Minulý víkend na LH24 vybojoval bronz na MČR v zimním horském maratonu, přitom celou první polovinu závodu bojoval s Tomášem Štverákem úplně na čele. Na rychlých tratích Brněnského běžeckého poháru pravidelně prohání úspěšné atlety i reprezentanty v orientačním běhu, velmi úspěšně se prosazuje na trailových závodech od 20 km až do 100 km a zkušenosti má i se stomílovkou. S Jirkou jsme si povídali o čerstvých zážitcích ze čyřiadvacetihodinovky v Beskydech, ale i o jeho tréninku, plánech na tuto sezonu a o receptu, jak si udržet dlouhou dobu takovou výkonnost.
Jirko, velká gratulace k nedávnému třetímu místu na LH24. Jak závod ze svého pohledu hodnotíš a čekal jsi před startem, že bys bojoval s těmi nejlepšími?
Moc děkuji. Na závod jsem se nijak speciálně nepřipravoval a bral jsem ho spíš jako součást objemové přípravy na jarní a letní část závodní sezóny, kdy mám v plánu hned několik dlouhých a těžkých horských závodů. Chtěl jsem si také vyzkoušet některé nové způsoby občerstvování a prověřit hlavu a tělo, jak budou snášet takto dlouhý a vyčerpávající závod. Neměl jsem od sebe žádné větší očekávání a ani jsem na sebe nechtěl klást tíhu odpovědnosti. Zvlášť, když jsem ze svého okolí registroval spíše pochybnosti. Ale určitě jsem chtěl hrát nějakou důstojnou roli, to zase ano. Jako metu jsem si vytyčil absolvovat 11 okruhů bez ohledu na umístění. V závodě jsem pak již jen reagoval na jeho průběh a své pocity a fyzické možnosti.
Měl jsi nějakou krizi? A pokud ano, jak jsi ji zvládnul?
Neřekl bych přímo krizi. Mezi 8. a 10. okruhem v noční fázi jsem se necítil úplně komfortně, ale nebylo to nic, co by mě v závodě nějak zásadněji ohrozilo. Větší problém byl fakt, že jsem na takové množství rychlých, dlouhých a taky místy velmi prudkých seběhů neměl dostatečně připravené svaly na nohou. Mám naběhán solidní objem, ale chybí mi ta správně „vypráskaná“ stehna, což nelze dost dobře vyřešit v mých tréninkových podmínkách, a do skutečných kopců to mám celkem daleko… Od 6. okruhu jsem tedy v sebězích dost trpěl a nestíhal tempo soupeřů, aniž bych zbytečně riskoval, především pak v úsecích na ledu a kamenech. To byl i důvod, proč jsem musel po 6 okruzích nechat odskočit pozdějšího vítěze a pokračoval sám.
Byla to Tvoje první zimní 24hodinovka, nebo jsi už něco podobného běžel? A pokud to byl Tvůj první takový závod, čeho ses před startem nejvíc bál?
LH24 jsem v minulosti absolvoval již dvakrát. Myslím, že to bylo před 10 a před 7 lety a uběhl jsem zde nejvíce 10 okruhů. Dá se tedy říci, že jsem věděl, do čeho jdu. Před 10 lety byla obrovská zima a já si ze závodu odnesl nepříjemné omrzliny prstů na rukou. Asi největší obavy jsem měl tedy ze zimy a z počasí. A taky nedostatek sněhu mi dělal starosti a v závodě později i problémy. Pasáže na ledu mezi kameny v seběhu od Lukšince – to nebylo vůbec nic příjemného. Stejně tak poslední tři kilometry po suchém asfaltu v tužších hřebovkách. Chodidla jsem pak dost nepříjemně cítil.
Support Ti dělala Tvoje manželka Katka a dle Tvých vlastních slov velmi dobře. Jak moc je podle Tebe na takhle dlouhém závodě důležitá role supportu?
Support má dvě role a obě jsou stejně důležité. Za prvé – co nejvíce usnadnit a urychlit běžci doplnění a výměnu všeho potřebného v depu, postarat se o připravené vhodné jídlo, mít vše při ruce, v noci vyměnit baterie v čelovce, poskytnout suché rukavice, čepici, je-li to třeba, a mnoho dalšího. To bez supportu zabere mnoho času a vezme spoustu energie. A pak je tu morální podpora. Možná ještě důležitější složka. Jednoduše řečeno – support tě musí laskavým způsobem vykopnout co nejdříve a správně motivovaného zpět na trať a nedat ti možnost ani na chvíli uvažovat o tom, že bys mohl závod skončit a jít do tepla… Katka toto zvládla naprosto profesionálně a bravurně a na mém výsledku má obrovskou zásluhu!
Jak probíhá regenerace po takovém závodě a jaké máš teď v zimě další plány? Věnuješ se doplňkově i nějakým zimním sportům (běžky, skialpy)?
Jsem ještě mladý, a tak regenerace probíhá naštěstí rychle😊 Podpořeno sklenkou dobrého červeného jsem hned druhý den doma sedl na trenažer a začal roztáčet ztuhlé nohy a napravovat záda. Nevěřili byste, jak mohou bolet paže z používání holí…
Ve zbytku zimní sezóny se budu snažit dál trénovat a nabíhat kilometry směrem k dubnovým ultra závodům v Chorvatsku a Slovinsku a přípravu proložím několika kratšími krosovými závody a jedním silničním, abych nevyšel z tempa a užil si trochu srandy. Rád bych zařadil i skialpy a běžky, ale s ohledem na aktuální podmínky na horách a výhled na příští dny a týdny mám trochu obavy, jestli lyže ještě vytáhnu.
A obecně, co Ty a regenerace? Věnuješ se nějakým kompenzačním cvičením, chodíš plavat, protahuješ se? Co Ti nejlépe funguje?
Přiznávám, v tomhle nejdu zrovna příkladem. Málo protahuju, málo chodím na masáže, málo provádím posilovací a kompenzační cvičení. Naopak hodně jezdím na kole, to mě moc baví. V létě samozřejmě venku a přes zimu doma na trenážeru s virtuální aplikací. Celkem najezdím asi 8 tisíc kilometrů za rok. Občas použiju pro regeneraci válec, compex či masážní pistoli a na co nedám dopustit, je sauna. Také se přes zimu chodím ledovat do kádě s vodou, to svalům a regeneraci velmi pomáhá. A v neposlední řadě samozřejmě dobré jídlo a pití!
Jaké máš plány na letošní sezonu, budeš se soustředit na ultra závody, nebo spíš na kratší?
Letos to bude opět mix závodů short a ultra. Můj focus je však mírně silnější na ultra. Začnu závodem na 70 km na Istrii a pak mě ještě čeká stomílovka ve Slovinsku. V květnu to bude 111 km dlouhý Ultra Trail Hungary, a dále také závody naší Golden Trail National Series. Těším se na LHUT – tedy Lysohorský Ultratrail na 64km (MČR). V červenci je v mém závodním kalendáři Grossglockner Ultratrail a v druhé půlce sezóny vyrazíme třeba na Jesenický maraton a na Tatra Skymarathon do Polska. Do toho bych rád vměstnal i nějakou rodinnou dovolenou, nejlépe v oblíbených Julských Alpách, a možná se pojedeme podívat na týden do Chamonix na UTMB. V říjnu se tradičně plánujeme zajet ohřát k Lago di Garda na Limone Extreme Skyrace. Ale ten výčet jistě není kompletní.
Prozradíš nám svůj recept na dobrou výkonnost? V závodech pravidelně soupeříš s o dost mladšími běžci, často je i porážíš, a mám pocit, že se pořád zlepšuješ i na krátkých rychlých tratích. Jak to děláš?
Neprozradím😊 Nechci dávat špatný příklad, já totiž nejsem úplně vzorem třeba pro životosprávu. Ale bohužel, pravda je taková, že se už nezrychluji, desítku pod 30 už asi nezvládnu a spíš těžím z nějaké paměti těla, protože tempové tréninky již téměř zcela vypouštím. To, že mohu soupeřit s mladšími, beru trochu jako odměnu za všechnu tu tréninkovou dřinu, a když se mi je k tomu podaří někdy i porazit, je to pro mě motivace, abych v tom úsilí pokračoval. Ale rád u nás vidím vyrůstat talentované mladé běžce a rozhodně mně nebude vadit, když mi budou utíkat. Běhat budu určitě nadále, jen mé ambice a priority se zřejmě budou trochu měnit.
Máš nějaký běžecký sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Sportovní sny ve smyslu nějakého velkého výsledku třeba na mezinárodní scéně už asi ani tolik ne. Jsem realista a vím, že tady už mi tak trochu ujel vlak. Spíš bych si přál, abych mohl běhat a sportovat bez nějakých omezení a hlavně s radostí ještě mnoho dalších let. Pokud kolem sebe budu mít tak jako nyní ty správné a fajn lidi, nemám o to obavy. A pak na mém „bucket listu“ pořád zbývá mnoho zajímavých výzev a krásných míst, které čekají na to, až se o ně pokusím nebo je navštívím. Nakonec můj vzkaz soupeřům – pozor, nekončím a minimálně pár let se mnou ještě počítejte!
