Letošní sezona pro ni byla jak na horské dráze. Po nepovedeném ME a olympiádě, na kterou byla dle trenéra dobře připravená, a zřejmě ji nezvládla především psychicky, ale Moira Stewartová ale svůj trénink skvěle zúročila na podzim a podařilo se jí zaběhnout hned dva národní rekordy – na půlmaratonu i na maratonu, kde posunula své vlastní národní maximum o minutu a 52 sekund. „Posun rekordu o dvě minuty je fakt velký skok,“ pochválil ji kouč Václav Janoušek. Navíc doběhla 9., jako 3. nejlepší Evropanka. Sama před startem nevěřila, že by se na tak prestižním maratonu mohla dostat do elitní desítky.
Moiro, velká gratulace k výkonu. Jaký máš ze závodu pocit a jak se Ti běželo?
Děkuji moc! Takhle zpětně je to ještě lepší pocit než po doběhu. Opravdu mi až časem dochází, co za výsledek jsem tam zaběhla. Závod vyšel na jedničku. Samozřejmě to nebyl vůbec jednoduchý závod. Měla jsem spousty krizí a už v půlce jsem se bála, jestli to tempo není nastavené moc rychle. Ale naštěstí jsem ho dokázala držet až do cíle. Velká krize byla pak okolo 33-35km, tam jsem trochu zpomalila, ale vzchopila jsem se a závěr se mi běžel už zase dobře.
Jaký jsi měla plán před závodem? A cílili jsi na tento čas?
Ano, na tento čas jsem chtěla cílit. Byli tam vodiči na limit 2:23:30 a měla jsem v plánu se jich držet. Nakonec to nedopadlo o těch 14 s, ale zklamaná určitě nejsem. I tak to považuji za skvělý čas!
Jaká byla atmosféra závodu?
Skvělá! Lidi fandí opravdu po celých 42 km. Nikde nejsou žádné zábrany, takže jsme si párkrát proběhli i trychtýřem, který bývá vidět třeba na Tour de France. Je vidět, že tento závod je opravdu pro Valencii velká akce!
Jak vypadal Tvůj trénink na maraton? Bylo těžké znovu najít motivaci a sílu na tréninku po olympijském maratonu?
Podzim se tréninkově opravdu vyvedl. Jen listopad byl trochu krkolomný, protože jsem řešila nějaké zdravotní potíže. Ale při závodě se naštěstí nic neozvalo a za to jsem ráda. Zároveň si myslím, ze jsem hodně profitovala i z toho, co jsem měla natrénováno na olympijské hry. Zklamání po olympijských hrách bylo opravdu veliké. Ale já naštěstí neúspěch beru jako motivaci a dokážu se většinou z toho dna dobře odrazit.
Jak hodnotíš sezónu celkově po tomto úspěchu?
Je to tak 50:50. Začátek byl opravdu nejhorší, co jsem kdy zažila, ale závěr se vyvedl nad všechna očekávaní.
Jaké máš plány na další sezonu?
Zatím spíš řeším volno než další plány. Ale ráda bych běžela ME v silničních bězích a budu doufat, že se pres ranking dostanu na MS v Tokiu, i když mi limit utekl.
