Bývalá úspěšná reprezentantka v orientačním běhu, která se začala na mezinárodní úrovni prosazovat už v juniorské kategorii, když si v roce 2010 přivezly s týmovými kolegyněmi stříbrnou medaili ze štafet na mistrovství světa. Dlouhá léta byla úspěšnou reprezentantkou a má řadu medailí z domácích šampionátů. Svou vrcholnou formu pak předvedla na mistrovství světa na domácí půdě v roce 2021, kde se ve všech závodech umístila v TOP 10 a jen oražení špatné kontroly v závodě na krátké trati ji stálo medaili. Reprezentační kariéru ukončila před narozením druhé dcery, ale to, že jí to běhá stále dobře a na domácích závodech s ní soupeřky musí i nadále počítat, předvedla minulý víkend, když vyhrála mistrovství republiky na krátké trati.
Jani, velká gratulace k titulu na MČR! Jak závod pro Tebe probíhal? Tušila jsi, že by to mohlo dát na vítězství?
Děkuji. Netušila jsem vůbec, že bych mohla mít na vítězství. Při závodě se mi podařilo být v přítomném okamžiku, řešit, co je třeba, tedy mapu, jít plynule a vyvarovat se větších chyb.
Je to pro Tebe první medaile po návratu poté, co se vám narodila druhá dcera. Věřila sis před startem na medaili, měla jsi nějaké očekávání?
Před závodem mě logicky myšlenky na umístění a otázka, zda bych měla na medaili, napadly, ale spíš jsem se na ně snažila nesoustředit, abych se zbytečně nezačala stresovat svojí (ne)formou a netlačila na pilu. Snažila jsem se oprostit od jakýchkoliv očekávání sama od sebe.
Jak pro Tebe návrat k tréninku po mateřské probíhal a kdy jsi s tréninkem začala?
Letos jsem se byla poprvé proklusnout v 6. týdnu po porodu. Jsem zastáncem toho, že šestinedělí hraje důležitou roli a není kam spěchat dříve. Od té doby běhám různě, jak mi to děti a čas dovolí. Ale systematický trénink to ještě v žádném případě nepřipomíná. Aktuálně je to spíš občasné udržovací proběhnutí se. To, z čeho teď těžím, je tvrdý trénink z let 2020-21.
Spolupracuješ ještě s trenérem, nebo už trénuješ sama a čerpáš ze svých zkušeností? Jak k tréninku přistupuješ?
To je právě ten rozdíl. Vzhledem k tomu, jak očekávání druhé dcery časově vyšlo, mi bylo jasné, že chci svoji orienťáckou vrcholovou kariéru ukončit. Původně jsme si pohrávala ještě s myšlenkou připravit se na mistrovství světa ve Švýcarsku, které se konalo letos v létě. Ale to už pak bylo jasné, že to tam časově nesedí. A dál už mi nedávalo smysl pokračovat na vrcholové úrovni.
A když se tedy vrátím na začátek otázky. Dřív to byl systematický trénink s jasně vytyčenými cíli. Zvlášť v letech 2020-2021, kdy jsme se připravovala na mistrovství světa na domácí půdě to byl velmi kvalitní trénink a s trenérem Michalem Smolou jsme odvedli obrovský kus práce – jak na mapě, tak fyzičce. To se absolutně nedá srovnat s tím, že se teď jdu proběhnout, když je prostor a chce se mi.
S Bingem (Michalem Smolou) už nespolupracujeme, i když dál jsme v kontaktu. Je to ale logické vyústění, protože já teď systematicky netrénuji a on se věnuje práci a rodině. Mému trénování tehdy obětoval spoustu svého času. A já teď čerpám ze zkušeností a ráda je i předám dál.
Ale pořád si myslím, že pokud to sportovec myslí hodně vážně, je fajn mít trenéra nebo někoho na konzultaci, minimálně v tom, že vám dá potřebný odstup od věcí. Nejsem tedy zastáncem „samotrénování se“.
Jak vlastně trénink se dvěma malými dětmi zvládáš, časově, logisticky?
Starší dcera Julka začala teď od září chodit na celý den do školky, což mi dává víc prostoru. Takže vyběhnu s menší Josefínkou v kočárku v době jejího spánku, popř. když se naskytne příležitost večer. Zkusila jsem to spojit i pracovně. Ve Zlíně, kde žiji, vedu běžecký kurz, takže mám vlastně práci a pohyb v jednom. Už si nemůžu dovolit platit si hlídání na tréninky tak jako v přípravě na mistrovství světa.
Dokázala jsi, že stále patříš mezi nejlepší české orientační běžkyně, jaké máš teď plány?
Uvidíme 😀 Popravdě, zatím velké sportovní plány nemám. Teď chci být platným článkem do štafet a družstev pro můj český klub OK Lokomotiva Pardubice i švédský klub Alfta-Ösa. Chci si užívat pohyb, ale taky se chci věnovat rodině.
Nechybí Ti skandinávské terény a plánuješ, že by sis nějaký závod na severu zase zaběhla? Třeba Tiomilu nebo Jukolu?
Vlastně se mi letos už poštěstilo běžet Jukolu. Mladší dcera Josefínka je moc pohodové mimčo. Jen díky tomu jsem si riskla letět s ní, v jejích 5 měsících, sama do Finska. Jukola se letos konala jen kousek od Helsinek, to mému rozhodování pomohlo. Bylo to úžasné! Všichni z klubu mi moc pomáhali a hlídali, když jsem běžela trénink i pak samotný závod. A já si to moc užívala. Skandinávské terény mám ráda, jsou krásné. To je na tom fajn, teď si ty závody hodně užívám, protože jsou mi zase trochu vzácné. Pokud to tedy rodina dovolí, na Tiomilu a Jukolu bych chtěla jezdit. Myslím, že si ale brzy na sever uděláme i nějakou rodinou dovolenou.
A co hladké běžecké závody, máš nějaký, kterého by ses ráda zúčastnila, u nás, nebo třeba i v zahraničí?
Na hladké závody bych potřebovala zase trochu potrénovat. Spíš než na asfalt mě to vždycky táhlo víc do trailu a do hor. Takže myslím, že tam se časem vydám to trochu prozkoumat. I když od té doby, co jsem třeba vyhrála krásný Jesenický maraton, se pole konkurence výrazně zahustilo.
Jak si nejlépe odpočineš a co ráda děláš ve volném čase, pokud Ti s malými dětmi a tréninkem nějaký zbude?
Svým způsobem odpočívám i při tom sportu. Volný čas teď de facto nemám. Ale je to moje volba, ráda jsem aktivní. S dětmi dost cestujeme po výletech, za prarodiči nebo právě na závody. Přes den mi zbytky volného času schramstne práce pro Bosky shoes a starání se o domácnost. Nicméně se dost těším, až se mi podaří najít si čas na přečtení nějaké knížky.
Máš nějaký běžecký (nebo obecně sportovní) vzor?
Vzor ze své definice je hoden následování, napodobení… a takové už nemám. Ale určitě mám spoustu lidí, které ráda sleduju, baví mě, co dělají a celkově jsou inspirativní. A těch je strašně moc… když jen pár zmíním, tak: Simone Niggli, Tove Alexandersson, Kilian Jornet, Matheo Jacquemond.
