníky je určena kategorie P, tedy příchozí. Tato trať by měla být orientačně jednodušší. Postupně se pak můžete propracovat do kategorie T, tedy tréninku. To už zvládnete i orientačně náročnější tratě a jste jen krůček od registrace v některém z oddílů.

Přihlášky: oris.orientacnisporty.cz

Stránky sekce orientační běh: www.orientacnibeh.cz

Plusy a mínusy účasti v závodě v orientačním běhu pro trailové běžce:

• Vypilujete si techniku běhu v náročném terénu a horské pěšinky už budou pouhým odvarem
• Seběhy se pro vás časem stanou místem, kde budete proti soupeřům získávat
• Zjistíte, že při běhání hraje velkou roli soustředěnost. Lehce lze proměnit soustředění na čtení mapy za zvýšené soustředění na běžecký styl při trialových závodech
• Věřte, že i 1,5 hodiny závodu v OB uteče jako voda a vy lehce nasbíráte hodiny zatížení

• Při prvním startu na trať OB se připravte, že pokud se s mapou někam rozběhnete tempem běžeckého závodu, můžete následně strávit 10min na jednom místě hledáním první kontroly
• Může se stát, že vás v OB porazí kamarád, kterému by se to při trailovém závodě nikdy nepodařilo. V OB totiž hlavně na začátku hraje významnou roli zvládnutí mapové techniky.
• Pokud jste precizní počítači kilometrů, věřte, že v OB jich za podobný čas napočítáte méně než při trailovém závodě.