Běhat začala poměrně nedávno, ale brzy se blýskla přesvědčivým vítězstvím na Beskydské sedmičce. A letos získala na mistrovství ČR v ultrasky první medaili, hned tu nejcennější a jen pár minut za ženským rekordem na této trati. Jak se Monika na závod připravovala, kde nejraději trénuje a jaké má další běžecké plány?
Moniko, velká gratulace k nedávnému vítězství v MČR ultrasky. Jaký máš ze závodu pocit? Jak pro Tebe probíhal?
Děkuji moc. Na závod jsem se hodně těšila, do přípravy na něj jsem dala hodně. Šel se mi dobře, žádné velké krize jsem neměla. Jediné, co mě zpomalilo, byl pád, kdy jsem letěla bokem do kamenů. Nešikovně jsem dopadla na ruku a následkem toho je nalomená vřetenní kost u zápěstí.
Byl to Tvůj první start na tomto závodě, věřila sis před startem na vítězství?
Věřila i nevěřila. Věděla jsem, co mám natrénované, a v trénincích se cítila dobře. Ale s holkama jsem závodila poprvé. Nevěděla jsem, jak jsou na tom ony. Ale vyhrát jsem chtěla hodně.
Beskydy jsou Tvým domácím terénem. Je něco, co Tě v závodě překvapilo, s čím jsi dopředu nepočítala? A měla jsi celou trať proběhanou dopředu, nebo jsi některé pasáže neznala?
V závodě mě asi nepřekvapilo nic. Trasu jsem si proběhla celou, takže se žádné novinky nekonaly 🙂
Hodně závodníků si stěžovalo na „kamenolom“ na Lysé hoře, jak se Tobě zdejší terény líbí?
Taky to úplně nemusím, ale řekla bych, že to není tak hrozné. Hodně pasáží je na trase krásně běhatelných.
Poprvé jsi na sebe více upozornila vítězstvím na Beskydské sedmičce před dvěma lety. Jak dlouho vlastně běháš a jak ses dostala zrovna k tak dlouhým závodům?
Za chvíli to budou 3 roky, co jsem začala běhat. Beskydy jsem si úplně zamilovala a v kopcích jsem chtěla trávit každou volnou minutu. A na takovém závodu strávíte času opravdu hodně.
Plánuješ se na B7 vrátit a zaútočit na traťový rekord?
Je pravda, že ženský traťový rekord není podle mě nereálné zlepšit, určitě by se s ním dalo něco dělat. Takže to nevylučuju.
Jak vypadá Tvůj běžný tréninkový týden? Běháš především v kopcích, nebo zařazuješ i běhy po rovině, popřípadě nějaké intervaly, dráhu? A běháš raději sama, nebo ve skupině?
Tréninkový týden se odvíjí od mých služeb v nemocnici. Po náročných dnech chodím většinou lehčí běhy po rovině. Nejčastěji ale trénuju v kopcích. Intervaly taky zařazuji, ale ne tak často, čímž si připomínám, že na tom musím zapracovat. A na dráze jsem byla naposled, když jsem ještě dělala atletiku, tedy tak před 10 lety.
Spolupracuješ nyní s trenérem?
Nespolupracuji, ale poslední dobou zvažuji, že bych někoho oslovila.
Jakou máš nejoblíbenější trasu, ať již v „domácích“ Beskydech, nebo někde jinde?
Beskydy jsou krásné obecně, vlastně je mi asi jedno, kde v nich běhám. Na každé trase se najde něco. Jediné, co moc nemusím, je Lysá hora o víkendu, kdy je přeplněná lidmi. Mimo Beskydy mám taky hodně ráda Javorníky – Kohútku, Čertov, Kasárne.
Kromě LHUTu máš už letos za sebou také úspěšný start na 110km závodě na Istrii. Jak závod pro Tebe probíhal tam?
Na Istrii jsem jela bez nějakého očekávání. Byla jsem půl roku po únavovce tibie, a nebyla si tedy úplně jistá, jestli takovou vzdálenost vůbec doběhnu. Nakonec se mi běželo moc hezky, ze začátku až tak, že jsem občerstovačky moc neřešila a celkem kašlala na hydrataci, což mě pak doběhlo a od 70. km jsem měla hodně nepříjemnou bolest hlavy až do konce závodu. Po celou dobu pražilo slunce a prakticky nikde nebyl stín. Ale celkově se mi na Istrii líbilo hodně, udělali jsme si z toho takovou menší dovolenou.
Jaký byl tento závod v porovnání s Beskydskou sedmičkou, která má podobnou délku?
Istrie je oproti Beskydské méně kopcovitá, ale první půlka trasy je technická a skalnatý terén je místy celkem neběhatelný, Beskydská se běží přes noc a není takové vedro. Taky to je asi největší závod v ČR a dělá se z toho celkem haló. Díky popularitě na ní jezdí i spousta hobíků. Na Istrii od UMTB bylo hodně profesionálních běžců.
Zaměřuješ se obecně více na tyto dlouhé běhy, nebo občas běžíš i něco kratšího? A čím Tě právě tyto dlouhé běhy přilákaly?
Myslím, ze na kratší běhy jsme celkem pomalá. Teď v květnu jsem zkusila poprvé kratší závod, a to Valašský hrb, kde jsem skončila na 3. místě, což mě ve výsledku celkem překvapilo. Ale závody tohoto typu hodně bolí, za to delší běhy v pohodovějším tempu si dokážu i užít.
Jaké máš další plány na tuto sezonu? A jaké máš další běžecké sny?
Chtěla bych zkusit Jesenický maraton a pak v září jsem se nominovala na mistrovství světa ve skyrunningu, které se bude konat ve Španělsku. Jako běžecký sen mám UTMB, kde jsem si vybojovala vstupenku v Chorvatsku. Tam se chystám příští rok a už teď se do proslulého Chamonix moc těším.
