Běhat začala poměrně nedávno a trailové běhy si oblíbila možná i díky Beskydské 7, kde při prvním startu skončila hned na podiu mezi nejlepšími. Letos si zaběhla první silniční maraton, začala trénovat systematicky pod vedením trenéra a nedávno zvítězila v závodě domácí Golden Trail Serie v Polsku. Co pro Markétu běh znamená a kde nejradši trénuje?
Markéto, gratuluju k vítězství v závodě GTNS v polském Ladek-Zdroj. Jak se Ti běželo a jak závod probíhal?
Moc děkuju. Běželo se mi dobře. Trochu jsem se obávala horka a sluníčka, které bylo vzhledem k odpolednímu startu v plné síle, ale nakonec se to nějak dalo přežít. Začátek závodu jsem měla trošku kostrbatý. Hned po pár kilometrech se mi povedlo minout jednu odbočku, maličko jsem se tak zdržela při návratu zpátky na kopec a ztratila přehled o situaci přede mnou. V seběhu jsem se ještě trošku vysekala, ale asi mě to celé celkem nakoplo a ve snaze dohnat holky, které se dostaly přede mě, jsem je nakonec nevědomky předehnala všechny. V cíli jsem byla dost překvapená. Trať mě hodně bavila. Byly tam jak rychlé, běhavé úseky, tak techničtější pasáže, jeden prudší kopec. Obecně mám tyhle techničtější závody ráda, člověk musí být pořád ve střehu. Teda ne že by se mi to úplně dařilo.
Jak se Ti v Polsku líbila organizace a atmosféra závodu? Lišilo se to nějak od závodů u nás?
Organizace závodu byla skvělá. Mile mě překvapilo zázemí závodu, doprovodný program a živé přenosy z trati. Rodiče fandili na dálku, já si pak užívala sledování kluků na delších tratích. Srovnávat to se závody u nás moc nechci, závod byl jedním z mnoha v rámci čtyřdenního běžeckého festivalu (Dolnośląski Festiwal Biegów Górskich), na což u nás moc zvyklí nejsme. Třeba LHUT nebo B7 mají ale organizaci zvládnutou taky perfektně a atmosféra zde by se dala přirovnat třeba k těmto dvěma.
Běžela jsi už nějaký závod série GTNS a chystáš se na finále do Tater?
Série má čtyři kvalifikační závody a zatím jsem běžela všechny, posledním z nich byl právě Golden Mountains Trail v Polsku. První závod – Dragon Trail v Bratislavě – byl hodně běhavý a rychlý, nějak jsem si v něm ale poranila nohu a problémy s ní se se mnou vlekly celkem dlouho. Zkusila jsem zaběhnout i Valašský hrb, ale tehdy by asi bývalo rozumnější zůstat doma. 🙂 Teď už se to ale snad lepší, a tak doufám, že na finále do Tater se mi podaří postoupit a závod odběhnout se ctí.
Letos na jaře ses také poprvé postavila na start silničního maratonu. Jaké to bylo okusit závod na silnici?
Toho maratonského výsledku si vážím moc, byl to můj první maraton a vlastně první silniční závod, na který jsem se cíleně připravovala. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového budu dobrovolně absolvovat, ale kamarád Rosťa Štefánek (zdravím lezeckou legendu) přišel v zimě s tím, že běhat po večerech tempáče na cyklostezkách bude super, tak jsme asi dva měsíce trénovali a já si díky tomu odvezla jeden z nejhezčích závodních zážitků.
Přečtěte si také: Mára Causidis, vítěz nejenom stomílovky
V červnu ses pak umístila na 4. místě na MČR v ultrasky, a to jsi celou dobu bojovala o podium a přišla o něj až vlivem zdravotních potíží. I tak sis oproti loňsku zlepšila čas o víc než 20 minut. Jak jsi byla spokojená tam?
Letošního LHUTu jsem se dost bála. Od jara jsem kvůli těm problémům s nohou netrénovala úplně dle představ, běhání dost bolelo a do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli je rozumné startovat. Noha to nakonec ustála, a i když výsledek nedopadl dle úplně původních představ, jsem ráda, že jsem se do Malenovic zase podívala.
Z jakého závodu máš nejhezčí zážitky?
Asi nikdy nezapomenu na svou první běžeckou B7 v roce 2022. Tehdy jsem měla za cíl dokončit pod 20 hodin, přítel mi dělal support na kole a oba jsme byli dost překvapeni, že jdu nějak rychleji. Doběhla jsem nakonec jako třetí asi o 5 hodin rychleji, než jsem čekala. Asi v ten moment jsem si řekla, že bych možná mohla mít i nějaké závodní ambice, na což jsem do té doby nepomýšlela. Z loňského roku si moc vážím stříbra ze LHUTu, díky kterému jsem se kvalifikovala na ME ve skyrunningu a tam doběhla jako 6., to byl krásný zážitek. Ráda vzpomínám také na Grossglockner Trail, kde jsem si doběhla pro bronz.
Kdy jsi vlastně začala běhat?
Běhám teprve chvilku. V dětství jsem byla vedena spíš k hudbě a tanci. Občas jsem se sice šla proběhnout nebo projet na kole, ale strukturovaně sportovat jsem začala až na vysoké škole. Pár let jsem dělala silový trojboj a ven od činek jsem pořádně vyběhla, až když se nám posilovny během pandemie covid-19 zavřely. Hrozně mě to tehdy chytlo, postupně jsem prodlužovala vzdálenosti a teď už je to neodmyslitelnou součástí mého fungování. Utřídím si myšlenky, jsem ráda, že jsem na vzduchu a v přírodě, poslouchám podcasty,… pro běžce asi nic neobvyklého.
Jak vypadá Tvůj trénink? Nedávno jsi začala běhat pod vedením Zdendy Kříže, změnil se Tvůj trénink hodně? A jak spolupráci hodnotíš?
Pod vedením Zdendy jsem začala běhat letos na jaře a jsem tomu moc ráda. Je to sice teprve pár měsíců, ale mám pocit, že se někam posouvám, a těším se, jak se to bude vyvíjet dál. Ze začátku si se mnou celkem užil, protože hned od prvních týdnů jsme řešili, jak trénovat s tím zraněním, ale moc se mi líbí jeho osobní přístup a pozitivní naladění v duchu, že všechno půjde. Do loňského roku jsem běhala výhradně v terénu a kopcích, v zimě jsem si dala pro změnu čistě silniční přípravu a na spolupráci se Zdendou se mi moc líbí to, že kombinujeme obojí. Atletický základ nemám, pořád je to pro mě dost nové a ty tréninky na ovále mě baví stejně tak jako ty v kopcích. Teď v létě jsem celkem často i na kole a užívám si, že je to celé velmi pestré.
Děláš i nějaké doplňkové sporty? A jak nejraději regeneruješ?
Poměrně pravidelně zařazuji k běhu i kolo a občas plavání, kterému bych se chtěla časem věnovat o něco víc. Pravidelně praktikuji jógu, jsem poměrně rozlítaná a na zklidnění hlavy a práci s dechem je to výborný prostředek. A pořád si čas od času ráda dojdu do fitka zacvičit s velkou činkou. Co se regenerace týče, jako základ vnímám dobrý spánek a stravu. Dřív jsem z obého měla tendenci ukrajovat a odbývat se, ale čím jsem starší a čím více trénuji, vnímám, jak dobře se dá fungovat, když na tyhle věci dbám. V zimě ještě ráda chodím do sauny.
Kde nejradši běháš?
Bydlím v Praze, nejčastěji a ráda chodím do Divoké Šárky a Stromovky. Nejradši to mám ale na hřebenech kolem Prachatic, odkud pocházím. Jsou tam krásné lesy, kousek za domem začíná Šumava a ta krajina je tam hodně pestrá. Stejně tak si to užívám v okolí Ústí nad Labem, odkud pochází přítel. Návštěvy u rodičů jsou tak skvělé i po té běžecké stránce. Loni jsme jezdili hodně i do rakouských Alp, tam to asi nejde nemít rád.
Jaké máš další plány na letošní sezonu?
Obecně se letos snažím zaměřit na rychlost a vytrvalost v kopcích. Pro letošní rok jsem si jako hlavní cíle, mimo maratonu na jaře, stanovila závody Golden Trail National Series coby kratší tratě a pak MS ve skyrunningu, kde mě čeká 70km trať sky ultra.
A máš nějaké běžecké sny? Kam by ses chtěla posunout v trailovém běhání? A máš nějaké cíle i v silničních bězích?
Konkrétní sny nemám. Běhání mě baví zatím ve všech jeho podobách, snad se mi podaří si to takhle udržet. Víc než závody si pořád užívám trénink, ráda se strukturovaně utavím. Jednou bych si ráda zaběhla závod Transgrandcanaria, ale ne nutně v příští sezóně. Zlepšit si čas na maraton by bylo fajn, uvidím, jestli se do toho znovu pustím, anebo třeba zkusím cíleně natrénovat na půlmaraton. Do kratších závodů se ale asi pouštět nechci. A jednou bych ráda, ideálně s přítelem, zaběhla nějaký etapový závod v Alpách nebo Pyrenejích. Párkrát jsem absolvovala vícedenní přeběhy v horách, a to se mi moc líbilo. Hlavně, aby se z toho nevytratila ta radost.
