Kouzlo ultramaratonů a jaké typy lidí přitahuje?

Je to blázen! Něco si tím asi dokazuje. Zahrává si se zdravím! To není normální… Před něčím utíká….

Mám za sebou pouze jednu 50 a několik běžecky protoulaných víkendů. Ještě se ani nepovažuji za běžkyni ultra, přesto, že bych jí jednou ráda byla a už mi moje okolí vtiskává většinu z těchto nálepek, které asi žádný běžec ultra neslyší poprvé. A zatímco většina běžců nás pochvalně a souhlasně plácá po zádech, mnoho lidí i našich blízkých, kteří často v životě ani neběhali, si udělají vlastní obrázek o své neomylné pravdě. Jen málokdo se odhodlá dloubat pod povrch jednou utvořeného názoru nebo se běžců zeptat.

Co je pro někoho zdrojem obdivu a uznání, je pro druhé magořina

Co je pro někoho zdrojem obdivu a uznání, je pro druhé magořina, která hraničí s psychickou poruchou. Názory na ultra rozdělují společnost i běžeckou komunitu a v mnohém mohou způsobit problémy samotným běžcům, pokud se k tomu jejich blízcí staví odmítavě.

Možná je to i tím, že mnoho běžců ultra jsou introverti a popsat něco tak jedinečného je zkrátka obtížné. Mnoho z nás navíc ještě ani nenašlo odpověď na to, proč vlastně běháme ultra. Nakonec ale, vážně existuje jen jedna odpověď na otázku proč? Co když je jich hned několik?

Ať už vás ultra prozatím jen láká, už jste ostřílení vlci nebo patříte právě mezi zmiňované příbuzenstvo, jemuž byl nadělen dar, o který jste snad ani nežádali, i prokletí v jednom v podobě ultra běžce. Tenhle článek si klade za cíl vám přiblížit kouzlo ultra běhů a co nás na nich oslovuje.

TIP: Přečtěte si také článek jak zlepšit vytrvalost

Jaké lidi na ultra bězích potkáte?

Dobrodruzi a objevovatelé

Běžet ultra je jedno velké dobrodružství plné objevů. Při ultra objevujeme tajemná zákoutí přírody, kam se mnohdy běžní turisté ani nedostanou. Ale objevujeme také sami sebe, jaké se ještě neznáme, jací doopravdy jsme, když jsme sami sebou a když jsme na hranicích možností. Naše limity jakoby poodhalily roušku a daly nám nahlédnout hlouběji na to, co se ukrývá pod našimi pečlivě pěstovanými krunýři. A kdyby nám to náhodou nebylo dost, objevujeme i své přátele. Ve světle ultra se odhalují vlastnosti, které mnohdy na skleničce piva u vašich známých neodkryjete.

Mnoho z běžců se chce zkrátka ztrácet a opět nacházet (doslova i obrazně). Vyběhnout vstříc nástrahám, výzvám a překážkám. Volně se toulat a nalézat vlastní svobodu. Představte si osamělého běžce uprostřed tajemných hor, daleko od civilizace, který se prostě spontánně potuluje přírodou. Co je v jednu chvíli romantická idylka, se ale může rychle změnit v dobrodružství a skutečné nebezpečí.

Stačí, aby například přišla bouřka. V mlze je najednou prostá navigace nadlidským úkolem. Zabloudit znamená vystavit se většímu riziku zranění nebo například podchlazení a ty mohou mít fatální důsledek. Zejména hory, ale i jiná odlehlá místa, nepromíjí sebemenší chyby, zaváhání a špatná rozhodnutí. Mohou se tím zdát kruté, ale zároveň tím v nás navozují jakousi ryzost a opravdovost.

Přemýšlivci, bohémové a snílci

Na ultra potkáte vlky samotáře, romantické snílky i bohémy, kteří ví, jak si správně a plnými doušky užívat života. Trénink na ultra vyžaduje mnoho a mnoho hodin strávených o samotě, často v přírodě, stranou od civilizace nebo dokonce v horách. Lidé, kteří si užívají samoty a prostoru v takové míře, jsou často vlci samotáři. Nekonformní individua, která si jdou vlastní cestou nehledě na společnost. Rádi se nad věcmi zamýšlí a pozorují svět kolem sebe. Pokud se s lidmi baví, pak obvykle s těmi “svými” když je potřeba si s někým pořádně “zafilozofovat” a obohatit svoje vlastní myšlenky o jinou perspektivu z pohledu a zkušeností někoho druhého.

Výjimkou nejsou ani romantičtí snílci, kteří by vydrželi pozorovat přírodu snad donekonečna a nikdy je neomrzí pohled na rozbřesk a západ slunce, které často obohatí svými sny a fantaziemi o tom, kteří neznámí hrdinové i obyčejní lidé do těchto míst otiskli své stopy a nepozorováni zase zmizeli. Podobně tak i tvůrčí bohémové, kteří mají rádi svou nespoutanost a prostě si spontánně užívají všech krás a momentů kolem, čerpají z nich energii a inspiraci.

Psychicky vytížení lidé

Ne nadarmo se říká, že kdo pracuje psychicky, měl by se odreagovávat fyzickou aktivitou. Není výjimkou potkat na ultramaratonech lékaře, učitele, vědce nebo například vysoce postavené manažery. Všechny je obvykle spojuje potřeba kompenzace psychické námahy, odprostit se od povinností, stresu nebo zkrátka jen „vypnout“. Pokud je pravdou, že zvolený odpočinek musí mít korespondující námahu jako naše práce, pak není divu, že se v dnešní stresující době k ultra obrací čím dál tím víc lidí. Pro někoho může navíc ultra poskytnout i odreagování se od společnosti a jejích svazujících pravidel.

Bořiči hranic

I když pro někoho to svým způsobem může být dokazování něčeho, nemusí to nutně být v negativním slova smyslu. Pro mnohé se jedná spíš o hledání našich hranic. Kde je náš limit? To pomyslné dno… Někdy si říkáte: tak teď už to fakt horší být nemůže. Proběhnete pár zatáček a najednou šup a ono se ukáže, že to dno je vlastně mnohem hlubší, než jsme si vůbec dokázali představit. Je to právě na hranici našich možností, kdy se tolik učíme o sobě. Objevování a posouvání hranic nemusí být záležitostí ega, jak se leckdo mylně domnívá, ale je to také proces učení a zdroj našeho růstu a posunu.

Kilian Jornet například ve své novější knize Neviditelná hranice mluví o tom, jak se pro něj běh postupně stal nikoliv prostředkem k úniku, ale prostředníkem pro objevování a překonávání hranic až se z něj nakonec stalo něco přirozeného. Dobrý přítel a učitel, díky kterému se mimo jiné naučíme velké vyrovnanosti, trpělivosti, adaptibilitě a flexibilitě. To všechno jsou vlastnosti, které mnohým z nás pomáhají vést celkově spokojenější život.

Ultramaraton jako pomocník při překonávání těžkých životních situací

Nejen psychicky vytížení lidé se obrací k ultramaratonu (běhu) pro pomoc nebo úlevu. Běh je známý tím, že pomáhá jak při stresu, tak při dlouhodobějších a závažnějších případech deprese. A nejen té. Pomáhá také lidem, kteří se léčí například z alkoholismu, gamblování, poruchy příjmu potravy nebo post traumatické stresové poruchy (například po těžké nehodě, u válečných veteránů, po smrti někoho blízkého nebo u případů sexuálního zneužití).

Možná si právě teď říkáte: a není tohle přesně ten typ úniku před problémy k běhání, který se tu snažím vyvrátit? Všechno je samozřejmě individuální, případ od případu a běh pro někoho může být druhem úniku. V tomto případě ale mnoho běžců spíš hovoří o jakémsi jiném druhu terapie.

Máte dotaz týkající se vašeho tréninku nebo výživy? Nebojte se nás zeptat! Váš dotaz zařaďte do příslušné rubriky v sekci „DISKUSE“ a my vám na něj odpovíme.

Při ultra jste mnoho hodin jen sami se sebou a se svými myšlenkami a máte spoustu času na jejich utřídění. Čelíte obtížným situacím, výzvám a stojíte před mnoha volbami, jak se k nim postavit. Částečně je to něco tak namáhavého, co svou intenzitou problémy alespoň na chvíli přehluší, a tím poskytne trochu úlevy. Zároveň ale tato intenzita prožitků staví naše problémy do jiné perspektivy. Najednou jsme schopni většího nadhledu. Ultra nám tak umožňuje čelit svým démonům a naučit se zvládat a překonávat velmi obtížné situace. Zároveň s tím, jak se učíme je překonávat, roste sebejistota a motivace pro snahu nevzdávat to, ale dál s problémy bojovat. Mezi běžci se navíc často najde fajn parta lidí, která dokáže být tou opravdovou oporou. Ultra navíc neznamená jen a jen utrpení. Extrémní námaha se střídá s vlnami prostého štěstí a euforie, ale i neuvěřitelného klidu. Jsou to právě tyto momenty, které jsou pro mnohé tou motivací pro to pokračovat.

Ultra je zkrátka takovou paralelou pro život, se všemi jeho kouzelnými momenty štěstí i bolestnými nezdary, smrsknutými do několika (desítek) hodin.

I když se článek pokouší shrnout nejčastější možné typy, tak jsem si dobře vědoma, že toto jsou jen škatulky. Všechny běhy, ale ultra zvlášť, jsou plné silných, charismatických, originálních a někdy i excentrických lidí, kteří jsou zkrátka především sami sebou a v lecčem vyčnívají. Není proto výjimkou, že často spadají do více škatulek, a nebo taky do žádné, protože navzdory naší urputné snaze někdy zkrátka škatulkovat nelze.

Moje zkušenosti jsou velmi limitované, proto doufám, že vy, kteří také běháte ultra, nám do diskuse napíšete váš názor a vaše důvody, které článek budou doplňovat. 🙂