Přestože se závodním běháním začal teprve nedávno, platí v poslední době, že pokud se na nějakém domácím závodě objeví, přepisují se traťové rekordy a ostatní soupeří „až“ o druhé místo. A úspěšný je i v zahraničí – vloni vybojoval mimo jiné 9. místo na MS v ultratrailu a 4. místo na MS v dlouhém horském běhu, letos byl na silně obsazeném MS v ultratrailu 20., zvítězil v traťovém rekordu na trati Kalser Tauern Trail v rámci rakouského závodu GGUT a na konci srpna doběhl na 3. místě v prestižním závodě CCC, jednoho ze závodů slavného UTMB. To je jen zlomek úspěchů Jirky Čípy, člena Salomon/Suunto týmu a v současnosti asi nejlepšího českého trialového běžce.
V rozhovoru se s námi podělil o své zážitky z tohoto závodu, prozradil nám, jak se na něj připravoval, a pověděl nám něco i o svých běžeckých začátcích a dalších plánech.
Jirko, ještě jednou velká gratulace k tvému výsledku. Jak se ti závod líbil a jak ho hodnotíš?
Ahoj a děkuji. Závod byl krásný a těžký zároveň. Náročnost v podobě převýšení a délky je pro takové závody normální, ale pro mě to bylo celkem dost. Druhá věc byla poměrně teplé počasí, kvůli kterému bych řekl, že jsme to měli ještě o něco zajímavější, ale zase byly krásné výhledy 🙂
Před závodem tě představovali mezi TOP běžci. Jaké jsi měl před závodem cíle, co se týče času, případně umístění?
Přiznám se, že jsem chtěl být do deseti, protože jsem předtím běžel celkem povedené závody a chuť se s tím popasovat i v dobré konkurenci byla velká. Možná někde v mojí hlavě jsem si pohrával s myšlenkou na top 5. Na druhou stranu jsem nic tak dlouhého a těžkého nikdy neběžel, takže jsem raději zůstával i pro sebe realistou a nepřemýšlel jsem o tom tak, že musím zaběhnout tenhle výsledek, jinak to bude pro mě zklamání. Čas jsem chtěl mít pod 11 hodin, což bylo do osmi večer, a tudíž za světla. Samozřejmě to byly nějaké plány a sám jsem byl zvědavý, jak si s tím dokážu poradit v samotném závodě.
Jak pro tebe závod probíhal? Běželo se ti celou dobu dobře, nebo přišla nějaká krize?
Nevím, jestli se dá běžet stovka bez krize, ale já svoji rozhodně měl 😉 Závod se mi podařilo rozběhnout rozumně a pomohl mi v tom i Marco de Gasperi, se kterým jsme se o taktice bavili před závodem a se kterým jsem běžel až vlastně do půlky. Hned v první třetině závodu, po prvním seběhu a rovinatější pasáži, následoval pro mě nejtěžší výstup dne na Col Ferret. To byl asi 30. km a já jsem toho měl plné kecky a říkal si, že tohle nemůžu doběhnout do cíle. Naštěstí jsem v seběhu z Col Ferret celkem lehce doběhnul skupinku kluků, která mi předtím cukla, a do La Fouly nabral nějaké síly. Poté je dlouhá pasáž, která víceméně pomalu klesá, a tam jsem dokázal prostě nějak běžet bez velké námahy a asi se chytil. Ještě na Champexu jsem se moc dobře necítil, ale tam se to už začalo pomalu zlepšovat.
„Na 30. km přišla krize a já jsem si říkal, že tohle nemůžu doběhnout do cíle.“
Spousta lidí viděla naživo nebo alespoň ze záznamu tvůj doběh do cíle. Musel to být skutečně krásný zážitek. Jak sis ho užil a dalo by se to přirovnat k jinému sportovnímu úspěchu?
Bylo to něco nádherného a nepopsatelného. Tolik fandících lidí u trati jsem nikdy v životě osobně nezažil a v ten daný okamžik to bylo prostě něco! Všechno to ze mě spadlo a já si vychutnal tu chvilku pomyslné slávy. Určitě to byl můj největší sportovní úspěch, který jsem si náramně užil.
O UTMB se říká, že to je pro horské běžce takový svátek. Jaká byla atmosféra závodu, v centru i na trati?
Opravdu to svátek horského běhání byl. Celý týden před, co jsme zde byli, to v Chamonix a jeho okolí žilo touhle akcí. Na každém druhém člověku bylo vidět, že se chystá na nějaký ze závodů anebo že je alespoň někoho takového podpora. S ohledem na to, že se závody konají v horách, zde i tak byla spousta nadšených fandících lidí po celé trati a všude kolem. Společně s atmosférou, která panovala v Chamonix, jsem nic podobného ještě nezažil.
Co pro tebe 3. místo na CCC představuje mezi tvými dalšími běžeckými úspěchy?
Je to pro mě největší individuální běžecký úspěch. Nikdy se mi ještě nepodařilo být na podobně velké akci, jakou byla tato, na pódiu. Jsem rád, že jsem si to alespoň jednou mohl zažít a vychutnat.
Plánuješ se do Chamonix příští rok vrátit? A pokud ano, na stejnou trať, nebo tě láká nějaká jiná, stejné vzdálenosti, nebo rovnou celá trasa UTMB?
V této chvíli nad tím nepřemýšlím a myslím, že spíš ne. Kdybych se přeci jenom odhodlal a příští rok znovu vyrazil, tak by to nejspíš bylo na kratší OCC. Celé UTMB je zatím pro mě nereálné, a nevím, jestli se někdy vůbec promění v realitu. No a znovu zkusit CCC by bylo opravdu těžké, protože jak znám lidi, tak by všichni očekávali stejný, anebo dokonce lepší výsledek, a to by bylo hodně zavazující.
Ví se o tobě, že se soustředíš spíš na kratší tratě, okolo 50 km. Myslíš, že se po úspěchu na CCC začneš více zaměřovat na delší závody?
Zatím se stále vidím na kratších ultra a tratích kolem maratonu. Doufám, že jsem zde ještě nevyčerpal všechen potenciál, a chtěl bych se zde ještě o kousek zlepšit. S ohledem na příští sezónu se chystám na světovou sérii od Salomonu GTS, kde jsou závody délky do maratonské vzdálenosti. Těším se, že si zazavodím na jedněch z nejlepších a nejhezčích závodů v Evropě a s tou nejlepší konkurencí, co lze v horském běhu najít. Jsem moc zvědavý, jak se bude dařit.
Jaký je podle tebe rozdíl v přípravě na 100km závod a na tratě poloviční vzdálenosti, je to jen o naběhaných kilometrech?
Paradoxně mě moje příprava na 100 km posunula rychlostně dál i na kratších závodech. Po MS v trailu jsem se začal více systematicky připravovat na CCC a pomyslné kratší závody, kterým jsem nepřisuzoval takovou důležitost a bral je hlavně jako speciální tréninky, jsem dokázal běhat poměrně solidně. Nebylo to ani tak o navýšení kilometráže, protože jsem letos více než jiné roky nenaběhal, ale spíše o systematičtější přípravě a delších bězích v jednotlivých trénincích.
Jak ses na závod připravoval ty?
Snažil jsem se zařadit více kopcovitý terén společně s tempovými běhy, a k tomu přidal dlouhé běhy v obecné vytrvalosti. Taky jsem snížil počet kratších závodů, a tím si dokázal více naplánovat i během závodní sezóny svoje tréninky. Navíc jsem absolvoval každý týden jeden delší trénink kolem 50km nebo onen závod na podobné distanci.
„V rámci přípravy jsem absolvoval týdně jeden trénink nebo závod kolem 50 km.“
Jak dlouho ti po takovém závodě trvala regenerace? Bylo to srovnatelné s kratšími závody, nebo tělo potřebovalo více času na odpočinek? A jakou máš oblíbenou formu regenerace?
Po takhle dlouhých závodech mě bolí kolena. Už minulý rok po MS ve Španělsku mě asi 14 dní bolela, a tady to bylo podobné. Naštěstí jsem věděl, že není dobré po takovém závodě spěchat, a nehrnul se hned do dalšího tréninku. Dříve jsem se snažil chodit plavat, což na regeneraci je super. Společně s kolem v malé intenzitě se u mě jedná o nejlepší a vlastně jedinou formu regenerace. Bohužel už nemám tolik času a taky jsem líný vstávat brzy ráno na bazén, tak se moje regenerace smrskla pouze na to kolo a procházky s rodinou:-)
Trénuješ se sám, nebo své tréninky s někým konzultuješ? A z čeho při sestavování tréninků vycházíš?
Trénuju se sám. Nikdy jsem žádného trenéra neměl a ani neplánuju, že bych s někým začal spolupracovat. Svoje tréninky si sestavuju s ohledem na dlouhodobější cíl a začlením si do něho další, většinou kratší závody, které pak beru jako přípravné. V těchto blocích se pak snažím zaměřit svoje tréninky tam, kde vidím hlavní potřeby daného závodu. Musím ale hlavně vycházet z časových možností, které mám, takže si víceméně plánuju tréninky, dalo by se říct, ze dne na den. Snažím se, aby to pak v daném týdnu dávalo alespoň pro mě nějaký smysl.
Se závodním běháním jsi začal relativně nedávno, běhal jsi i dříve, třeba jen tak pro radost, a co tě k běhání v horách přivedlo?
Sportuji od malička, i když atletiku jsem nikdy nedělal. Hrál jsem dlouhou dobu fotbal a nikdy mě nenapadlo, že bych někdy mohl a chtěl závodně běhat. Naštěstí jsem i na fotbale byl ten „běhavej“ typ a dokázal mít celkem slušnou fyzičku. Zimní přípravy, které jsou ve fotbale o nabíhání kilometrů, mně nevadily, a tak jsem pomalu přešel k běhání i přes léto, když už jsem nemohl z pracovních a posléze rodinných důvodů tolik trénovat. Z běhání jsem měl radost, a tak jsem zkusil i nějaké to závodění. Začínal jsem na silnici, ale hory mě přitahovaly vždycky a já zjistil, že běhání v horách je pro mě příjemnější. Navíc komunita běžců je taková vřelejší a přátelštější, takže mě to chytlo.
Letos se na domácích závodech objevila i tvoje sestra Magda a i ona má moc dobré výsledky. Vedli vás rodiče ke sportu odmalička, nebo jste si k němu našli postupně cestu sami? A trénujete někdy společně?
Jsem moc rád, že si sestra nechala říct a letos si zkusila závody v rámci GTNS. Ona už nějakou dobu běhá a troufnu si říct, že kdyby neměla jako svůj hlavní koníček kolo a nebyla takovou trémistkou před závody, je na tom podobně jako já. Rodiče nám v tomhle nechávali volnost, takže jsme si mohli vybrat to, co jsme chtěli. Já jsem byl odmalička sportovně nadšený a trávil jako dítě všechen volný čas na hřišti s kamarády. Sestra tolik nesportovala, tu „předělal“ až její nynější manžel, když se spolu zamilovali do silniční cyklistiky. Ani nevím, jestli začala běhat až po tom, co jsem začal já, nebo to bylo opačně, každopádně teď sportujeme oba a občas, když se potkáme u rodičů na návštěvě, si spolu rádi vyběhneme.
Jaké jsou tvé další běžecké cíle? Co plánuješ ještě v této sezóně a co v té příští?
V půlce listopadu mě čeká MS v běhu do vrchu v Argentině, a tam se pokusím vybojovat co nejlepší umístění. Jestli se mi ještě bude chtít závodit, zajedu na Winter Skyrace na Ještěd, a tím letošní sezónu ukončím. Na příští sezónu se moc těším, že si vyzkouším GTS (Golden Trail Series ‑ světová série trailových závodů, pozn. red.). Dále bych chtěl běžet MS ve Skymaratonu na Buff Epic Trail, a k tomu určitě vymyslím nějaké další pěkné závody v horách, ať už v ČR, nebo v Evropě.
Jinak díky za rozhovor, a chtěl bych alespoň takto poděkovat svojí rodině a Salomonu za podporu v mém krásném koníčku a pozdravit všechny fanoušky, kteří mi fandí.
PŘIPRAVILA KATEŘINA MATRASOVÁ
