Silniční maraton jsem neběžel několik let. Mám na to? Návštěva Hamburku mě už dlouho láká. Bydlím ve Vrchlabí, prvním větším městě na Labi. V Hamburku Labe svoji cestu končí. To jsou některé z úvah a důvodů, proč jsem na nabídku Asicsu nakonec řekl „JDU DO TOHO“ a vydal se na konci dubna na Haspa Marathon Hamburg 2023.
To byl přibližně konec ledna – na trénink času dost, říkám si. Závod se blížil rychleji, než přibývaly naběhané kilometry, což lehce zvedalo předstartovní nervozitu, ale můj cíl, coby hobby běžce, byl pořád stejný – doběhnout, v důstojném čase a v rámci možností si to užít. Povedlo se? Uvidíme 😊
Do Hamburku jsme vyrazili i s rodinou, což doporučuji. Jednak tento největší německý přístav určitě stojí za návštěvu a taky budete mít na trase ty nejlepší možné fanoušky, což se s ubývajícími silami a morálkou rozhodně hodilo. Přijíždíme v pátek v podvečer, sobotu máme vyhrazenou na objevování města a návštěvu maratonského Expa s vyzvednutím čísla, závod se běží v neděli. To mi přijde pro běžce ideální. K cestě do centra využíváme U-bahn (místní metro). Kombinace metra, vlaků (S-bahn) a přívozů v rámci MHD funguje v Hamburku dobře a levně. Kocháme se krásnou architekturou starého přístavního města, postupně pěšky obcházíme majestátní Rathaus, moderně-starobylé Hafencity se slavnou Elbfirharmonie, projíždíme se přívozy. Pořád je na co koukat.
Marathon Expo a vyzvednutí čísel.
Celé zázemí závodu, včetně startu a cíle, se nachází na hamburském výstavišti (mapa), což se ukázalo jako ideální místo. Výstaviště je v podstatě v centru, dobře dostupné MHD i pěšky v rámci procházky po městě. Druhou velkou výhodou je rozlehlost jednotlivých hal, což přináší komfort pro běžce před startem i po doběhu.
Celé Expo se nachází v jedné hale společně s výdejem čísel a triček, k dispozici je několik desítek stánků s kompletním běžeckým vybavením, všemu vévodí velkolepá expozice Asicsu. Číslo vyzvedávám v sobotu odpoledne, i přes velké množství lidí na Expu je to otázka doslova na pár minut. Výdejních míst je dostatek, takže téměř nečekám, pak jen naskenování QR kódu z potvrzovacího emailu, kontrola údajů, dotištění startovního čísla s barvou koridoru. O pár metrů vedle vyzvednutí startovního balíčku s dárky od partnerů a hlavně vakem, který se pak odkládá do úschovny. Hotovo. Vše přehledné, rychlé, žádný zbytečný „cirkus“.
Každý běžec může i využít možnost poslat si na trasu vlastní občerstvení, což je určitě fajn služba. Přímo před výstavištěm je v neděli start i cíl, tak ještě obhlížíme „terén“ pro další den.
Vybavení
Tímto děkuji Asicsu za pomoc s výběrem TOP vybavení (bot i oblečení), na které jsem se mohl při závodě 100% spolehnout. Tričko a kraťasy z řady Ventilate ACTIBREEZE byly opravdu pohodlné, lehké a prodyšné, při běhu o nich člověk zkrátka neví a tak to má být. Do kapsičky v pase kraťasů se v pohodě vejde i nějaká ta drobnost, v mém případě „železná rezerva“ v podobě gelu a 2 tablet.
Obzvlášť parádní pak byly boty Metaspeed Sky+, které rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v současnosti Asics nabízí. V první řadě – jsou opravdu ultra lehké (205 g). Na první pohled robustnější (vyšší podešev) je tvořena pěnou FF Blast TURBO, při běhu je došlap ale zcela jistý a pocit lehkého „neukopnutí“ dopředu při každém roku je znatelný. Tuhost jim pak dodává karbonová výztuha, aby byla energie při běhu využita na maximum. Maraton za vás neuběhnou, ale určitě skvěle podpoří jeho úspěšné zdolání. V cíli ani náznak puchýřů, a to se mi taky nepoštěstí vždy.
Den D – závod
Start maratonu je v neděli v 9:30, výstaviště přicházím kolem 8:20, mrknu na start půlmaratonu (8:25) a jdu se chystat. Příchod do zázemí hodinu před startem je myslím tak akorát, bez problémů stíhám celý předstartovní proces. Zázemí je opět ve velkých halách, takže na všechno je dost prostoru, žádné čekání a mačkání se. Ráno je docela chladno (10°C), takže možnost převléknout se a dle potřeby pobývat ve vnitřních prostorách se rozhodně hodí. Odevzdání vaku je záležitosti vteřin, vše je přehledně rozděleno a dobrovolníků je na to víc než dost.
Mezi halami je dost místa na rozklusání, případně je hned vedle velký park. Cesty do startovních koridorů (A-F) jsou přehledně označeny. Z úschovny na start je to opravdu kousek (cca 300 m), co je fajn. Cestou na start počítám zhruba přes 150 mobilních toalet, takže i o potřeby tohoto charakteru je dobře postaráno 😊.
Ve svém koridoru (F) jsem zhruba v 9:10, kupodivu je ještě poloprázdný, asi kvůli chladu nechávají běžci příchod spíš na posledních 10 minut. Poblíž mě stojí dva vodiči na 3:45, tak uzavírám soukromé sázky, kdo z nás bude v cíli dřív. Divácká kulisa na startu je početná, atmosféra pomalu graduje a po přivítání elitních běžců je v 9:30 odstartováno. Mě to trvá zhruba 4 minuty, než se dostanu do startovní brány a spouští se čipové měření.
Hned po startu se běží po širokých ulicích, takže nedochází k žádným tlačenicím a cca po jednom kilometru už se dá běžet v podstatě vlastní tempo s občasnou malou „kličkou“. Komu jde v závodě o každou vteřinu, doporučuji od startu co nejvíc hlídat modrou linii na zemi určující optimální trasu – já jsem to v první polovině příliš neřešil a závod se mi tím protáhl o cca 300 metrů. Poloměry zatáček jsou zrádné 😊. Divácká kulisa je od začátku výborná, podél trati je na prvních kilometrech v podstatě souvislá řada fanoušků, hraje spousta hudby, jak té živé na oficiálních stanovištích, tak i z reproduktorů fanoušků na balkonech a u trati. Kilometry tak naskakují tak nějak „samy“. Podél trati je spousta mobilních toalet, za začátku každých pár set metrů. Praktické.
Prvních cca 15 kilometrů vede samotným centrem města, takže je to pěkná podívaná a v oblasti Landunsbrücken na nábřeží (11. km) je tak bouřlivá kulisa, že bych málem začal zvedat ruce nad hlavu jako v cíli. U hlavního vlakového nádraží se probíhá dlouhý tunel, pak trasa kopíruje břehy jezer Binner- a Aussen-Alster a co nevidět je tu půlmaratonská meta. To už je trasa v klidnější části města, diváků podél trati je ale stále dostatek (ostatně jako na celé trase, což bylo milé překvapení), už je přeci jen více potřeba soustředit se na tempo, abych nevědomky nezpomaloval, ale pořád se daří držet lehce pod 5 min/km a krize zatím nepřichází. Upínám myšlenky k 24. km, kde očekávám své nejbližší fanoušky – rodinu. To je ta nejlepší vzpruha do dalších kilometrů.
Na 30. km se trasa dostává do nejvzdálenějšího bodu a nohy začínají dávat najevo, že to ještě nebude jen tak. Tempo pořád kolem 5 min/km, ale už za výrazně většího přemlouvání hlavy i nohou a tak tuším, že pověstná „maratonská zeď“ po 2/3 závodu se nejspíš blíží. Trefa. Potkal jsem ji na 33. km, její „přelézání“ nakonec nebylo v danou chvíli tak hrozné – necelá minuta protahování křeče a jasný rozkaz hlavě, že se prostě běží dál.
Další záchytný bod byl 35. km a druhé rodinné setkání. Jen co jsem zmizel rodině z dohledu, k protestujícím nohám se přidala i hlava a myšlenky tipu „ještě přes 6 km a ty jsi úplně vyždímanej, to nedáš“. Věděl jsem, že to dám, ale nedokázal jsem zabránit citelnému zpomalení – přes 5:30 min/km. Říkám si „nevadí, tvůj cíl je přeci doběhnout, a toho se drž“. Takže odmazávám s velkým sebezapřením poslední kilometry, divácká kulisa opět sílí, čím dál častěji koukám na zápěstí, kolik ještě zbývá a neodpustím si ani poslední nucenou zastávku s křečí necelý kilometr před cílem. Poslední vzedmutí sil, červený koberec a je to tam. CÍL SPLNĚN – doběhl jsem! Nakonec čas 3:41, žádný zázrak, ale beru to.
Po doběhu
Atmosféra v cíli je bouřlivá, chybí akorát cílová medaile, což by myslím řada běžců bezprostředně po doběhu ocenila ke kompletnímu skvělému pocitu. Mě osobně to tolik nevadí, užívám si směs pocitů (kdo nezažil, těžko si to představí) a pak plynule pokračuji do zázemí vstříc „pohodlí“. Celý proces se odehrává opět v areálu výstaviště.
Nejprve stanoviště s vodou jako první občerstvení, pak předání zmiňovaných medailí a opět pití – ionťák, nealko pivo atd. Uvnitř haly potom kompletní cílová občerstvovačka s opravdu pestrou nabídkou. Ovoce, slané, sladké pečivo, sušenky…oči by si daly, žaludek je spíš proti 😊.
V druhé části haly je příjemná „odpočinková zóna“ s velkým kobercem, lavicemi, křesílky. A do toho stovky běžců v groteskních pokusech o položení svých bolavých těl na zem. Nejsem na tom jinak, nakonec se mi daří ulehnout a po pár minutách dokonce i zase vstát 😊 Ve vedlejší hale opět bez čekání vyzvedám vak s věcmi a opouštím výstaviště vstříc rodinnému obejmutí. Konečně ta správná odměna. K vlastnímu překvapení zbývají i síly dojít na metro a podniknout ještě malou procházku městem před večerním odjezdem domů.
Občerstvení na trati
I toto bylo zcela v pořádku – každých 5 kilometrů občerstvovačka s iontovým nápojem a vodou, od 10. km i s banány, gely, colou. Do toho každých dalších 2,5 kilometru voda. Spoustu ochotných dobrovolníků. Kromě dvou energetických tablet jsem v pohodě absolvoval závod jen s „veřejným občerstvením“, které mi stačilo, větším „hladovcům“ bych možná doporučil do kapsy nějakou tyčinky.
Závěrečné shrnutí
Lokalita na severu Německa a jarní termín slibují v Hamburku velkou šanci na dobré maratonské počasí a v kombinaci s rovinatým profilem a dobrým povrchem je to určitě dobrá destinace na rychlý čas. Účastní se kolem 10 tisíc běžců na všech tratích, ale po organizační stránce vše funguje rychle a bez problému, na trati i v zázemí. Ideální je poloha startu, cíle a zázemí poblíž centra, i samotná trasa vede top místy a na celé trase snad nebylo víc než 100 metrů bez diváků a podpory.
Cesta z Prahy lehce přes 6 hodin autem po dálnici nebo přímý vlak každé dvě hodiny navíc umožňuje v pohodě vyrazit do Hamburku v podstatě „na otočku“.
