Mistrovství světa 2018 v Lotyšsku – Česká sprintová štafeta se prala o medaili

V dnešním článku popíšeme úvodní sprintovou část, která představovala individuální sprint a den poté sprintové štafety. Obojí se konalo přímo v hlavním městě Rize. Poslední dva světové šampionáty zaznamenala česká reprezentace právě ve sprintech velmi slušné výsledky a zřejmě také proto z obou Česká televize vysílala poprvé mimo ČR přímý přenos.

Sprint – první se konal závod žen

Individuální sprint se konal v historickém centru Rigy. Závod se vyznačoval hodně hustou zástavbou, výskytem umělých překážek, ale také vysokou koncentrací turistů na trati, což mnohdy hodně ovlivňovalo běh jednotlivých závodníků. Tituly z loňského závodu obhajovali Dánka Maja Alm a Švýcar Daniel Hubmann. Skvělé šesté místo zase náš Vojta Král.

Nejprve se odehrál závod žen, ve kterém stupně vítězek ovládly tři velké osobnosti – bronzová Judith Wyder ze Švýcarska, stříbrná Tove Alexandersson ze Švédska a zlatá Maja Alm z Dánska. Tato trojice běžela po celou trať časově velmi podobně, ve vedení se střídala spíš Švýcarka se Švédkou, aby za to Dánka v závěru vzala a drtivým závěrem zvítězila. Vítězka, která by se mimochodem ráda zúčastnila Olympijských her v Tokiu v atletice, nejen obhájila titul, ale je to její již čtvrté zlato z této disciplíny v řadě! Finále běžely také sedmatřicátá Adéla Indráková a devatenáctá Tereza Janošíková, věkem ještě juniorka, která na letošním juniorském šampionátu získala tři medaile. O svém závodu řekla: „Nebylo to úplně nejplynulejší a nějaké záseky, volbičky, takové točení volantem, dosti kličkovaná v turistech.“

Výsledky:

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Sprint: Král a Nykodým v boji o elitní desítku

Téměř přesně po doběhu žen a na začátku závodu mužů se rapidně změnilo počasí – začalo pršet. V historických centrech měst, kde je značné procento povrchu z žulových kostek, je to dost velká nepříjemnost. Ovšem déšť byl ke všem mužům spravedlivý a trval po celý jejich závod, takže povětrnostní podmínky měli všichni stejné. K výsledkům se vztahují 3 příběhy. Jednak dramatický souboj o zlato mezi obhájcem Danielem Hubmannem a černým koněm Timem Robertsonem z Nového Zélandu. Tito dva se virtuálně odpoutali zbytku pole a jejich těsné klání vyvrcholilo smolnou chvilkou Novozélanďana na poslední kontrole, kde na vteřinu zaváhal a právě tento malý rozdíl mu byl osudný. Švýcar tak znovu slavil zlato. Druhý příběh byl na téma, kdo získá bronz.

O ten se totiž přetahovala početná skupina závodníků. Jak těsné to nakonec bylo, dokládá fakt, že třetí a sedmé místo dělí ve výsledcích necelé tři vteřiny. Tím nejšťastnějším byl další Švýcar – Andreas Kyburz. Šest desetin za ním zůstal hodně smutný Belgičan Yannick Michiels, bez medaile je také Matthias Kyburz. Tím třetím příběhem bylo vystoupení tria našich mužů. Marek Minář měl za sebou úspěšnou kvalifikaci a s konečným 25. místem ve finále byl velmi spokojený. Miloš Nykodým navázal na letošní úspěšnou jarní sezonu, ve které udělal další výkonnostní krok směrem k absolutní špičce, postoupil z kvalifikace dokonce z druhého místa, ve finále se postupně zlepšoval a výsledkem bylo 12. místo.

Milošovo hodnocení: „Dvanácté místo je paráda, to kdyby mi někdo řekl před startem, tak to beru všemi deseti. Trošku mě mrzí, že mi to na začátku nešlo, prvních pět kontrol jsem dělal kličky a byl jsem si nejistý. Ale žádnou chybu jsem neudělal, a jestli jsem 40 vteřin za vítězem, tak to je paráda.“ Vojta Král se v posledních letech stabilně zabydlel v první sprintové desítce a tak měl z našich jistě největší ambice. Medailový závod to sice nebyl, ale jeho standartní ano, a nebýt uklouznutí na poslední kontrole, tak by to do té první desítky opět bylo. Takto 11. místo, necelou vteřinu před Milošem Nykodýmem.

Vojta po závodě:„Raději bych samozřejmě bojoval o medailové pozice, ale dnes mi nebylo přáno. Závod to byl technicky náročný, protože byly použity umělé zábrany, a tím se to hodně ztížilo. Některé volby byly fakt zajímavé, takže člověk musel být pořád v mapě, číst si to a dobře to zvolit. Zřejmě jsem začal pomaleji, což je můj takový standard, protože když si to nepohlídám, tak ztratím na začátku zbytečné vteřiny, které už potom na konci nemůžu dohnat.“

Výsledky:

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

SPRINTOVÉ ŠTAFETY – boj o medaili

Smíšené sprintové štafety se v poslední době pro českého diváka staly poměrně stabilně nejnadějnější disciplínou. I zde jsme k tomu závodu vzhlíželi se značným očekáváním a po dvou čtvrtých místech z nedávných velkých akcí jsme čtveřici Jana Knapová, Miloš Nykodým, Vojta Král a Tereza Janošíková přáli medaili. Na posledním šampionátu (v sousedním Estonsku) bylo pořadí následující – 1. Švédsko, 2. Dánsko, 3. Švýcarsko, 4. Česko, 5. Rusko, 6. Velká Británie.

Na druhém břehu řeky Daugava, než den předtím sprint, se odehrál nejen z českého pohledu pozoruhodný závod. Velmi rychlý a fyzický, velmi těsný a vyrovnaný, tvrdě trestající sebemenší chybu.

Úsek 1.: Na první úsek vyráží ženy. Švédové nasazují Tove Alexandersson, která se postupně vzdaluje a buduje si náskok, který ovšem po chybě na jednom postupu ztrácí a dobíhá sice první, ale bez původního náskoku. Jana Knapová (mimochodem televizní spolukomentátorka předchozího závodu) předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů a předává sedmá se ztrátou pouze 13 vteřin, což lze s klidem nazvat jako „v kontaktu“. Překvapením je velmi dobrý výkon Maďarky (4.), naopak ztrátu zaznamenaly Dánsko nebo Velká Británie. Jana v cíli: „Je to běžák, naprostý běžák. Je tam pár voleb, ale zvlášť při štafetách a zvlášť na prvním úseku, když vidíte ty holky před sebou, tak jen mrknete, že je to ten nejlepší postup… No, bylo to běžecký. Dneska bude rozhodovat rychlost.„

Úsek 2.: Práce pro Miloše Nykodýma. Hvězdou úseku je Brit Kris Jones, kterému se podařilo smazat ztrátu po prvním úseku, a dobíhá v čele spolu se Švédskem. Těsně za další dvojicí – Švýcarsko a Norsko je v závěru se zlepšující Miloš. Česko je páté a jasně ve hře o medaili. Miloš v cíli: „Šílený vedro, dneska se mi běželo nejhůř. Trošku mě překvapilo, že šel na jedničku celý balík jinam. Říkal jsem si, že jdou asi jinou volbu, tak jsem šel pár metrů za nima, pak říkám, oni jdou úplně někam jinam, tak jsem to stočil, možná padesát, šedesát metrů, tak deset vteřin. (Kouč říkal, že jsi měl trochu horší farstu.) Trošku mně ujel balík, který jsem pak na těch delších rovinkách viděl, takže jsem věděl, že mi neutíkají, takže asi dobrý. Kromě té jedničky jsem šel bez chyby a myslím si, že i docela rychle.“

Úsek 3.: Na řadě je Vojta Král. V průběhu první části třetího úseku se na čele osamostatnil Švéd Leandersson, za ním se postupně zformovala skupinka obsahujících Švýcarsko, Norsko, Británii, Česko, v závěru se připojilo ještě Rusko. Tato skupina doběhla v podstatě spolu, Vojta se dokonce v závěru dostal do čela a předává na druhém místě! Znalci sledují doběh a hlavně odstup Dánska, to má totiž na finiši Maju Alm, což znamená, že nikdo před ní v okruhu nějaké minuty a půl nemá ještě nic jistého. Vojta v cíli: „Dneska jsem spokojený. Jediné, co mě mrzí je chybička na poslední zásadní volbě na konci, kde jsme utíkali s Britem Rusákovi a Švýcarovi. Na té špatné volbě nás zase seběhli, mohli jsme tam ztratit třeba 10 vteřin, já už jsem si myslel, že jsme je ztratili, ale dotáhli se. Takže jsme museli přidat na finiši a utéct jim znova (úsměv).“

Úsek 4.:  Ukrutně těžká záležitost pro nejmladší členku naší štafety – Terezu Janošíkovou. Na čele je se značným náskokem Švédka Karolin Ohlsson, z pronásledující skupiny se stálé víc odpoutává Švýcarka Judith Wyder a dokonce trochu stahuje vedoucí Švédsko. V polovině trati je třetí Ruska Vinogradova s malým náskokem na Británii a Norsko, Česko za nimi mírně ztrácí, Dánsko se znatelně přiblížilo. O chvíli později se Dánka přežene přes nás, další dvojici a dýchá na záda Rusce. Ani s tou nemá problémy a o medailistech je tak již celkem jasno. Zajímavé rozuzlení přichází v závěru pro naši štafetu, když Ruska a v zápětí i Britka zabíhají do slepého průchodu a Tereza tak může právě s Ruskou finišovat o páté místo, což se nakonec úspěšně podaří. Tereza v cíli: „Aspoň to Rusko jsme střihli, je to velká bedna, takže fajn. Asi jsem tam dneska nechala všechno, na co jsem měla, rychleji už to asi moc nešlo. Mám radost, že se na finiš povedlo zrychlit a střihnout tam to místo.“

Výsledky:

Tak to byly sprinty v Rize, program se nyní stěhuje do lesa a pokračuje krátkou tratí, následovat budou štafety a končit se bude klasickou tratí. Držte pěsti! 😉

/fotografie: Sven Alexandersson, o-news.cz, Czech orienteering team/