Nepodřizujme se diktátu svého okolí, běhejme pro sebe!

Určitě jste někdy byli svědky rozhovoru dvou běžců, z nichž jeden povídá tomu druhému: „Ty jsi ještě neběžel žádný ultratrail a ani maraton? Tak to rychle zaběhni, až pak budeš patřit mezi nás, správné běžce.“ Sám jsem takových rozhovorů zažil nespočet. Na první pohled se zdá, že je to správné hecování, ale zdání klame. Ve skutečnosti jde o klasické chlubení ve stylu – já jsem více než ty, tak se snaž!

Kdo určuje definici běžce?

Osobně mně to ani moc nepřekvapuje. Taková řevnivost byla mezi lidmi odjakživa a v dnešní době možná v ještě větší míře, než bývala v minulosti. Ve sportu to není překvapivé vůbec. Přesto si pokládám otázku, zda běháme podle svých vlastních tužeb a možností, nebo již podléháme diktátu svého okolí, které nám tím svým chováním a určováním dává najevo, co vlastně „musíme“ běhat, abychom byli „in“. Kde je to měřítko (nebo kdo ho vytváří), které přesně určuje, zda už jsem ten správný běžec nebo ještě nejsem. Nesnáším podobné třídění mezi běžci, a proto se řídím jednoduchou a srozumitelnou charakteristikou.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Běžec může být každý aktivní člověk, který pravidelně běhá…

Běžec je každý, kdo pravidelně uběhne jakoukoliv vzdálenost. Není dobré se chlubit, že zvládnete maraton a dávat tak tím druhým najevo svoji výjimečnost. Je mnoho krásných běžeckých tras od jedné míle až po zmiňovaný maraton, a to jak na silnici, tak i v terénu. Nerozlišuji mezi těmi, co běhají maraton či ultratraily, a mezi těmi, co třeba jen desítku. Oba typy běžců a běžkyň mají pro mě své přednosti a vysokou přidanou hodnotu.

Například otázka k maratonu. Nechtějte za každou cenu běžet tuto vzdálenost, i když je to královská běžecká disciplína. K tomu, abyste maraton mohli běžet, potřebujete skloubit jak hlavu, tak i nohy. Někteří to nikdy nedokáží, ale to neznamená, že jsou špatnými běžci. Naopak, jsou výborní, protože ví sami, co chtějí a ne, co si žádá jejich okolí. Važme si takových.

Nenechte se zbytečně vyhecovat

S běžeckým boomem nepřichází jen samá pozitiva a neustálá slova o radosti z běhání a pohybu vůbec. Najdou se logicky i tací, kteří jsou více sportovně vyspělejší, mají možná i více talentu, vyšší cíle, což je dobré a nic proti tomu nemám. Jenže tito „vyvolení“ se cítí poněkud nadřazeni nad těmi „pomalejšími“ běžci a snaží se nejen chlubit, ale v mnohých případech i diktovat, co druzí mají běhat, aby se stali těmi správnými běžci. A jelikož se vždy najdou tací, kteří tuto jejich nesmyslnou výzvu přijmou, tak může dojít (v mnoha případech i dochází) k nežádoucím účinkům či důsledkům.

Tito běžci pak nezřídka neodhadnou svoje možnosti a dobrovolně se tak dostávají do stresu, že to či ono nezvládnou. Mnohdy ztratí i počáteční radost z běhání a častokrát, a známe přesně takové případy, kdy to končí i dlouhodobým zraněním a měsíců bez sportování. A proč? Protože se chcete nesmyslně vyrovnat někomu, který má radost z toho, jak vás snadno vyhecoval a baví se tím. To opravdu za to nestojí.

Používejme svoji hlavu, své myšlenky a potřeby

Bude se opakovat v tom, že každý jsme originál. Máme odlišné představy, cíle a hlavně možnosti. I když se poctivým tréninkem a úsilím dá natrénovat vyšší výkonnost, tak pokaždé zjistíme, že každý máme svoji hranici, přes kterou se nedostaneme. Pro někoho je strop běh na 10 km, pro jiného půlmaraton, další je schopen běhat i více jak maraton.

Důležité je, jak se u toho cítí. Znám spousta běžců a běžkyň, kteří běhají desítku nebo nejvýše půlmaraton. Zkusili i maraton a trápili se, tak se vrátili zpět k desítce a půlmaratonu a jsou šťastni. Umí obě vzdálenosti zaběhnout skvěle a užívají si to. A že by byli „menšími“ běžci? Spíše naopak. Není nic úžasného, než když dobíháte do cíle, na tváři úsměv, v čase, který si přejete a radost z toho, že jste se i třeba „krátkým“ během nesmírně bavili.

Vždy se ohlížejte jen a jen na sebe samotné

Nenechte si od druhých podsouvat názory, které sami nesdílíte. Máte přece své myšlení, svůj rozum, cíl nebo výzvu a za tou jděte. A že někdo uběhne stovku a vy „jen“ půlmaraton? Osobně v tom vůbec žádný rozdíl nevidím. Vážím si totiž každého, kdo má svůj názor a nepodléhá dnešnímu hloupému diktátu doby a nesnaží se nesmyslně napodobovat někoho, který si svoji „radost z běhu“ vyvažuje a ohodnocuje jen podle množství lajků na Facebooku a falešných či prázdných hesel typu „jsi borec … úžasný výkon … fantastické … jsi nezničitelný“, a přitom na závodech trpí. Takové ohodnocení mám totiž pro všechny, kteří dokončí jakýkoliv závod i třeba jen na jednu míli a nemusím to nikde veřejně prezentovat. Buďte sami sebou. To odjakživa platí v soukromém životě a ve sportu zvlášť!

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.