Na co (ne)myslet při běhu aneb 8 tipů, jak vyzrát na nejen maraton

1. Rozdělte vzdálenost do menších celků

Představte si, že stojíte na startu maratonu. 42 195m. To je přece dost i na kole. Nebo máte uběhnout 100 mil. To zabere spoustu času i v autě. Soustřeďte se na dílčí cíle. Nejlépe si závod rozdělte na etapy, například mezi občerstvovacími stanicemi a soustřeďte se vždy jen na další úsek. Je snadnější mít pozornost upřenou jen na dalších 5km, než si v hlavě dokola opakovat kolik zbývá do cíle a jak to ještě bude bolet.

V případě ultra je potom dobré rozdělení provést na dvou úrovních. Například do 10 dílčích částí mezi občerstvovacími stanicemi a jeden nebo dva větší záchytné body (např.: na 40. km si pustím do sluchátek hudbu a na 60. km si dám teplou polévku)

2. Pamatujte na to „Proč?“

Důvodů, proč se člověk rozhodne běžet maraton či ultra-maraton nebo jakýkoli jiný závod může být spousta. Kvůli sobě, kvůli jiným lidem, kvůli penězům… Stojí tedy za to se na chvíli zastavit a konkretizovat si své „proč.“ Buďte k sobě upřímní. Je to opravdu ten důvod? Zde neplatí, že jedno je lepší, než druhé. Záleží, jakou hodnotu má pro samotného běžce. A čím je ono „proč“ silnější, tím více vám pomůže překonat bolest a krize, nejenom při závodě. Pokud chcete, napište si své „proč“ na malý kousek papíru a před závodem si jej schovejte pod vložku v botě. Při závodě to pak budete mít celou dobu při sobě.

3. Přitvrďte

Pravděpodobně jste se už setkali se známou frází E. Zátopka: „Když nemůžeš, tak přidej.“ Ale co to vlastně znamená? V první řadě je dobré rozlišit různé stavy, kdy organismus „nemůže.“ Asi těžko budete ve stavu, kdy vám kolabují orgány a máte plné ruce práce s udržením základních životních funkcí ještě zrychlovat. Zde se bavíme o stavu, kdy se běh stává monotónním a na scénu přichází nejen fyzická, ale i mentální únava. Lehké zrychlení tempa a zvýšení úsilí vám připomene, že závodíte. Dojde k aktivaci organismu, vyplavení adrenalinu a lépe se vám s únavou pracuje.

Při ultra se člověk někdy dostane do situace, kdy se s výsledným pořadím dá zamíchat už jen těžko nebo mu pořadí vůbec nezáleží. Pořád ale zbývá do cíle ještě velká porce kilometrů. Zde se mi osvědčil přístup „tak rychle, jak jen můžu.“ Nechte na trati vše, protože zvolnění a myšlenky „už to jen nějak dokončím“ jsou branou do psychického očistce. Pořád si můžete stanovit cíle i v průběhu závodu. Traťový rekord. Osobní rekord. Rozdíl mezi 10 km za 39:59 a 40:00 je přece mnohem větší než 1 sekunda.

4. Zaměřte se na ostatní závodníky       

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé absolvují tolik závodů, je jejich atmosféra. Ta energie všude kolem, která nás donutí vymáčknout ze sebe ještě trochu více. To proto je většina běžeckých závodů předem vyprodána. A právě energii ostatních běžců lze při závodě využít. V zásadě existují dva přístupy. První, kdy soupeře podporujete. Panuje dobrá nálada, předáváte si pozitivní energii navzájem. Druhý přístup je trochu agresivnější. Energii ze soupeře vysajete. Zbývá pár kilometrů do cíle. Nohy křičí bolestí, žaludek vás nenávidí za cokoli, co mu pošlete. A dostanete se do kontaktu s vedoucím závodníkem. Přes všechno to utrpení nasaďte úsměv, a když budete soupeře míjet, dopřejte mu nějakou povzbuzující frázi. Např.: „Jsi v pohodě? Za chvíli je občerstvení, měl by tam být i lékař…“ nebo „Nepotřebuješ něco? Nevypadáš dobře…“ Trpící výrazy vašich soupeřů jsou jako voda na mlýn vašeho výkonu.

Přečtěte si také, jak vyzrát na (půl)maratonský trénink

5. Přehrajte si svůj trénink 

Představa, jak protínáte cílovou čáru, je určitě skvělá a v tréninku motivační. Nicméně při závodě, když zrovna prožíváte krušné chvíle a čeká vás ještě pořádný kus práce, může být mnohdy abstraktní. Vraťte se v myšlenkách zpět do svého tréninku. Přehrajte si všechny ty vydařené běhy, kdy máte pocit, že letíte. Myslete i na tréninky, kdy byla zima, pršelo a vás všechno bolelo z předchozího dne, ale přesto jste vyběhli. Na všechny ty těžké momenty, které bylo potřeba překonat. Překonat bolest v závodě pak dává větší smysl.

6. Najděte si rozptýlení

Při jednom závodě mě napadlo, že si budu hrát na rybáře. Představoval jsem si, jak nahazuji prut, a háček se zachytne na soupeři přede mnou. Navinutím vlasce se přitáhnu a schovám se za něj. Chvíli si za ním odpočinu a rybařím dále – tímto jsem se prokousával dopředu. Pozici za pozicí. Hraní takovýchto primitivních her vás nutně nedostane z vleklé krize, nicméně vám pomůže nemyslet jen na to, kolik kilometrů ještě zbývá a jak to ještě bude bolet.

7. Mějte s sebou své blízké

Na většině ultra-maratonů je povolena pomoc tzv. „support crew.“ Jde o člověka nebo skupinu lidí, kteří se o vás postarají na občerstvovací stanici (na jiných místech většinou pomoc zvenčí není povolena). Tato „support crew“ vám může doplnit pití a zásoby jídla, pomoci se převléct nebo přezout atd. Nicméně největší přínos vidím v mentální podpoře. Vždy se běží o něco lépe, když víte, že na další stanici na vás čeká někdo, komu na vás a vašem úspěchu záleží. Dejte si ale pozor, když máte možnost odvozu autem přímo do cíle, závod se potom vzdává mnohem snáze.

Při silničních závodech na fyzickou podporu není prostor, nicméně rodina nebo přátelé, povzbuzující vás na 35. km, vám mohou dodat dávku energie, potřebnou k drtivému finiši. 

8. Vzdejte

Všude na nás z reklam křičí „never give up, no pain no gain“ a podobně. V běhání je ale důležité, aby bylo dlouhodobě udržitelné. Ruku na srdce, budeme běhat rádi, pravidelně a dlouhodobě, když pro nás bude běh jen o překonání nechuti? Když se z něj vytratí radost? Proto, když cítíte, že nejde jen o aktuální negativní stav mysli. Že se z běhání ta upřímná radost vytrácí a stává se z něj povinnost, raději zpomalte. Raději vzdejte závod, vynechejte trénink a načerpejte sílu a chuť. Protože stejně jako může být přetrénované tělo, dlouhodobě unavená může být i hlava.