Když v roce 1890 vystavěli Řekové na počest památné vítězné bitvy u Marathónu mohylu 192 padlým hrdinům, hodně se při této příležitosti hovořilo o běžci, který zvěstoval radostnou zprávu. Místo bitvy tehdy navštívil i francouzský filolog Michel Bréal, živě se zajímal o legendu a byl jí doslova nadšen.
„Běh z Marathónu do Athén je symbolem odhodlanosti, vůle a touhy řeckého národa po svobodě. Zároveň ale i příkladem vlasteneckého vojáka, který pro splnění rozkazu vynaložil veškeré své síly, i když ho to stálo život. Na jeho hrdinný běh by se nemělo nikdy zapomenout,“ sdělil své pocity čtenářům po návratu do vlasti.
Historikové si nejsou jistí
Není však bez zajímavosti, že dějepisec Herodótos, který se narodil jen pět roků po památné bitvě a psal o ní v letech 454-455 př. n. l., se ve svém díle o onom bájném poslu vítězství vůbec nezmiňuje! A to navzdory tomu, že veškeré údaje čerpal na rozdíl od pozdějších historiků z vyprávění pamětníků a že je známý tím, že s oblibou popisoval veškeré zajímavosti, které ještě pro potřebu čtenářů všelijak přikrašloval.
Zdá se být proto zcela nepravděpodobné, že by se o běžci vůbec nezmínil, nebo že by snad na něj v popisu tak významné události zcela zapomněl. A protože o osudu zmíněného válečníka píší až jeho následovníci, dá se předpokládat, že vůbec neexistoval.
„Není žádný doklad o tom, že by se běh posla z Marathónu do Athén opravdu uskutečnil,“ říká historik John Lazenby z univerzity v Newcastlu. „Prvním historikem, který o údajném běhu píše, je Plutarchos. Ten ovšem žil až půl tisíciletí po slavné bitvě. Není vyloučeno, že si historku s umírajícím bojovníkem jednoduše vymyslel. Nebyl by prvním ani posledním fabulátorem mezi dějepisci,“ dodává. Ozvaly se dokonce i hlasy, které onoho běžce považovaly za dezertéra.
Posel vítězství
Tyto pochybnosti se však vůbec nelíbí Řekům, kteří existenci posla vítězství prosazují a jsou na něj náležitě hrdi. „Tak jako existuje vítězství u Marathónu, tak také existuje posel tohoto vítězství,“ prohlásil profesor dějin atletiky na athénské univerzitě Thomas Yiannakis.
Ať už je pravda jakákoliv, skutečností zůstává, že se onen nikým nepotvrzený běh bojovníka o necelých čtyřiadvacet století dostal do podvědomí celé světové sportovní veřejnosti. Může za to především již zmíněný profesor Michel Bréal.
V červnu 1894 se zúčastnil kongresu v Paříži, na němž bylo rozhodnuto, že se budou první novodobé olympijské hry konat za dva roky v Řecku. Na tomto zasedání navrhl, aby byl do programu zařazen na památku slavného vítězství i běžecký závod z marathónského bojiště do Athén,který by připomněl dávnou řeckou minulost. Již předtím napsal ve čtyřstránkovém dopise generálnímu tajemníkovi her baronu Coubertinovi: „Pokládal bych si za čest, kdybych mohl vítězi tohoto závodu věnovat pohár.“
