Běžecká a horolezecká superstar, Kilian Jornet, se chystá na druhý pokus překonání rychlostního rekordu ve výstupu na Mt. Everest, který mu loni překazilo zemětřesení a následná lavina v údolí Langtang. Jak to letos dopadne a jaké jsou jeho běžecké a skialpinistické plány?
Hbitý mladík menší postavy původem z Katalánska se za posledních několik let stal horskou superstar, a to nejen mezi běžci. Jeho výkony inspirují také lezce, skialpinisty a další sportovce, kteří se snaží překonávat vlastní hranice. Kilian Jornet se stává živoucí legendou, která toho ale má ještě hodně před sebou. Možnost udělat s ním rozhovor jsme si tudíž nemohli nechat ujít.
Svět běhu: Kiliane, v polovině prosince měl v Barceloně premiéru tvůj už třetí film s názvem Langtang. Tentokrát ale nebyl vůbec o běhání. Můžeš nám tuto filmovou novinku trochu představit?
Kilian: Není to film o sportu, běhání, lyžování nebo alpinismu, i když o tom vlastně taky trochu je. Do Nepálu totiž jezdíme tyto sporty provozovat. Když jsme do Nepálu cestovali v květnu 2015 s cílem jít na Everest, přistáli jsme v zemi zdevastované ohromným zemětřesením. Zamířili jsme do postiženého údolí Langtang, kde jsme se nejprve podíleli na záchranných pracích a následně jsme pomáhali nevládním organizacím s poskytováním přístřešků a jídla postiženým. Film Langtang vypráví o naší cestě do těchto míst, o síle nepálských lidí, kteří dokážou být šťastní.
V Langtangu chci pomoct vystavět znovu vesnici
Svět běhu: Dva dny před vaším odletem došlo v nepálském Langtangu k onomu ničivému zemětřesení, které pohřbilo údolí Langtang. I přes to ses rozhodl do Nepálu odletět. Co tě k tomu vedlo?
Kilian: Už jsme měli vše naplánováno. Já jsem byl v Nepálu teprve čtyřikrát, ale Jordí už více než dvacetsedmkrát. Mysleli jsme, že bychom mohli být užiteční, chtěli jsme nabídnout pomoc.
Čtěte také: A Fine Line – film Kiliana Jorneta se představil i v českých kinech
Svět běhu: Společně s filmem Langtang jsi oznámil svůj nový charitativní projekt. V nepálském Langtangu chceš znovu postavit 116 domů a pomoci tak lidem s návratem zpět do postižené oblasti. Řekl bys nám, o co přesně jde? Jak mohou lidé tento charitativní projekt podpořit?
Kilian: Je to tak. V rámci tohoto projektu jsme navázali partnerství s nevládní organizací SOS Himalaya, kterou založil horolezec Iñaki Ochoa. Myslím, že jsme toho měli s Iñakim hodně společného. Našim cílem je teď nasbírat 58 000 dolarů, za které chceme postavit 116 domů v údolí Langtang, aby se mohli lidé, kteří byli z této oblasti evakuováni, vrátit do svých domovů. Na stránkách http://www.summitsofmylife.com/nepal najdete více informací o tom, jak přispět. Potřebujeme pomoc všech, abychom do Langtangu vrátili život.
Horské ultra závody jsou stále populárnější a jméno Kilian Jornet je v tomto světě ikonou. Na premiéru filmu Langtang přišlo do největšího barcelonského kina téměř 1 200 lidí, bylo beznadějně vyprodáno. Myslíš, že se takové popularity dá i v budoucnu využít pro nějaké další prospěšné aktivity?
Kilian: Popularitu tak trochu „nenávidím“, nicméně pokud díky ní budu schopen pomáhat, budu rád.
Svět běhu: Přemýšlel jsi někdy o tom, co budeš dělat, až jednou skončíš s aktivním sportem?
Kilian: Až skončím s aktivním sportem, stanu se zase neznámým člověkem. Nicméně vždycky budu nějak spojen s horami a outdoorovými zážitky.
Kilian Jornet jako vítěz Ultra Pirineu (foto Oriol Batista)
Summits of My Life: Letos znovu na Everest
Svět běhu: Od roku 2012 se věnuješ projektu Summits of My Life – chceš se pokusit vytvořit rekordy ve výstupu na nejdůležitější hory světa. Momentálně ti chybí vystoupit „pouze“ na Elbrus (v roce 2013 provedl Kilian Jornet neúspěšný pokus, pozn. red.) a Mt. Everest. Chystáš se letos v tomto projektu pokračovat, nebo se teď plně věnuješ pomoci pro Nepál?
Kilian: Letos na podzim mám v plánu návrat na Everest.
Svět běhu: Na který z realizovaných výstupů nejvíce vzpomínáš a proč? Je to výstup na Denali na Aljašce?
Kilian: Vzpomínám na každý z nich. První rok byl pro mě velmi těžký kvůli ztrátě Stéphana (Stéphane Brosse zahynul při společném přechodu Aiguille d’Argentière, pozn. red.). Všechno, co jsem se od něj naučil, si teď beru s sebou do hor. Výstup na Mont Blanc s Mathéo Jacquemondem byl skvělý, na Matterhorn jsme se připravovali snad nejvíce a emočně to pro mě byl nejsilnější výstup. No a Denali je skvělou horou, na které si člověk na lyžích opravdu užije.
Svět běhu: Dva z tvých rekordních výstupů a to ty na Aconcaguu a Kilimandžáro byly velice brzy překonány Karlem Egloffem z Ekvádoru. Jaký je tvůj postoj? Bereš to tak, že tvé rekordy jsou určitou výzvou pro ostatní?
Kilian: Jsem rád, že je mé běhání výzvou pro ostatní! Je pro mě velmi inspirující a zároveň i poučné vidět, co Karl a ostatní dělají. Vidět lidi, kteří se pohybují v horách rychle a „nalehko“ je úžasné.
Svět běhu: Projekt Summits of My Life je o překonávání rekordů. Máš při těchto extrémně náročných výstupech čas vnímat okolní prostředí, užít si dané místo?
Kilian: V projektu Summits of My Life jde o mnohem více než jen o rekordy. Je to nejen o rychlém výstupu a sestupu, ale také o určité filozofii, cestě, stylu. Pokud bych neměl při tomto projektu čas hrát si, užívat si okolí a učit se, tyto cíle bych nenaplnil.
Skialpinismus je sport, díky kterému jsem se stal atletem
Svět běhu: V zimní sezóně se věnuješ skialpinismu, ve kterém stejně jako v běhání dosahuješ excelentních výsledků. Na mistrovství světa ve skialpinismu jsi od roku 2010 v individuálním závodě nikdy nechyběl na pódiu, ve vertikálním závodě jsi dokonce poslední 4 mistrovství vyhrál. Co pro tebe závodní skialpinismus znamená? Je to nástroj jak být v horách a závodit i mimo běžeckou sezónu?
Kilian: Skialpinismus je sport, díky kterému jsem se stal atletem, naučil jsem se závodit a poznávat své tělo. Je to sport, který je velice náročný a je potřeba tvrdě bojovat. A samotné závodění je skvělou cestou jak se udržovat v perfektní kondici.
Svět běhu: Letos se mistrovství světa nekoná (MS ve skialpinismu je vždy jednou za dva roky, pozn. red.). Jaký závod bude tvým vrcholem pro zimní sezónu? Únorové mistrovství Evropy ve švýcarském Les Marécottes?
Kilian: Cílem jsou individuální i vertikální závody Světového poháru. O celkové pořadí soutěžit nemohu kvůli pravidlům La Grande Course (společnost pořádající seriál skialpinistických závodů, pozn. red.). Také se s Mathéo Jacquemoudem pokusíme dobře zajet závod Pierra Menta ve Francii.
Svět běhu: Skialpinismus a horské běhání se ti daří výborně kombinovat, v obou dosahuješ prvotřídních výsledků. Není pro tebe příliš velká zátěž v podstatě celý rok závodit na špičkové úrovni? Nebo bereš skialpinistickou sezónu jako kvalitní přípravu na sezónu běžeckou?
Kilian: Skialpinismus vyžaduje větší soustředění a specifičtější přípravu než běhání, závody jsou kratší a daleko techničtější. Oba sporty se doplňují, navíc po 15 letech závodění na skialpech a 10 letech běhání už tak moc specifické přípravy nepotřebuji. Mohu tedy trénovat více v horách, lézt a specifické přípravě se věnovat až pár dní před závody.
Pokud nejsou tréninky delší než 8 hodin, tak nejím vůbec
Svět běhu: Jaké máš běžecké plány pro letošní rok? Jakých závodů se chceš zúčastnit? Co pro tebe bude vrcholem běžecké sezóny?
Kilian: To zatím nevím. Plánování letošní běžecké sezóny se bude trochu odvíjet od chystaného výstupu na Everest.
Svět běhu: Jak jsi na tom se stravováním a pitím během tréninků a závodů? V jednom rozhovoru jsi uvedl, že při předloňském rekordním výstupu na Mt. McKinley (11 hodin a 48 minut, pozn. red.) na Aljašce jsi měl s sebou pouze litr vody, energetický gel a tyčinku, kterou jsi dokonce ani nesnědl…
Kilian: Pokud nejsou tréninky delší než 8 – 10 hodin, nejím vůbec. A pokud nejsou delší než 5 – 6 hodin, tak si ani neberu pití. V horách nebo při dlouhých závodech je potřeba s sebou mít třeba energetický gel, pokud člověku dojde energie. Všechno je ale zátěž navíc, já se snažím nosit úplné minimum věcí.
Svět běhu: Kilian Jornet, Núria Picas, Emma Roca, Tófol Castanyera nebo třeba Agustí Roca – to je světová špička v horském běhu. Co podle Tebe stojí za takovým úspěchem katalánských horských běžců?
Kilian: Myslím, že to je tradicí a přístupem k horám v oblasti Anglada, Pons a okolí. A také výbornou lyžařskou a skialpinistickou školou, kterou vede Jordí Canals. Ten se věnuje mladým atletům, jakým jsem byl například já. Má za sebou několik generací známých jmen jako jsou Pep Ollé nebo Kiko Soler, z další generace právě Agustí Roca nebo Emma Roca. Pro mladé závodníky jsou tito lidé obrovskou motivací.
Po silnicích jezdím nejraději na kole
Svět běhu: Vzhledem k současné situaci v Katalánsku (snahy o odtržení od Španělska – pozn. red.), považuješ se za Katalánce nebo za Španěla?
Kilian: Já se považuji za člověka z hor. V politice jsem spíše anarchista.
Svět běhu: Co ty a silniční běhání? Nepřemýšlel jsi někdy o tom zkusit si zaběhnout některý z velkých světových maratonů?
Kilian: Běhání na asfaltu je podle mě nebezpečné, je velice lehké se při něm zranit. Daleko raději lyžuji, lezu nebo běhám v terénu. Po silnicích raději jezdím na kole 😉
Svět běhu: Běhání je hodně individuální sport a ty sám se netajíš tím, že máš rád samotu v horách. Ale pokud bys měl možnost, s kým by sis chtěl jít zaběhat?
A: Šel bych si zaběhat s přítelkyní, nebo s některým ze svých kamarádů.
Svět běhu: Určitě pravidelně dostáváš spousty nabídek ale přece – nepřemýšlel jsi někdy o tom vydat se na nějaký závod do České republiky? Horské běhání u nás zažívá obrovský boom a pořádají se tady zajímavé akce jako Beskydská sedmička nebo Perun Skymaraton.
Kilian: Ano! Mám v České republice pár přátel, máte u vás hodně dobrých skialpinistů. Rád bych brzy přijel prozkoumat české hory!
Kilian Jornet je nejlepší horský běžec světa, je držitelem traťových rekordů na několika závodech. Kromě běhání se na vrcholové úrovni věnuje také lezení a skialpinismu. O jeho projektech bylo natočeno několik filmů – A Fine Line, Dejame Vivir a Langtang. Napsal také dvě knihy – Běhej nebo zemři a Neviditelná hranice, které vyšly i v češtině.
