S během začal až na střední škole, nyní se mu věnuje naplno a jeho výkonnost jde každým rokem nahoru. Letos si zaběhl osobní rekordy na všech tratích od 1 500 m až po půlmaraton – na něm minulou neděli zaběhl historicky třetí nejlepší čas a zlepšil se o téměř 2 minuty! Jak Martin Zajíc hodnotí tuto sezónu a jaké má další plány a cíle do budoucnosti?
Martine, velká gratulace k osobnímu rekordu ve Valencii. Jak jsi spokojený a jak pro Tebe závod probíhal?
Běželo se mi skvěle, i když závod neprobíhal úplně hladce. Rozběhl jsem to s kamarádem z Keni, který byl vodičem pro vedoucí ženu. Ačkoli na technické poradě zaznělo, že vodič pro první ženu má běžet první desítku za 30:30, oznámil mi, že nasadí tempo 2:50–2:57 na kilometr. Nechtělo se mi tomu věřit, ale když má závodnice, kterou vedl, osobní rekord na desítku 28:46, bylo by zvláštní, kdyby chtěla běžet 30:30. V tu chvíli jsem se rozhodl, že to risknu a poběžím s nimi. První kilometr jsme zvládli za 2:52, první pětku za 14:40.
To je tedy hodně rychlé tempo hned od začátku…
Ano, rozběhli jsme to tedy hodně svižně, ale snažil jsem se zachovat klid a udržet tempo. Po sedmi kilometrech jsem však začal mít pocit, že jsem jak na gumě, a chyběla mi potřebná rezerva. Rozhodl jsem se proto zpomalit a najít vlastní rytmus. Ze začátku jsem měl obavy, že poběžím sám, ale nakonec se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí. Vedoucí žena mi utekla a já běžel sólo. Po chvíli mě doběhl běžec, který tahal kilák, načež jsem ho vystřídal. Pak jsem ale zrychlil a vzdálil se mu. Následovala fáze, kdy jsem postupně doháněl další závodníky, což mi dodalo sebevědomí a hnalo mě vpřed. Stále jsem se ale bál, že jsem tempo přepálil. Říkal jsem si, že když udržím tempo do 15. kilometru, mám vyhráno. To se povedlo, a právě na této metě jsem dohnal první ženu, předběhl ji a pokračoval dál ve svém tempu. Neustále jsem si připomínal, že pokud někoho doženu, nesmím zpomalit a musím běžet dál – každá sekunda na kilometr hraje roli ve výsledku. Únava mě nakonec dohnala asi 3-4 kilometry před cílem. Poslední kilometry závodu se běžely u moře, kde foukal silný vítr a přidal se i déšť, což mi závěr trochu ztížilo. Kvůli tomu jsem 19. kilometr běžel za 3:03 a 20. kilometr za 3:06, což znamenalo ztrátu 9 sekund. To byly mé nejpomalejší kilometry, což jen ukazuje, že jsem jel hranu, a ten den pro mě nemohl dopadnout lépe.
Oproti loňsku ses zlepšil o necelé dvě minuty. Plánuješ se nyní na půlmaraton více zaměřit, nebo se soustředíš na kratší tratě?
Sezónu jsem zakončil závodem na silnici. Necítím se ale na to, abych se už specializoval čistě na tratě delší než 10 km, alespoň ne do roku 2029. Půlmaraton na jaře běžím hlavně kvůli tréninkovému systému, kdy přes zimu nabírám objem a díky tomu jsem na tento závod dobře připravený. Tato příprava je nezbytná pro dráhovou sezónu. I když si ho rád zaběhnu, hlavní trať pro mě zůstává 5 000 m.
Jak hodnotíš uplynulou sezónu? Tituly na 10 000 m na dráze i na silniční desítce, osobní rekordy na půlmaratonu, desítce i pětce … S čím jsi nejvíce spokojený?
Letos jsem se zlepšil na půlmaratonu, desítce, 5 000 m i 1 500 m. Z MČR jsem přivezl čtyři medaile: zlato na 10 000 m i na silniční desítce, stříbro na 5 000 m a překvapivě bronz na 1 500 m. Sezónu hodnotím kladně, ale je pořád co zlepšovat. Hlavní výzvou bylo zranění, které mě zpomalilo, ale zároveň mě posunulo dál. Trpělivost je klíč, a doufám, že příští rok dosáhnu ještě lepších výsledků.
A je něco, co se Ti nepovedlo dle Tvých představ a na co by ses chtěl v další sezóně zaměřit a zlepšit?
Poslední tři roky se mi po návratu ze soustředění v Keni vždy objevil nějaký problém – jednou zažívací, pak covid a letos zranění úponu hamstringu. Příští sezónu se chci zaměřit na větší konzistenci a pokusit se těmto potížím vyhnout. Navíc čím dál více zjišťuji, že abych byl úspěšný na delších tratích, musím mít skvělou formu i na těch kratších. Už dva roky se jim více věnuji, ale příští sezónu se na ně zaměřím ještě důkladněji.
Pojďme se ještě podívat na nedávné Běchovice. V závodě, který jsi už třikrát vyhrál, jsi letos mířil na čas pod 30 minut, což těsně nevyšlo. Myslíš, že Ti chyběl stejně rychlý soupeř, který by Tě vybičoval k lepšímu výkonu?
Před Běchovicemi jsem absolvoval tři závody: Birell GP 10k, MČR družstev (1 500 m a štafeta 4×400 m) a následně 10 km v Prievidzi. Těsně před Birellem mě nejspíš postihla nějaká nemoc, což mě unavilo, ale na Běchovice jsem byl naštěstí už připravený na sto procent. Byl jsem překvapený, že i když jsem běžel sólo, dosáhl jsem kvalitního času na tak náročné trati. Soupeř by mi ale určitě pomohl – ten den foukal poměrně silný vítr, a kdybych měl parťáka na střídání v čele, výsledek by mohl být o 10 až 20 sekund lepší.
Někteří závodníci mají výhrady k tomu, že je tato kopcovitá trať mistrovstvím republiky v silniční desítce. Jaký na to máš názor Ty? A vyhovuje Ti tato trať?
Patřím mezi kritiky – proti závodu samotnému nic nemám, tradice Běchovic je nádherná. Ale aby to byl MČR? Nesouhlasím. Trať není certifikovaná a neměří přesně 10 km, takže se nedá zapsat do WA Rankingu, a kopcovitý profil není ideální pro osobní rekordy. Argument, že rychlé závody lze běžet v zahraničí, také neberu – cestování je drahé, a ne každý si ho může dovolit. Když jsem začínal, ocenil bych závod v ČR s našimi nejlepšími běžci, kde bych měl ideální podmínky pro osobák. Na Běchovicích bohužel chybí běžci, kteří by mohli běžet pod 30 minut, což ukazuje, že to není atraktivní volba pro osobáky, a proto ji raději vynechají.
Jaké máš nyní po úspěšné sezóně plány?
Teď mě čeká posezónní volno. Zhruba 3 týdny. Mám v plánu nějaké výlety, ale do toho budu muset dělat školu, protože další rok mě čeká závěr magisterského studia. Mimo to začnu plánovat sezónu 2025.
Co rád děláš ve volném čase? Čím si nejlépe odpočineš?
Rád vařím, zajímám se o výběrovou kávu a čas trávím se svým psem Chappiem. Baví mě také tvorba videí a kreativní činnost obecně. Jsem zvědavý člověk, a když mě něco zaujme, věnuji tomu hodně času. Tak jsem to měl na základce se skateboardingem, na střední s fyzikou a teď to tak mám s během.
Jak dlouho vlastně běháš a jaké byly Tvé běžecké začátky?
Začal jsem na podzim 2016 s cílem uběhnout půlmaraton pod dvě hodiny, což se povedlo – doběhl jsem za 1:58. Od té doby mě běh nadchl a začal jsem běhat častěji, i když s pauzami. V roce 2019 jsem se vydal na první soustředění do Keni, kde jsem běh začal brát vážně. Teď se mu věnuji naplno.
Trénuješ sám, nebo máš trenéra?
Zpočátku mě rok trénoval učitel tělocviku Petr Hadrava, pak mě vedl Jiří Homoláč a od roku 2020 spolupracuji s Róbertem Štefkem. K tomu poslední 2 roky ještě spolupracuji se silovým trenérem Erikem Kimmelem.
Co pro Tebe znamená běh a jaké máš ambice a cíle?
Běh pro mě znamená radost a naplnění. Po střední škole jsem tři roky pracoval jako obchodní zástupce, ale pořád jsem přemýšlel, jak se běhu věnovat naplno. Dnes jen běhám a studuji marketingové komunikace na UTB ve Zlíně. Díky podpoře RunCzech Racing týmu se mi to daří. Mým cílem je být konkurenceschopný v Evropě a, pokud se to podaří, i ve světě. Rád bych také prolomil výkonnostní mezeru ve vytrvalostním běhu u nás a ukázal, že i Češi mohou být ve světě uznávaní vytrvalci. Cesta je dlouhá, ale věřím, že se to povede.
Foto: Běchovice-Praha, archiv Martina Zajíce
