Nový štafetový závod vedoucí kolem Labe ze Špindlerova Mlýna k Děčínskému zámku odstartuje 29.8. Týmy budou poskládané až z 12 běžců a ti si rozdělí celkovou porci 380 km. Vyzpovídali jsme ředitele závodu Míru Kutého, který prozradí všechny detaily.
Míra začal běhat, aby překonal problémy s alergií a astmatem. Postupem času problémy odezněly, běh zůstal a k tomu se přidalo i organizování běžeckých závodů. Jak jde zkombinovat toto všechno dohromady ještě k tomu s normální prací se můžete dočíst v našem rozhovoru.
Ahoj Míro, vím že to je taková netradiční otázka, ale i tebe se musím zeptat. Jak ses k běhání dostal?
K běhání jsem se dostal díky tomu, že jsem řešil, co a jak dál s mým astma. Nechtěl jsem jen sedět a cpát se léky.
Co tě na běhání baví?
Běhání je úžasný sport v tom, že nepotřebujete příliš mnoho vybavení ani specializované sportoviště. Oproti závodům motokár, kterým se věnuji od mých 8 let je to příjemná změna. Na běhání mě nejvíce baví ten klid a možnost si vyčistit hlavu. Často na ty nejlepší nápady přijdu právě při běhu.
Jsi astmatik, nebrání ti tato nemoc při závodech nebo při běhu všeobecně?
Vždycky to není úplně příjemné, moje astma způsobuje stažení průdušek hlavně když je zima. Takže je to o tom zařadit nižší rychlost nebo se jít „trápit“ na běžecký pás.
Jak ses dostal k trénování?
K trénování mě přivedl projekt Mattoni FreeRun, kde jsem dostal možnost růst. Pravidelné workshopy a soustředění mě posunuly tam, kde jsem dnes. I díky tomu jsem měl možnost získat trenérskou licenci a trénování běžců se tak mohu věnovat již 4 roky. Nelze opomenout ani běžecké centrum Running Mall, kde jsem taktéž dostal šanci jako trenér a jehož součástí mám to štěstí být už přes 3 roky.
Specializuješ se na něco?
Neřekl bych že se na něco konkrétně specializuji, ale baví mě práce se začínajícími běžci a také příprava běžců na vytrvalostní závody.
Ty jsi se kromě běžeckých tréninků začal věnovat i pořádání běžeckých závodů, co tě přivedlo na tuto myšlenku?
Myšlenka organizovat běžecké závody mi v hlavě ležela opravdu dlouho. Jak to u mě bývá zvykem, nejsem troškař a jdu do všeho po hlavě. Proto to rovnou byla organizace dvoudenního štafetového závodu Run Labe Run, což je, pokud se nemýlím, nejdelší běžecký štafetový závod v ČR. Když jsem o tom mluvil s přáteli, dostalo se mi velké podpory a povzbuzování. Proto se z myšlenky stala realita. Bez těchto lidí by to nikdy nešlo a patří jim moje velké díky.
Dá se to zkombinovat s normální prací?
Občas je to trochu náročnější, ale jelikož mě organizování velice baví, beru to jako zpestření běžné rutiny.
Co tě na tom naplňuje?
Nejvíce mě baví ta energie a radost závodníků. Když jsme se loni sešli v cíli Run Labe Run v Děčíně a mohli si povídat a radovat se se závodníky. To bylo úžasné a všichni jsme tím žili ještě několik týdnů.
Kromě Run Labe Run měl minulý rok premiéru na podzim i závod Run Berounka Run. Chtěl bys do budoucna organizovat ještě nějaký závod?
Kromě Berounky a Labe se letos poběží ještě Řepo Run. Jde o závod v Řeporyjích pro děti a dospělé. Skvěle se nám tam spolupracuje s vedením města. To samé je ale například i v Děčíně. Samozřejmě se množí dotazy, jestli se nevrhneme na nějakou další řeku. To by byl logický krok. Uvidíme kolik budeme mít sil a času. Důležité je zvyšovat kvalitu současných závodů a když se to povede, neměl by být problém uspořádat i další závod.
Co bys vzkázal běžcům, proč by si měli vybrat právě závod Run Labe Run nebo Run Berounka Run?
Myslím, že jde o moc hezké závody a člověk pozná spoustu nových míst. Snažíme se dělat trať zajímavou, pokud je to možné vedeme jí po lesních a polních cestách. Jde o dobrodružství, na které se jen tak nezapomíná.
Více info hledejte na oficiálních stránkách
