Objevte ztracenou krásu přespolního běhu, neboli krosu

Trochu z historie přespolního běhu

Mistrovství světa v krosu se koná nepřetržitě od roku 1973 (pod hlavičkou IAAF), ale už předtím se závodilo pod názvem Mezinárodní mistrovství v krosu. Kolébku tohoto běžeckého odvětví hledejme na území Velké Británie, zvláště v Severním Irsku. I dnešní předseda atletické federace Sebastian COE, či další vynikající Brit Steve Ovett, měli tyto závody ve velké oblibě a pravidelně se jich zúčastňovali. Tyto zkušenosti poté zúročili při svých vítězstvích na MS, ME nebo Olympijských hrách.

Celkově nejvíce medailí ze závodů MS posbírali Keňané a Etiopané, kteří patří mezi specialisty v této disciplíně. Mezi vítězi najdeme taková jména jako Kenenisa BEKELE z Etiopie nebo Tiruneš DIBABAOVÁ, kteří zvítězili vícekrát. I Češi se několikrát tohoto mistrovství zúčastnili. Senzačního umístnění dosáhl už zmiňovaný Vlastimil ZWIEFWLHOFER, který v roce 1979 na bahnité trati v irském Limericku všechny překvapil, a doběhl na výtečném šestém místě. I mezi ženami jsme dosáhli krásného výsledku. Česká reprezentantka Helena VOLNÁ v roce 1999 v severoirském Belfastu doběhla sedmá.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Jaký je rozdíl mezi krosem a trailem

Možná si řeknete, vždyť přece není žádný rozdíl mezi krosem a trailem. Přesto se odlišnosti najdou. Přespolní běh, jak už sám název napovídá, se běhá převážně na travnatých loukách, polních cestách, kde se přebíhají drobné valy, zdolávají krátká prudká stoupání nebo naopak dlouhé pozvolné kopce. Právě v Británii se takových krásných míst najde dostatek, což bylo i důvodem, proč tuto zemi nazvat kolébkou přespolního běhu (krosu).

Také vzdálenosti se neběhají dlouhé. Klasické závody mívají 6 až 8 km a ty dlouhé 12 až 16 km (max. 10 mil). Většina tratí je měkká a podmáčená vodou, a proto i tak krátká vzdálenost dokáže brát hodně sil. Kratší délka tratěale neznamená, že by závody byly méně atraktivní. Právě tyto krosové závody jsou jedny z nejzajímavějších v běžeckém světě a o dramatické momenty není nouze. Soupeří se častokrát od úvodního výstřelu, až do posledního metru a nejednou byli diváci svědky těsného doběhu.

V čem je kouzlo přespolního běhu

Jak už jsem uvedl, tak v mých začátcích se na přespolní běh kladl velký důraz a závody patřily v té době mezi velmi oblíbené. Mnozí tehdejší trenéři nám tím dokazovali, jak je takový způsob tréninku i závodu komplexní přípravou na sport samotný, a zvláště pro běh. Někteří poté skončili jako atleti na dráze, jiní se věnovali dlouhým tratím, a druzí zase vynikli v kolektivních sportech. Základ pro svoji budoucí kariéru ale všichni našli v přespolních bězích.

Nástrahy přírodního terénu totiž dokáží naše tělo dokonale vytrénovat jaksi kompletně. Všechny nutné vlastnosti potřebné pro běh tady trénujete, aniž byste potřebovali nějaká speciální cvičení. Síla, dynamika, výbušnost, rychlost, koordinace, ale i vytrvalost. To vše získáte pravidelným běháním, kdy zdoláváte krátké přeběhy valů, kdy musíte pokaždé zapojit jiné svalstvo, a tím stále zdokonalujete výše uvedené potřebné dovednosti. Střídáním rychlostí, která se dají přirovnat k fartlekovému tréninku, zase pomohou získat potřebnou rychlost. To vám poté zákonitě pomůže při běhu na atletické dráze nebo silnici, kde rychlost je základním předpokladem k úspěchu.

V dnešní době najdeme minimum takových závodů

Dnešním trendem jsou traily, horské běhy, skyrunningy a mnohé jiné závody v extrémních kopcích. Přespolní běh už neláká, což je velká škoda. Určitě nějaké u nás najdeme, ale stále se nejvíce těchto závodů běhá ve Velké Británii, Španělsku, Portugalsku. Tam jsou ostatně velmi populární a z těchto zemí se rekrutují i vynikající atleti, kteří v krosu vítězí a mnohdy i poté na dráze či při silničních závodech. Využívají totiž beze zbytku vše, co jim trénink a závody v krosu přinesly.

Nezapomínejme na nejlepší tělocvičnu

Dneska máme plno nových tréninkových metod, které zvyšují naši běžeckou výkonnost. Ano, pokrok nezastavíme ani v oboru jako je sport a běhání zvláště. Nezapomínejme však ani na tyto, staré a vyzkoušené metody, které fungují stále a mají své výsledky, které lze dokázat. Občas mi přijde, že složitě a namáhavě „vymýšlíme“ trénink pomocí intervalů, vynalézáme speciální cvičení, jak posílit nohy, ruce, záda, a přitom máme všude vedle nás nejlepší a nejúčinnější tělocvičnu, která kdy byla objevena, a to příroda. Zkusme se někdy proběhnout po louce, překonat travnatý val, zdolat zelenou stráň osázenou stromy a seběhnout zase dolů. Uvidíte, že staré metody nestárnou a fungují, jak je někteří poněkud zlehčují a znevažují.

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.