Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetBehu.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více odbornějších článků o tréninku, regeneraci nebo výživě nebo aktualizovat termínovku 1000 závodů. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy na závody a běžecké a sportovní vybavení, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní běhy a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetBehu.cz
Mistrovství světa 2018 v Lotyšsku – Vítězství na klasické trati pro Švédsko a Norsko
13. 8. 2018
Jakub Weiner
V Lotyšsku probíhala letošní vrcholná akce orientačního běhu – Mistrovství světa. V minulých článcích jsme popsali sprintovou část, poté závod na krátké trati, následovaly štafety a tím posledním je nyní klasická trať.
Cílovou arénu a část terénu měla stejnou jako předchozí štafety. Na závěr nabitého programu to byla náročná šichta jako pro ženy, jejichž vítězka byla na trati 74 minut, tak pro muže, z nichž nejlepší ji zvládl za 97 minut. Zajímavostí bylo, že oproti běžné praxi u klasických tratí, zde nebyla žádná rozdělovací metoda, což evidentně výrazně promluvilo do výsledků. Jinak to byl ale závod s některými zajímavými postupy nabízející různé volby, jak dlouhé obíhačky, tak přímé přes zařízlá údolí.
Loni v Estonsku byla v této disciplíně nejlepší Tove Alexandersson (SWE), druhá byla Maja Alm (DEN) a třetí Natalia Gemperle (RUS). Letos byl výsledek téměř totožný, jen Ruska byla čtvrtá a třetí Švýcarka Sabine Hauswirth. A také to bylo po téměř totožném průběhu. Švédka celou trať absolvovala bez nějaké výraznější či viditelnější chyby, Dánka zase chybovala hned na první kontrole a tuto ztrátu si sebou přinesla prakticky až do cíle.
Nejlepší z našich zde byla patnáctá Vendula Horčičková, jejíž GPS záznam vypadá, že kromě první kontroly běžela celkem klidně a bez výkyvů. Necelou minutu za ní skončila na 17. místě druhá naše závodnice Jana Knapová, pátá žena z krátké trati. Sledovat její závod bylo celkem zajímavé. Velká chyba na jedničku (ošemetná vodní jáma v bažině). Dvě minuty za ní startující Judith Wyder, Janu zde míjí. Na trojce naopak chybuje Judith, Jana o něco míň a dobíhají se. Zřejmě musí být obě překvapené…
Nicméně to vypadá, že se vytvořil silný tandem, z něhož by mohl být nějaký zajímavý výsledek pro obě. Za čtyřkou je dlouhý postup, na kterém se ale po chvíli dělí. Švýcarka jde obíhačkou, Jana rovně. Janin postup byl v tomto případě lepší a na kontrole je o dost dřív. Na dalších dvou kontrolách ale trochu váhá a Judith ji zase dobíhá. Následně spolu míří do chyby na osmičce. Tam už mají téměř na zádech další Švýcarku Sabine Hauwirth. Za chvíli dobíhají dvojici Isia Basset (FRA, bronzová z krátké tratě) a Laura Vike (LAT) a také se k nim konečně připojuje nakonec bronzová Švýcarka. Judith přesedá do rychlejšího vlaku, naopak nestíhají Francouzka a Lotyška, Jana je tak na průběhu arénou sama. Třináctku Jana přebíhá, musí se vracet a míjí zmíněnou dvojičku. Třináctku razí s Karolin Ohlsson (SWE) a společně opět dobíhají francouzsko-lotyšský tandem. A prakticky spolu takto dobíhají do cíle.
A opět pohled zpět na loňskou klasiku. Tehdy zvítězil Olav Lundanes (NOR) před Leonidem Novikovem (RUS) a Williamem Lindem (SWE). Švéd letos neběžel, Rus se z medailových míst zhruba v polovině špatnou volbou dostal sám, ale vítěz zůstal stejný a také stejným způsobem, tedy systémem start cíl. Bylo vidět, že si vítězství moc přál. Druhý byl Ukrajinec Glibov a může jen litovat některých zaváhání v první polovině trati, mohl vítězi značně zatopit. Třetí místo bylo, jako u žen, švýcarské, a patří Fabianu Hertnerovi.
Možná v největším očekávání jsme byli z výkonu Miloše Nykodýma, letos sedmého z Mistrovství Evropy a zde se prokazující dobrou fyzickou formou, ale nakonec se mu z našich dařilo nejméně. Po velké chybě na dvojce, ale také ztrátové obíhačce na devítku, se v závěru prokousal na 25. místo. Nejlépe začal Pavel Kubát a prakticky celý závod se pohyboval na začátku třetí desítky. Vojta Král na začátku párkrát drobně chyboval, doběhl ho nakonec šestý Nor Kinneberg a spolu potom strávili většinu závodu. V jeho první klasice na MS mu patří 13. příčka.
Výsledky: 1. Olav Lundanes (NOR) 2. Ruslan Glibov (UKR) 3. Fabian Hertner (SUI) 4. Daniel Hubmann (SUI) 5. Gustav Bergmann (SWE) 6. Eskil Kinneberg (NOR) 13. Vojtěch Král (CZE) 21. Pavel Kubát (CZE) 25. Miloš Nykodým (CZE)
A co říci závěrem?
Můžeme bilancovat. Loni dominovali Švédové, letos patří spolu s Norskem a Švýcarskem mezi 3 medailově nejúspěšnější týmy. Všimneme si, že 3 zlaté medaile Norů jsou záležitostí pouze mužů a pouze lesních disciplín. O jejich síle svědčí skutečnost, že je nerozházela ani neúčast Lundanese ve štafetách a bez problémů našli náhradníka. Dvě zlaté a dvě stříbrné Švédska má zase hodně na svědomí Tove Alexandersson. Švýcaři se dvěma zlatými, třemi stříbrnými a pěti bronzovými, jsou zase jednoznačně nejvšestrannější a mají nejširší základnu. Co jim bezesporu musí všichni závidět je například fakt, že si bez problému mohou dovolit ve sprintových štafetách nechat odpočívat prvního, třetí a pátého z individuálního sprintu, a přesto jsou schopni bojovat o zlato.
Ukázat na největší individuální hvězdu není tak jednoduché, ale zdá se, že by jí mohla být Tove Alexandersson. Jako jedna z mála běžela všech pět disciplin (což znamená spolu s kvalifikací sprintu 6 závodů během týdne) a kromě krátké trati má ze všech medaili (2-2-0). Maja Alm (1-1-1) a její čtvrté zlato v řadě ze sprintu, její stíhačka na sprintových štafetách. Docela překvapivý vítěz krátké tratě Eskil Kinneberg (2-0-0) a jeho dvě zlaté, Daniel Hubmann a jeho obhajoba na sprintu (1-1-0) a Judith Wyder a její kompletní sbírka, včetně vítězného finiše s Tove Alexandersson ve štafetách (1-1-1). Povedenou akci má za sebou také Natalia Gemperle (1-0-1) a nebo překvapivý stříbrný medailista ze sprintu, Novozélanďan Tim Robertson. Asi jinou představu o výsledcích měl Olav Lundanes, který získal medaili až posledním závodem (na krátké trati chyboval, do štafet kvůli indispozici nenastoupil), Švýcar Matthias Kyburz (pouze jedna stříbrná), nebo obecně švédští muži.
Zajímavosti mistrovství? Výbuch Tove Alexandersson na krátké trati. Rekordních devět finišmenů v závěru štafet mužů a vůbec celý průběh závodu. A nebo zatoulané české kufry na letišti v Polsku.
Česká stopa? Docela výrazná. Sice jsme bez medaile, ale třikrát k ní bylo velmi blízko. A třikrát z toho bylo shodně páté místo. Páté místo Jany Knapové, osm vteřin od bronzu, z individuálního závodu na krátké trati je velký úspěch. Štafeta mužů po dvou nepovedených závodech (Švédsko 2016, Estonsko 2017) opět do poslední chvíle bojující o medaili. Sprintová štafeta vbíhající do posledního úseku na druhém místě a úspěšný finiš s ruskou sestavou. Z individuálního sprintu to sice letos není velká bedna (do 6. místa), ale těsně za ní, a není to již jen záležitost jednoho muže, ale dvou. Klobouk dolů před dvojicí našich mužů Král + Nykodým, kteří odběhli celý program. Vůbec, letos to celé české představení stálo na rekordně nízkém počtu nominovaných – 4 ženy a 4 muži, a z nich navíc jedna žena a jeden muž běželi pouze sprint.
Jak jsme zmínili v minulých článcích, tento formát šampionátu byl poslední. Příště již budou sprintové a lesní disciplíny odděleny a budou se každý rok střídat. Příště tedy v Norsku a v lese. Soudě podle formy norských lesních mužů a zlepšujících se mladých norských žen, se máme na co těšit 😉
orientační běžec ze Slávie Hradec Králové, z části obdivně a z části závistivě sledující výkony našich nejlepších závodníků s vědomím, že se k nim během kariéry nikdy ani nepřiblížil. Bez výraznějšího individuálního výsledku, dvě bronzové placky z republikového mistrovství mu muselo vyběhnout až šest kamarádů v rámci sedmičlenných družstev (2004, 2005).
Bloger postižen občasnou intenzivní grafomanií, těžkou formou prokrastinace, které zároveň využívá pro svoji publikační činnost. V orienťáku jinak také stavitel tratí a v civilu domů (architekt).
