Všestranný běžec z Beskyd, několikanásobný vítěz v MČR ultrasky, reprezentant v trailrunningu a skyrunningu a především velmi skromný a sympatický Marek Causidis se letos postavil na start své první stomílovky a rovnou zvítězil, čímž si vyběhl kvalifikaci na UTMB do Chamonix. S Márou jsme si povídali o tom, jak k takovému závodu dozrál, jak na na něj trénoval, proč běhá rád po Beskydech a jestli se někdy chystá na silniční maraton.
Máro, ještě jednou moc gratuluju k vítězství na stomílovce, dokonce Tvé úplně první, pokud se nepletu. Jaké jsi měl od závodu očekávání a měl jsi z té délky respekt?
Díky moc za gratulace a vlastně všem za podporu, velice příjemně mě překvapilo, kolik lidí závod sledovalo. Už dlouhou dobu jsem chtěl zkusit uběhnout 100 mil, ale vnitřně jsem cítil, že na to nejsem připravený. Na podzim se nám narodil syn Albert a najednou jsem vycítíl, že nastal čas to zkusit. Vybral jsem si záměrně jednodušší, abych na trati strávil co nejméně času. Respekt jsem měl velký, 100 mil je prostě 100mil. Cíl byl závod dokončit pod 19 hodin a takovým malým snem bylo skončit do 3. místa a kvalifikovat se na UTMB.
To se Ti obojí podařilo, s časem 18:58 a ještě k tomu na prvním místě. Do vedení ses dostal až později. Věřil sis potom, že to udržíš?
Rozběhl jsem to rozumně, první 3 hodiny jsem měl potíže a i proto jsem se nikam nehnal. Asi na 35. km jsem se dostal na druhé místo a začal stahovat ztrátu na Fotise, ale soupeřit s ním mým cílem nebylo, šel jsem si pořád svoje a soustředil se jen na sebe. Když jsem ho v Buzetu (na 100. km) doběhl, myslel jsem si, že teď asi začne závod. Support mi ale na 116. km řekl, že Fotis už dál do závodu nevyběhnul a že mám náskok přes 20 minut. Do cíle to sice bylo pořád strašně daleko, ale v tu chvíli jsem si začal věřit, že tohle velké vítězství už nepustím a závod vyhraju.
Přišla během závodu nějaká krize? A jak se Ti podařilo ji překonat?
Krizi jsem neměl, celý závod se mi běžělo strašně dobře, i když posledních 40 km bylo nekonečných a to pro mě bylo dost náročné hlavně psychicky. Ale jinak jsem byl na svou první stomílovku skvěle naladěný a můžu říct, že jsem si některé části závodu i užil.
Jak probíhá po takovém závodě regenerace, kdy jsi byl schopný zase vyběhnout a kdy se vrátit k nějakému lehčímu tréninku?
V týdnu po závodě jsem se cítil dobře, zařadil jsem saunu, fyzioterapii, nějaké lehčí běhy, ale do žádných velkých věcí jsem se nepouštěl. Já jsem zastáncem teorie, že po jakémkoliv závodu si musíš pořádně odpočinout, a až poté začít znovu trénovat.
Letos jsi trochu změnil koncept zimní přípravy a místo nabíhání dlouhých objemů jsi zařadil každý týden Lsyacup, kde jsi předváděl vynikající výkony a několikrát překonal i traťový rekord, čímž jsi ukázal, že nejsi dobrý jen na ty dlouhé běhy. Proč taková změna a co Ti to do přípravy na Istrii dalo?
Je to tak, pro mě naprosto nová zkušenost. Byly tam dva důvody. Dokončovali jsme barák, týden před Istrií jsme se po roce a půl konečně přestěhovali, a tak na trénink nebyl úplně čas. Zdenda (trenér)mě uklidnil tím, že mi řekl, že už jsem starší kousek, tudiž nepotřebuju tolik vytrvalosti, a že to zkusíme přes závodní kilometry. Nejdřív jsem tomu úplně neveřil, ale postupem času mi začalo všechno do sebe zapadat a do Chorvatska jsem odjížděl v dobré formě. Lysacup je fenomén. Já to měl tak, že na některé etapy jsem se opravdu připravoval a někdy jsem zase šel před závodem hodinový rozklus nebo den před etapou dlouhý 4hodinový běh. Nepodřídíl jsem tomu všechno tak jako někteří jiní běžci. A to, že dokážu být konkurenceschopný od krátkého závodu až po 100 mil, je trošku paradox, kterého si nesmírně vážím, a hlavně vnímám, že v ČR takových běžců moc není.
Zmínil jsi Zdendu Kříže, pod jehož vedením už běháš hodně dlouho. Jak jsi s tréninky spokojený a jak vypadá Tvůj běžný tréninkový týden?
Se Zdendou spolupracujeme s menší pauzou 8 let a mně to naprosto vyhovuje. On mě zná a ví, co mi vyhovuje, a co naopak ne. Každý týden je jiný a hlavně záleží, v kterém ročním období se nacházíme. Já to mám asi složitější než většina elitních běžců. Živím se manuální prací a převážnou část v roce jsem v práci minimálně 9 hodin denně, tzn, že někdy po těžkém dni, je dost složité se ve večerních hodinách přinutit jít běhat kvalitu.
Máš zaběhnuté slušné časy i na rovině, neláká Tě někdy zaběhnout si hladký maraton?
Před pár lety jsem zaběhl solidní čas na desítce, ale půlku ani maraton jsem nikdy neběžel a asi se ani nechystám. Jsem natolik soudný, že vím, že s časem, který mám k dispozici, by byla maratonská příprava strašně těžká, a druhá věc je ta, že mě to z hlediska náročnosti neláká. Naprosto mi vyhovuje to naše toulání v horách.
Zařazuješ tempové běhy na rovině, případně i rychlostní tréninky na dráze?
Tempové běhy zařazuji a baví mě. Na dráhu jsem nikdy nechodil, ale teď, když jsme se přestěhovali do podhůří Beskyd, jsem při poznávání okolí zjistil, že z domu je to na ovál přesně 3 km. Ale jestli tam budu chodit trénovat, to nevím.
Na rozdíl od řady jiných běžců nevyjíždíš tak často do zahraničí do vysoké nadmořské výšky nebo do tepla a většinu odběháš u vás v Beskydech. V čem si myslíš, že jsou Beskydy oproti jiným našim horám specifické, že v nich vyrostlo tolik dobrých běžců? A láká Tě vyjet trénovat třeba někam do Alp?
Do výšky nejezdím trénovat vůbec a asi mě to ani úplně neláká. Jdu na to po staru, protože nemám čas, abych jel někam na týden trénovat. Z domu to mám na Lysou horu přesně 10 km a bez pár metrů skoro 1 000 výškových. Nedokážu úplně vysvětlit, proč v Beskydech vyrostlo tolik dobrých běžců, ale jsem přesvědčen, že trénovat se tady dá skvěle.
Prozradíš nám svoji nejoblíbenější běžeckou trasu v Beskydech?
To je těžká otázka. Těch míst, kde to mám rád, je hodně a nejštastnější jsem, když je to bez lidí. Tím, že to v Beskydech znám moc dobře, umím si najít trasu s minimem lidí, třeba rád běhám okolo Smrku.
Co Ty a regenerace, zařazuješ doplňkové sporty, případně saunu, masáže atd.?
Baví mě silniční cyklistika, takže se rád svezu na silnici. Taky si zajdu do sauny, pravidelně na fyzioterapii, a jelikož má den 24 hodin, tak to je všechno 🙂
Jaké máš další plány na letošní sezonu, pomýšlíš na nominaci na skyrunningové mistrovství nebo na mistrovství v trailrunningu?
V letošním roce obhajuji titul na MČR v UltraSky a říká se, že nejtěžší je obhájit, takže to půjdu alespoň zkusit. Tak jako každý rok bych chtěl běžet nějaký závod z Golden Trail National Series. A na podzim se po dvou letech vrátím na mé oblíbené UltraPirineu. Ostatním závodům nechávám volný průběh. Přeji si hlavně být zdravý, užívat si rodinu a být šťastný a spokojený, jako jsem doteď.
