Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetBehu.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více odbornějších článků o tréninku, regeneraci nebo výživě nebo aktualizovat termínovku 1000 závodů. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy na závody a běžecké a sportovní vybavení, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní běhy a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetBehu.cz
Mistrovství světa v orientačním běhu: Krátká trať napínavá do poslední chvíle, klasická trať v totální divočině
30. 8. 2016
Jakub Weiner
Ve druhé části reportáží z právě probíhajícího Mistrovství světa ve Švédsku se podíváme na dvě individuální lesní disciplíny. Nejprve na krátkou a poté na klasickou trať. V tomto článku máme relativně malý prostor pro rozbor, nicméně doporučujeme precizní analýzu Jana Kocbacha. Odkaz na ni naleznete na konci.
Na krátké trati rozhodly chyby v závěru
S technicky nejnáročnější disciplínou, která se označuje zkráceně middle, se také přesouváme z města do lesa. Závodní terén kombinoval polootevřenou část, skalní srázy a nechyběly také hustníkové, těžko prostupné partie. Ostatně jedna taková do značné míry rozhodla o pořadí na předních místech.
Úžasná, strhující bitva – chtělo by se říci – titánů. V závodě startovali Daniel Hubmann, Olav Lundanes, Thierry Gueorgiou, zatopit jim byli připraveni Matthias Kyburz, Gustav Bergmann, Magne Daehli nebo Lucas Basset.
Ačkoli to nebyl žádný lehký závod, tak mezi prvními pěti to bylo v cíli těsné a rozdíl mezi nimi činil necelou třičtvrtě minutu. Pořadí se neustále měnilo. Úvod se nejvíc povedl Ukrajinci Kratovovi, který vedl až do šesté kontroly. Po něm vedení převzal Hubmann, na třináctce to byl zase Kyburz, na sedmnáctce na vteřinu stejně s Bergmannem. V pasáži kolem průběhu arénou je to zase Lundanes, aby se do cíle s čtrnácti vteřinovým náskokem dostal letošní Mistr Evropy z Jeseníku na této trati Švýcar Matthias Kyburz. Druhý byl Olav Lundanes a třetí Daniel Hubmann. Na Thierryho Gueorgiou zbylo čtvrté místo a na jeho kolegu Lucase Basseta páté. Na šesté se po slabším začátku propracoval Magne Daehli.
Trať byla pochopitelně těžká celá, jak se na správný „middle“ sluší a patří, ovšem dramatické rozuzlení přinesl až jeden ze závěrečných postupů přes zelenou hustníkovou partii, kde Lundanes ztratil zlato a z boje o medaile vypadl i populární Gustav Bergmann.
A neztratili se ani naši. I tentokrát byl nejlepší Vojta Král (v předchozích sprinterských závodech byl dvakrát šestý), který se umístil jedenáctý, příliš nezaostal ani Jan Šedivý (17.) a Jan Procházka (20.). Poměrně slibné ukazatele formy pro štafetu, kterou by tito tři měli běžet.
Závod žen – domácí superfavoritce zatopilo překvapení z Kanady
V ženách zvítězila největší favoritka Tove Alexandersson, ovšem na trati ji nečekaně, ale o to vážněji proháněla Kanaďanka Emily Kemp. Tyto dvě závodnice, až na Emmu Johansson v úvodu, nikoho jiného do vedení nepustily. Závěr byl ale pro Kanaďanku bohužel krutý a po chybě se nejprve časově propadla daleko za Švédku a na sběrku ji předběhly také nakonec druhá Norka Heidi Bagstevold a třetí Ruska Natalia Gemperle.
Našim ženám se dařilo o něco méně, než mužům. Denisa Kosová měla stejně jako Vojta Král náročný úvodní program čtyř závodů ve čtyřech dnech (sprint semifinále, sprint finále, sprintové štafety, krátká), přesto byla opět nejlepší, když uzavírala první dvacítku. Minutu a sedm míst za ní skončila Dana Šafka Brožková, pětatřicátá potom Adéla Indráková.
Jinak ve výsledcích je několik zajímavých momentů. Překvapivé je například osmé místo Bělorusky Denisové (bronzová ze sprintu), která ukázala, že umí běhat i jiné tratě, než sprinty. Drtivý závěr vynesl Maje Alm (která zde vyhrála předchozí dva sprinterské závody) páté místo, což je její nejlepší umístění na této trati. A vůbec se nedařilo například Idě Bobach nebo Emmě Johansson.
Denisa Kosová: „Jsem docela spokojená. Dělala jsem drobné chyby, ale nemůžu v tom běžet rychleji, já bych to nestihla umapovat. Ostatní mi nandají na běhu v lese, tam postupně ztrácím, ale rychleji bych to nezvládla. Možná jsem zvolila špatnej postup na desítku, protože přede mnou byla na pěšince Španělka a potom jsem ji zpátky doběhla až cestou na třináctku, takže musela zvolit lepší postup. Tam jsem schytala asi dost, když jsem to šla rovně. A v závěru jsem si nebyla úplně jistá a dělala jsem tam kličky – sedmnáct, devatenáct, dvacet – už z únavy. Ale jsem fakt spokojená.„
Vojta Král: „Nebyl to precizní výkon jako na sprintových štafetách, ale nebyla tam ani žádná zásadní chyba. Možná jsem zvolil nějakou obíhačku špatně. Tím, že to nemám v krvi, tak zřejmě nejsem zvyklej běhat tu ideální stopu. Běžel jsem tam skrz srázy, párkrát možná zbytečně, takže to mě stálo nějaký cenný vteřinky. Ale byl jsem schopnej si zpomalit, v kolečku to dohledat, nikam jsem nespěchal. Šel jsem orienťák, kterej v tomhle terénu zvládám. Měl jsem to pod kontrolou. Kdybych víc riskoval, tak by to možná bylo lepší, ale taky jsem to mohl pokazit. Z tohoto hlediska spokojenost. S umístěním to zřejmě nebude taková hitparáda, ale na to, že je to Švédsko, těžkej terén, tak asi dobrý.„
Jak na klasickou trať? Zůstat koncentrovaný a nespadnout do depresí, že nejde běžet (J.Šedivý)
Čtvrtým závodem a druhým lesním byla klasická trať. Konala se velmi blízko hranice s Norskem (jedna kontrola byla dokonce na hraniční čáře) a tratě provedly závodníky velmi těžkým terénem. Jak je pro danou disciplínu typické, obsahovala několik dlouhých postupů. Přesto, ultradlouhý postup, téměř stejný pro ženy i muže hned na druhou kontrolu po naopak velmi krátkém postupu na první kontrolu, byl poměrně překvapivým prvkem, přičemž zvolit ideální cestu bylo velmi obtížné.
Také proto, že zde více než jinde platí, co je pro jednoho ideální, pro druhého může být zcela nevhodné. Pokud je někdo atleticky disponován, a méně silově, nebo chce zkrátka v takto rané fázi závodu ušetřit síly do závěru, je pro něj výhodnější zvolit i dlouhou méně náročnou obíhačku po cestě.
Mimochodem, startovní interval dvě minuty na této náročné trati bez rozdělovací metody pro ženy a s minimální pro muže způsobil, že se během závodu utvořilo několik vláčků.
Závod žen – souboj dvou tandemů
V podstatě hodně brzy se zbytku pole odtrhly čtyři favorizované závodnice (Gemperle, Wyder, Nordberg, Alexandersson), přičemž dynamiku závodu přidal zmíněný postup na druhou kontrolu, který dlouhou obíhačkou napálila Ruska Natalia Gemperle a ujala se zde vedení. Netrvalo dlouho a doběhla Švýcarku Judith Wyder, která startovala dvě minuty před ní, která ale přesto byla v tuto chvíli druhá. Tyto dvě dámy spolu strávily od třetí kontroly celý závod a zhruba v polovině trati již měly (resp. Gemperle měla) pozorohodný náskok. Nicméně ke smůle obou chybovaly při dohledávce deváté kontroly, kde se zároveň stalo to, že se seběhla Tove Alexandersson s Anne Nordberg, a první se tak podstatně přiblížila Rusce a druhá zase Švýcarce. Od té chvíle jsme tak mohli sledovat napínavou hru dvou tandemů o zlato, ale zároveň také o bronz. Na průběhu arénou byla Švédka již těsně první (o tři vteřiny), a tím pádem se na třetí místo posunula i Norka. V závěru potom švédsko-norské duo náskok postupně zvyšovalo a do cíle doběhlo s přibližně dvacetivteřinovým náskokem. Zlato tak pro Švédsko, bronz pro Norsko. Natalia Gemperle tak byla druhá a na Judith Wyder (dvakrát druhá ve sprintové části) zbylo čtvrté místo. Téměř šest minut za čtvrtým místem doběhly další ženy – pátá Finka Saila Kinni a šestá – překvapení tohoto mistrovství – Anastasia Denisova z Běloruska a další. Naše nejlepší byla sedmnáctá Dana Šafka Brožková, třicátá potom Vendula Haldin (která měla také závodní terén prakticky za humny) a pětatřicátá Jana Knapová.
Z výsledků je patrné, že to je velmi podobné jako na krátké trati. Špičkovou lesní formu zde mají Alexandersson a Gemperle, velmi dobré jsou také Norky a překvapením jsou Běloruska Denisova a Kanaďanka Kemp.
Závod mužů – “velká trojka“ nikoho k medailím nepustila
Stejně jako u žen, ráz mužského závodu hodně určila úvodní volba. A zde šlo nejen o to dobře zvolit, ale hlavně optimálně realizovat a udržet nasazení. Nejlépe se to povedlo Estonci Sildovi, ale příliš na něj neztrácela ani „velká trojka“ (Nor Olav Lundanes, Francouz Thierry Gueorgiou, Švýcar Daniel Hubmann), která se postupně propracovala na samé čelo a vzdalovala se ostatním. Z nich nejlépe vypadal Lundanes – norský závodník žijící nedaleko tohoto závodního terénu. Po takzvaném motýlu, který byl použit zhruba v polovině trati jako rozdělovací metoda, již bylo o mnoho jasněji. Lundanes v čele s náskokem kolem dvou minut, vyrovnaně běželi Hubmann a Gueorgiou, ostatní včetně Estonce na ně postupně čím dál víc ztráceli. V závěrečné fázi již bylo jasné, že Olav Lundanes přeruší Francouzovu sérii tří vítězství na klasice za sebou a naopak naváže na své tituly z let 2010 a 2012. Souboj o druhé místo vypadal o něco lépe pro Hubmanna, ale Thierrymu se povedla lepší realizace postupu na předposlední kontrolu a nakonec doběhl na stříbrné pozici zhruba čtvrtminutu před Švýcarem. Další čtyři muži sváděli daleko za medailisty bitvu o čtvrtou příčku a nakonec na ní dosáhl další Francouz Lucas Basset před Nory Carlem Godagerem Kaasem a Magne Daehlim a Švýcarem Matthiasem Kyburzem. Nejlepší z našich byl Jan Šedivý na dvanáctém místě, dvě místa za ním skončil Miloš Nykodým a sedmadvacátý Pavel Kubát.
Když jsme u žen sledovali doběhnuvší se vláčky, nebylo to nic proti mužům. Na čtyřce doběhl Lundanes Hubmanna a spolu absolvovali trať až do cíle. Cestou k sobě přidali Kyburze a Kaase (ten v závěru odpadl). Další rychlý vlak vznikl za dvojkou – Thierry, Basset a Švéd Bergmann (ten s nimi vydržel do sedmnáctky). A takto by se dalo pokračovat, jednoho takového se účastnili naráz i dva Češi – Nykodým a Kubát – a v jednu chvíli byl dokonce šestičlenný (včetně Estonce Silda). Je vidět, že v takovém terénu byl dvouminutý interval, za použití málo učinné rozdělovací metody, opravdu malý.
I zde se výsledky nápadně podobají middlu. V popředí Norové (1.,5.,6.), Francouzi (2.,4.,8.) a Švýcaři (3.,7.). Naopak možná víc od sebe čekali Švédové.
Dana Šafka Brožková:Myslím, že dnešní závod byl o tom nějak nasadit a vydržet bojovat, protože v tomhle terénu, když se člověk začne poddávat tomu, jak už nemůže, že je unavený, tak má pocit, že ho to úplně brzdí a že mu ty klacky lezou ještě víc pod nohy. Prostě nastavit se na to, nevzdat se a bojovat – a to se mi povedlo. … Šla jsem čistě, akorát si nejsem jistá volbou na dvojku, zda se mi podařila dobře realizovat. A na devítku jsem udělala špatnou volbu postupu. Takže to byla jediná chyba, která mě mrzí.
Jan Šedivý: Byl to hrozně hezký závod. Tam vzadu to bylo opravdu krásný Švédsko. Bylo to na hranici, takže úplná divočina, opravdu něco úžasnýho. Bylo to i pěkně postavený. Třeba dvojku, to nikdo odhadnutý neměl, že tam bude takovýhle postup. Já jsem tam taky nenašel variantu, kudy to jít, nějak jsem nenašel skluznou cestu, takže jsem se hodně vyčerpal hned na dvojku. Ale furt jsem věděl, že to bude o bojovnosti, tak jsem šel takovým tempem, o kterém jsem věděl, že s ním vystačím až do cíle, a hlídal jsem si mapu. Bohužel jsem tam nějaký drobný chyby udělal. Celkově to hodnotím jako průměrný výkon, ale člověk musí vzít do úvahy, že tady je to trochu jiný sport než to, co děláme doma. Ať se tam jde někdo projít a uvědomí si, co se tam děje za orienťák, to nemá s kontinentálním orienťákem nic do činění, prostě totální divočina. Co bylo nejtěžší? Furt zůstat koncentrovaný a nespadnout do nějakých depresí, že to nejde běžet. Tam opravdu byly místa, kde se hrozně těžko běželo. Prostě furt si věřit, že to je normální výkon, a furt být pečlivej a bojovat.
Miloš Nykodým: „Já jsem asi líp jít nemohl. Pro mě to byl zase přespolák, protože mě doběhli dva kluci (Sild a a Bakkman – pozn.) hned na druhé kontrole, takže já jsem šel jen dvě kontroly sám a pak jsem v podstatě nepotřeboval mapu… Fyzicky super, klidně bych mohl běžet dalších pět kiláků, asi jsem jim mohl kdykoliv utéct, ale nechtěl jsem jít sám. Škoda, udělal jsem jednu chybu na druhou kontrolu v pytlíku, kde jsem bohužel chtěl jít to svoje, myslel jsem si, že vím, kde jsem, ale byl jsem trochu víc vlevo – a tam mi Bakkman utekl. Ale jinak bych ho bez problémů odvisel až do cíle. Byl jsem fyzicky úplně nezničitelnej. Kdyby to bylo ještě delší, tak mi to vůbec nevadí. – Čím to, že tě na začátku doběhli? – Asi jsem zvolil špatnej postup a trošku jsem se tam zabordelil v bažině a ta byla dost pomalá, hodně zarostlá. A prej to Sild na prvním rádiu o 4 minuty urval a doběhl mě tam o ty čtyři, takže to nebylo zas až tak špatný. No, mrzí mě, že mi utekl, mohlo to být o ty dvě minuty lepší, stoprocentně. … Pět kontrol jsem šel sám – jedničku, dvojku a pak v motýlku jsem šel chvilku dopředu a pak jsme se zase doběhli. Motýlek byl úplně k ničemu, s Bakkmanem jsme se zas seběhli úplně přesně.„
Analýza tratí a postupů je neobyčejně zajímavá, jak se na skandinávské závody sluší a patří. My jsme zde prezentovali pouze nejzajímavější ukázky, zájemcům ale můžeme vřele doporučit detailní rozbory Jana Kocbacha na stránce http://worldofo.com/.
Veškeré informace, včetně záznamů z GPS trackingu nebo televizních přenosů z obou závodů, lze nalézt na stránkách MS (http://www.woc2016.se/en/).
Jakub Weiner – autor článku
orientační běžec ze Slávie Hradec Králové, z části obdivně a z části závistivě sledující výkony našich nejlepších závodníků s vědomím, že se k nim během kariéry nikdy ani nepřiblížil. Bez výraznějšího individuálního výsledku, dvě bronzové placky z republikového mistrovství mu muselo vyběhnout až šest kamarádů v rámci sedmičlenných družstev (2004, 2005).
Bloger postižen občasnou intenzivní grafomanií, těžkou formou prokrastinace, které zároveň využívá pro svoji publikační činnost. V orienťáku jinak také stavitel tratí a v civilu domů (architekt).
