Atletka, která dlouho běhala tratě do 10 km, se v posledních 3 letech výrazně prosadila na maratonské distanci. První pokus o olympijskou kvalifikaci do Tokia ji před 4 lety velmi smolně nevyšel. Byla čtvrtá Češka se splněným limitem. Mezitím si prošla dlouhou cestu a nasbírala nové zkušenosti. V prosinci 2023 se jí podařilo na maratonu ve Valencii zaběhnout ostrý limit (2:26:50) na olympijské hry v Paříži 2024. A nejen to. Svým časem 2:25:36 překonala také český národní rekord. Moira Stewartová, aktuálně také ambasadorka značky Puma a maratonská běžkyně se skotskými kořeny, si se mnou povídala o tom, co jí pomohlo k tak famóznímu výkonu a co ji v přípravě na olympijský maraton ještě čeká.
Ahoj Moiro, předně ti moc gratuluji ke kvalifikaci na olympiádu! Zajímalo by mě, co všechno se musí sejít, aby člověk zaběhl osobní rekord, český národní rekord a kvalifikaci na olympiádu v jeden den?Kvalitní závod, kvalitní vyladění, kvalitní podmínky. Já jsem si na to musela doopravdy počkat, protože mně se do té doby nic z toho na závodech nescházelo. Měla jsem blbé podmínky, špatně zvolené závody, nevyřešenou stravu. Bylo toho hodně, co nám unikalo. A teď to všechno klaplo. Udělali jsme zásadní změny i v tréninku. A tenhle jeden jediný den se to perfektně sešlo.
Ty sis vlastně minulý rok prošla celkem náročnou cestou, o které jsme si mimo jiné povídali i v minulém rozhovoru (Svět běhu 3/2023, pozn. redakce). I přesto ten závěr byl víc než úspěšný. Co k tomu vedlo?
Kvůli zranění na začátku roku 2023 a také střevním potížím, které mě trápily před pražským 1/2 maratonem a maratonem, mi v Budapešti, kam jsem nastupovala už zdravá, chyběl právě ten rozjezd z počátku roku. Takže v prosinci pak hrálo hlavně roli to, co jsem měla už naběháno za celý ten rok. V Budapešti navíc počasí nebylo ideální (až 40stupňová horka, pozn. redakce). Ale ve Valencii bylo v tomto ohledu všechno úplně perfektní. Také jsem tam měla možnost běžet v nových botách Puma Fast R 2, které jsem měla už v době závodu v Budapešti, ale tou dobou byly ve schvalovacím procesu atletické federace, takže nebylo možné v nich závodit. Boty mi totiž jako placebo hrozně pomáhají. Ony teda pomáhají i mechanicky, ale pro moji psychiku je to také důležité.
Ono to ale ani v té Valencii nebylo úplně tak bez komplikací, co se vlastně přihodilo při cestě tam?
Já jsem zvyklá dělat check-in až na letišti, což jsem udělala i zde, ale oni měli prodaných víc letenek, než je sedaček, a tím pádem jsem uvízla na přestupu. Takže jsem si prošla celkem velkým stresem, vyřizováním reklamací atd. Na hotel jsem se dostala až někdy ve dvě ráno, nemohla jsem usnout a ve 4 ráno jsem zase šla na další let. Byla jsem z toho dost unavená, a tak jsem hned druhý den říkala trenérovi, že se necítím vůbec dobře a že na ten závod kašlu. V takovém stavu jsem maraton prostě běžet nechtěla. Ale pak jsem hodně dospávala a den před závodem jsem se cítila opět dobře.
Měla jsi na trati vodiče?
Byli tam 4 vodiči, každý na jiný čas. A ten náš olympijský byl až 4. v pořadí. Což je hezká ukázka toho, jak ženy na top úrovni běhají rychle. Takže ten náš olympijský limit ve finále není až tak skvělý maratonský čas, jak se u nás zdá. 🙂
Máš už nějakou vizi nebo strategii, jak bys chtěla olympijský maraton zaběhnout?
Zatím ne. Mám samozřejmě nějakou představu, z čeho bych byla nadšená, ale asi si nebudeme nic nalhávat, že bych měla útočit na bednu. V podstatě už to, že jsem se dostala na olympiádu, je pro mě takové malé vítězství. Takže tam pojedu hlavně s tím, že si to chci užít. Zvlášť po tom, čím jsem si prošla během kvalifikace do Tokia. Budu samozřejmě bojovat, co to půjde, ale když budu do TOP30, bude to pro mě hodně velký úspěch.
Co se týká konkurence, kde vidíš nejsilnější soupeřky?
Je tam několik Afričanek, které umí maraton pod 2:20, ale jsou tam i Američanky, Britky, Australanky, které mají maraton za 2:22, 2:23. Také Japonsko je hrozně ulítlý. Tam holky taky běhají pod 2:20. To jsou všechno pro mě ještě dost vzdálené časy. Ale v létě se to samozřejmě všechno vynuluje, bude horko, bude jiná trať.
Paříž bude mít dost „nemaratonské“ podmínky… Bude horko, trať nemá být nijak extra rovná. Budeš se na to speciálně připravovat?
Asi nijak zvlášť. Poslední 3 týdny budu určitě v Čechách. A to si myslím, že by mohlo na aklimatizaci stačit. Do té doby budu nejspíš na soustředění někde v horách. Navíc i tam mohou panovat letní podmínky. Určitě se budu snažit soustředit hlavní tréninky víc k poledni, abych běhala doopravdy v tom největším horku. Ale z Budapešti máme vyzkoušené ochlazovací techniky jako led pod čepicí a za dresem. To mi hrozně pomohlo.
Říkala jsi, že boty ti v závodě hodně pomáhají, jaké budeš mít v Paříži? A bereš si závodní boty i v tréninku?
Budu mít stejné boty jako ve Valencii – Puma Fast R 2 – jen bude nová barva. A jsem ráda, protože je mám aspoň vyzkoušené. Když jsem je navíc poprvé obula na nohu, byla jsem z nich nadšená a říkala si, že v tom člověk prostě musí běžet rychle.
Závodní boty si nechávám vysloveně na závod. Vyvolává to ve mně pak lepší pocit, že si nazouvám na nohy to nejlepší, na co nejsem normálně zvyklá. Že poběžím ještě rychleji, než jsem dokázala běhat v tréninku. Je to pro mě samozřejmě trochu placebo, ale současně vím, že ty boty jsou i ve skutečnosti rychlejší. Je to pro mě motivace do závodu.
Pojďme se teď podívat na tvůj trénink. Jaká je aktuálně tvá týdenní nebo měsíční kilometráž?
Před maratonem to bylo nějakých 160-170 km týdně. Tam mi navíc 10-15 km týdně ubylo, protože jsme někdy místo odpolední fáze dávali úplné volno. To jsem dřív vůbec neměla, jela jsem každý den dvoufázově. Momentálně ale ještě v tréninku k maratonu úplně nesměřuju. Teď se soustředím na „rychlejší tratě“, jako je desítka a půlmaraton. Takže aktuálně mám kilometráž kolem 130 km týdně. V tréninku se zaměřuji na rychlost, techniku do kopců, posilování. Objem půjde nahoru až poslední 2–3 měsíce před maratonem.
Čekají tě do té doby ještě nějaké závody?
Za dva týdny poběžím půlmaraton v Lisabonu (běžela 1:12:41) a pak půlmaraton v červnu na mistrovství Evropy v Římě. A možná si ještě zaběhnu MČR na 10 000 metrů na dráze, což je také v rámci zrychlení.
V Česku tě tedy letos na silnici vůbec neuvidíme?
To bohužel ne. Potřebuji letos vybírat rychlejší závody. Musím říct, že po trati, kterou jsem zažila ve Valencii, už pro mě bude kopcovaté asi všechno.
Je o tobě známo, že máš jednoho trenéra 13 let. Jak se to povede? To není úplně běžné.
Je to tím, že jsme si velmi sedli lidsky. Není to jen vztah trenér a svěřenec, ale jsme i dobří přátelé. Vašek je takový více vůdčí a já jsem vždy vše dělala podle toho, co trenér řekl. Nikdy jsem úplně nevzdorovala. To bylo až donedávna. Protože jsem potřebovala zásadní změny. O těch jsme hodně diskutovali.
Máte pro tvorbu tréninku třeba nějaké zahraniční vzory?
Před maratonem ve Valencii jsme právě měnili tréninkový systém podle britských osnov. A myslím si, že díky tomu to takhle pěkně vyšlo. Inspirovali jsme se konkrétně od Charlotte Purdue (Britka s PB 2:22:17 z roku 2023; pozn. redakce). Zveřejňovala nějaké své strategie. Nebylo to tak, že bychom kopírovali její trénink, to vůbec, spíše to pro nás byla inspirace. Ona je navíc starší, a tím pádem má i více zkušeností. Zkušenosti jsou v maratonu velmi důležité. Ve Valencii to byl můj šestý maraton a poprvé to nebyla tak šílená představa – uběhnout 42 km.
O jaké změny se konkrétně jednalo?
Měla jsem úplně jiný systém a jsem přesvědčená, že moc nepasoval k maratonské přípravě. Dříve jsem měla v plánu hodně intenzity, a tady je to naopak zamýšlené tak, že je zahrnuto více volnějších dnů, kdy si tělo zvládne odpočinout. Mně se předtím neustále kumulovala únava, z které jsem se nikdy nedokázala pořádně vyhrabat. Takže ve chvíli, kdy jsme zavedli nový systém, okamžitě se mi ulevilo. Navíc intenzivní tréninky, které v plánu zůstaly, se mi výrazně zlepšily. Najednou jsem byla schopná běhat v průměru o 5-10 vteřin/km rychleji než dřív.
Máš aktuálně rezervy, na kterých bude třeba pracovat směrem k OH?
Do budoucna mám a nemám rezervy. Já jsem byla týden po maratonu na zátěžových testech, které mi sice vyšly perfektně, ale zjistili jsme, že mám dva druhy limitace. Ty, se kterými se dá něco dělat, i ty, se kterými se nic moc dělat nedá. Moje chemické procesy v těle jsou na výborné úrovni a dovolily by mi běhat maratony i mnohem rychleji. Aktuálně ale nemám tak vysokou kadenci nohou. Takže mám spíše takovou mechanickou rezervu. Právě proto se nyní soustředíme na maximální rychlost, aby mi to maratonské tempo přišlo „jednodušší“. I tady se ukazuje, že člověk musí mít spoustu zkušeností z několikaletého běhání, aby se ještě posunul.
Děláš ještě nějaké doplňkové sporty?
Přes zimu chodím na cyklistický trenažer. Na tom se dá obecná vytrvalost dobře doplňovat. Momentálně jsem zařadila také dost posilování, pravidelně chodím na fyzioterapii a po večerech se soustředím na protahování. Tomu dám klidně hodinku denně.
Řešíte nějak trénink s ohledem na ženský cyklus?
Když cítím, že jsem unavená, což zná asi každá žena, někdy se s trenérem domluvím a dáváme dle aktuálních pocitů lehčí tréninky. Takže to řeším podle toho, jak se aktuálně cítím. A myslím si, že to je důležité. Závody ale bohužel v tomto ohledu neovlivním.
Sama jsi několikrát zmínila, že je důležité umět se dobře najíst. Co to u tebe konkrétně znamená?
Je to dlouhodobá práce. Když jsem začínala běhat dlouhé tratě, zjistili jsme, že můj příjem energie je doopravdy hrozně malý. Že toho vlastně reálně moc nesním v poměru k tomu, kolik energie při tréninku vydám. Takže jsem se musela naučit jíst hodně. Jsem teď schopná k obědu sníst třeba 500 g těstovin. Jím doopravdy ve velkém, a když mám hlad, tak se prostě najím. Nemůžu ale říct, že bych se stravovala extra zdravě. Jedna z věcí, na kterou jsem si musela dát pozor, je jíst po doběhnutí tréninku. Na to jsem také dost často zapomínala.
Používáš nějaké doplňky stravy?
To určitě ano a zkouším je především s blížícím se maratonem. Abych to měla vyzkoušené a natrénované. Během maratonu je to taková zátěž, že je nutné žaludek na trávení během výkonu natrénovat.
Do olympiády budu muset dořešit ještě i pitný režim, kde trošku zaostávám. Jsem schopná celý den přežít třeba jen na litru vody. To je malinko, takže se na to musím v nejbližší době soustředit.
Jak na tebe působí atmosféra na závodech obecně?
Já určitě jsem pro fanoušky a lidi okolo. Svůj první maraton jsem běžela v polích, kde stály možná 3 krávy, ale jinak jsem běžela sama. Bylo to v době covidu a nebylo to vůbec příjemné.
Máš nějaké rituály před závodem?
Rituály úplně nemám. Mám svou klasickou rozcvičku a 15 minut před startem gel. Pak mám talismany, těch mám klidně půlku tašky. Ty se mnou cestují všude. A nejvíc mám přívěšků na batohu. 🙂
Otázka na závěr pro zvídavé čtenáře – jak ses k maratonu vlastně dostala?
Můj trenér věděl od začátku, že budu běhat maratony. Já jsem se tomu bránila, protože 42 km pro mě bylo nepředstavitelných. Ale pak přišel moment, kdy jsme byli na MS v půlmaratonu a já tam zaběhla nějakých 7-8 vteřin za českým rekordem. To byl rok do olympiády. Trenér mi tam tenkrát dal vybrat – soustředit se na halovou sezonu, na dráhovou desítku, nebo že bychom zkusili kvalifikaci na OH. Takže mě k maratonu dovedla ta vidina olympiády. A i v současnosti si myslím, že to je pro mě jediná šance, jak se na olympiádu dostat. Byla to spíš výzva, než že bych se vysloveně těšila.
