Před dvěma týdny byl velkým překvapením na Pražském maratonu, kde nikdo nečekal, že by mohl vyhrát. Čtyřiatřicetiletý Martin Edlman to však dokázal a zároveň si posunul své osobní maximum o víc než 2 a půl minuty. S čím Martin do závodu šel? Jak na něj trénoval? A jaké jsou jeho další cíle a sny?
Martine, moc gratuluju k výsledku maratonu a titulu mistra ČR. Věřil sis před závodem na takový výsledek a co jsi od závodu očekával?
Děkuji moc. Před závodem jsem na titul, ani na přední umístění, nepomýšlel. Do závodu jsem šel s cílem zaběhnout si osobní rekord a potvrdit si tak výkon z prosincového závodu ve Valencii (2:24:50). Do závodu jsem také šel s cílem běžet „negative split“, tedy druhou polovinu závodu absolvovat rychleji než první. Což je dle mého názoru základ dobrého maratonu.
Jak pro Tebe závod probíhal? Spolupracoval jsi s někým a kdy ses dostal do vedení?
Závod se vyvíjel prakticky dle mých představ. Do závodu jsem šel s plánem rozběhnout první polovinu po 3:24/km (17:00 na 5 km) a v druhé polovině ideálně o něco zrychlit. Závod jsem rozběhl ve druhé skupině nejlepších žen. Tempo skupiny bylo přesně dle plánu. Ve stejné skupině běžel můj bratr Tomáš. Spolu jsme začali zrychlovat po otočce v Podolí, tedy zhruba na 22. kilometru. V tu dobu jsem byl na 10.místě mezi českými závodníky. Postupně jsme se začali společně s Tomem dotahovat na skupinky před námi. Chvíli jsem poté běžel s nejlepší ženou. Druhá polovina závodu se mi běžela skvěle, prakticky celou dobu jsem někoho dobíhal nebo předbíhal. Zhruba na 32. km jsem se dostal před Ondru Fejfara na 3. místo a cca na 35. km před Yana Havlenu. Do vedení v českém závodě jsem se dostal asi na 37 km.
Přečtěte si článek: Mára Causidis: Moje konkurenceschopnost od krátkých závodů po 100 mil je trochu paradox, kterého si moc vážím
Kdy sis pak začal věřit, že opravdu vyhraješ?
O vítězství v českém závodě jsem příliš nepřemýšlel. Že vyhraji jsem si pořádně uvědomil až při náběhu do Pařížské ulice.
Jak probíhala příprava na maraton?
Příprava na maraton vyšla podle plánu. Především vydrželo zdraví a dařilo se postupně navyšovat tréninkové objemy. Před maratonem jsem absolvoval trénink v italském Livignu ve vyšší nadmořské výšce. V Itálii jsem strávil 10 a 16 dní s návratem na Pardubicky půlmaraton. Dva týdny před maratonem jsem se dostal na max. týdenní kilometráž 215 km. Příprava byla založena na tempových, především rozložených bězích a stupňovaných bězích. Jen výjimečně jsem se dostával na tempo maratonu. Vybavuji si trénink např. stupňovaných 30 km (po 10 km cca 4:00/km, 3:50/km, 3:40/km) nebo rozložená 16 km (po 1 km cca 4:00/km – 3:30/km).
Bratr Tomáš skončil po napínavém souboji třetí. Trénujete společně? A co sourozenecká rivalita, funguje mezi vámi, nebo spíš spolupracujete?
Trénujeme v jedné tréninkové skupině, pod stejným trenérem. Když to jde, snažíme se chodit tréninky dohromady. Jezdíme trénovat do hor nebo společně plánujeme závody. Před maratonem jsme spolu odchodili prakticky všechny tréninky. V závodech si spíše přejeme.
Zmínil jsi tréninkovou skupinu, pod kým trénuješ?
Trénuji v tréninkové skupině Martina Cvetlera. Pod Martinem Cvetlerem trénuji nyní 21. sezónu a jsem maximálně spokojený. Především jemu vděčím za to, že mě běhání pořád extrémně baví.
Jednadvacátou sezonu? Od kolika let se běhání věnuješ? A věnoval ses předtím jiným sportům?
S atletiku jsem začal v sedmi letech v AC Kovošrot Praha, nyní atletika Hostivař. Předtím jsem dělal fotbal a karate. Vždy mě bavily všechny sporty. Rodiče nás vedli aktivně. Jezdili jsme na kole, plavali, v zimě chodili bruslit na přehradu, na lyže. Ve 13 letech jsem v rámci oddílu přešel do běžecké skupiny Martina Cvetlera.
Máš nějaký sportovní vzor?
Vyloženě jeden sportovní vzor nemám. Vzory jsem spíše nacházel ve starších kamarádech z mé tréninkové skupiny. Mám oblíbené sportovce, kteří mě inspirují.
Jaké máš další cíle do této sezony?
Hlavní cíl roku je, aby mi vydrželo zdraví a aby mě běhání bavilo. Jinak budu rád za jakýkoliv další osobní rekord. Trénink budu nyní směřovat k zářijovému maratonu v Berlíně, kde bych si rád posunul osobní rekord z Pražského maratonu. Následně chci ještě v prosinci absolvovat jeden maraton na rychlé trati ve španělské Valencii, kde bývají pro maraton ideální podmínky ‑ stabilní počasí, obrovská konkurence a rychlá rovinatá trať.
A jaký máš sportovní (běžecký) sen?
Kdybych měl jmenovat jeden sportovní sen (i když vím, že je nereálný J), bylo by to absolutní vítězství v Pražském maratonu. V maratonu bych se rád dostal na čas pod 2 hodiny a 20 minut.
