Mezi nejatraktivnější terény českého orienťáku patří bezesporu skalní města. Máme rádi, když se můžeme v bludišti černých fleků ztrácet, závod bývá o velmi přesném mapovaní, kde se chyby neodpouští. Ale co když nahradíme černou barvu zelenou?
Před lety jsem navštívil jih Maďarska, pro nějž jsou typická neprostupná jalovcová bludiště. Díky intenzivnímu orientačnímu zážitku jsem chtěl tuto zkušenost přenést i někam k nám. Problém však byl, kde tento terén najít u nás. A v prostoru vrcholu Koruna (Orel) a jeho výchozu Vápenný vrch (Kamenec) v Orlických horách se to povedlo!
Ve střední části hřebene Orlických hor (od Velké Deštné po Anenský vrch) se následkem imisí a kyselých dešťů v druhé polovině 70. let vytvořila souvislá holina s umírajícími fragmenty zbytků lesa, kterou se i přes veškerou snahu nedaří znovu zalesnit. Kyselé deště navzdory odsíření všech zdrojů oxidu siřičitého i nadále, spolu s houbovou nákazou Ascocalyx abietina, decimují tento prostor. Jen kyselinu sírovou nahradila kyselina dusičná.
Dusičnany smrkům jako hlavní hospodářské dřevině paradoxně „chutnají“, dřevo rychleji roste, je ale křehčí a méně odolné proti drsným podmínkám v zimním období. Aby alespoň vlivem odkryté půdy nedocházelo k masivní erozi, byly na hřebeni vysázeny nepůvodní kleče. Během desetiletí se kleče postupně rozrostly v neprostupné zelené koberce a vytvořily jakýsi unikátní zelený labyrint. V kombinaci s na detaily jinak velmi chudým okolím a řídkou sítí cest vznikl jeden z technicky nejnáročnějších terénů pro orientační běh u nás.
Mapa však nezabírá pouze vrcholovou, relativně plochou partii, ale i západní část hřebene strmě padající až k říčce Zdobnici. Zde pod hranicí 1000 m.n.m. již nacházíme klasický vzrostlý les skrývající v okolí Vápenného vrchu v délce téměř půl kilometru svorové a rulové skály vzniklé vesměs mrazovým zvětráváním. Dokonce zde vzniklo miniaturní skalní město se skalami připomínajícími obří kovadlinu či ruiny pohádkového hradu. Opodál najdeme i nejvýraznější skalisko, které dalo mapě jméno, téměř 40 metrů široké a až deset metrů vysoké. Nahoře jej zvýrazňuje převislý blok podoby hlavy připomínající sfingu.
Výčet tajemství, která tento les skrývá, však stále ještě není úplný. Orlické hory patří do Sudet, tedy oblasti, odkud bylo po 2. světové válce odsunuto původní německé obyvatelstvo. Na místech opuštěných obydlí dnes nalézáme už jen ruiny a kamenné základy domů, hranice zaniklých luk a polí pak naznačují mnohé, místy i přes dva metry vysoké kamenné valy. K Sudetům neodmyslitelně patří i objekty lehkého opevnění vzor 37, tzv. řopíky, tvořící zde v klečových porostech jediné záchytné body. Vojenskou historii připomíná ale i pomník ruského letce v podobě směrovky MIGu-17, který zde s tímto strojem havaroval za okupace 31. 10. 1968.
Je až překvapující, že turistické značky se tomuto krásnému prostoru kompletně vyhýbají. Možná i díky tomu je v lese naprostý klid a není výjimkou potkat zde jeleny nebo divočáky. Přitom z vrcholu Koruny je za dobrého počasí úžasný výhled do české i kladské kotliny.
Z hlediska orientačního běhu se jedná o terén úplně nový, který bude mít svou premiéru teprve letos v létě jako druhá etapa Advanta Cupu. Snad se bude líbit!
Stav: 2013 Plocha: 3,5km2 Podobné terény: částečně Šajtava, Vrchmezí Mapař: Tomáš Leštínský Typ terénu: kopcovatý horský čistý les přecházející v polootevřený až otevřený plochý hřeben s orientačně velmi náročným labyrintem klečí; místy skalky nebo bažiny Rychlost H21E: na hřebeni 8 min/km, v lese 5 min/km Závody: prvním závodem bude Advanta Cup 10. srpna 2013 Vydavatel: KOB Dobruška |
Užití jakékoliv mapy pro orientační běh je třeba vždy nejdříve konzultovat se správcem mapy (kontakty na něj viz tiráž mapy). Pořízení mapy je pro oddíly OB velkou investicí, kterou nenahlášená akce může v případě konfliktu s ochranou přírody nebo majiteli pozemků nenávratně zmařit.
Zdroj: Časopis Orientační běh, autor: Tomáš Leštínský
