Vymyslet trať běžeckého závodu zvládne každý zkušenější běžec. Jak ale vyzrát na závodní trať pro orienťák? Na závody se staví desítky tratí, každá má jinou délku, jiný počet kontrol a jinou obtížnost. Důležité je správně odhadnout fyzickou a mapovou náročnost trati, pak už je skoro vyhráno.
Každý závod v orientačním běhu má určeného „stavitele tratí“, který má na starosti vytvoření všech tratí a musí na nich dodržovat orienťácká pravidla. Perfektně zná terén, ve kterém se závod či trénink poběží, a dokáže postavit adekvátní tratě pro každého. Nyní se zaměříme hlavně na lesní závody na krátké a klasické trati, městské sprintové závody tvoří samostatnou kapitolu stavby tratí.
Krátká trať nebo klasika?
Každý les je jiný a je potřeba dopředu promyslet, jaký závod se v něm poběží. Je nutné myslet nejen na to, aby byly závodní tratě dostatečně náročné, ale také na to, aby byl závodní les dostatečně velký a závodníci si vlastní závod v přírodě užili. Závod na krátké trati by se měl konat ideálně ve velmi orientačně náročném terénu s mnoha detaily (pestrá vegetace, skály a kameny, členitý terén nebo podmáčený les s rýhami a vodotečemi). Postupy mezi kontrolami by měly být spíše střední až kratší a samotné kontroly by neměly být vidět z příliš velké dálky. Mělo by se jednat o rychlý závod s velkým důrazem na pečlivou orientaci, časy vítězů by se měly dle kategorií pohybovat mezi 25 až 35 minutami. Naopak klasická trať by se měla rozhodovat na středně dlouhých a dlouhých postupech, které mají několik variant, kudy běžet. Závodní terén by měl být fyzicky náročný, tratě jsou tedy zpravidla delší než na krátké trati a směrné časy jsou u elitních závodníků až 100 minut.
Stavba trati krok za krokem
Na běžný oblastní závod musí stavitel tratí připravit cca 30 různých tratí pro děti, dorost, veterány, elitní závodníky, muže i ženy. Nejdříve je nutné vybrat vhodný start a cíl, ideálně v blízkosti arény závodu. Stavitel tratí pečlivě projde celý závodní prostor a vytipuje orientačně i esteticky zajímavá místa, kam by umístil kontroly. Pak začíná náročná práce u počítače, kdy musí vymyslet orientačně zajímavé postupy pro hlavní kategorie a veterány, naopak pro děti se požaduje postavit jednodušší tratě. Je také nutné myslet na fyzickou náročnost tratí, zejména u veteránů, kteří mohou mít v prudkých kopcích problémy.
Úskalí stavby tratí
Při stavbě tratí je nutné myslet na několik zásad, které je nutno dodržovat. Samozřejmě je nutné dodržet směrné časy nejlepších závodníků a postavit tratě ideálně dlouhé a kopcovité, aby se z krátké trati pro některé závodníky nestala klasická trať. Mezi jednotlivými kontrolami musí být vzdálenost větší než 30 metrů, aby se kontroly nedaly snadno splést. Stavitel by měl také pro jednotlivé tratě použít jiné první kontroly („rozběhovky“). To proto, aby závodníci, kteří spolu startují najednou, neběželi na stejnou první kontrolu. Dobré je také spočítat vytíženost jednotlivých kontrol, aby některé kontroly a části závodního prostoru nebyly přelidněné a v jiných naopak proběhl 10 závodníků za hodinu.
Jdeme na závod
V den závodu nastupují na řadu tzv. roznašeči kontrol, tedy pořadatelé, kteří do lesa umístí kontroly pro závod. Celkem těch kontrol bývá kolem 70, takže je potřeba zhruba 10 roznašečů. Ti si vezmou příslušný počet lampionů, stojany kontrol a také krabičky. Podle mapy umístí kontrolu na správné místo, které bývá označeno od stavitele tratí štítkem s příslušným kódem kontroly. Následně zkontrolují, zda souhlasí kód krabičky s kódem u kontroly na mapě, tím je ověřena správnost umístění kontroly. Zároveň je dobré všechny roznesené kontroly orazit čipem, aby pak ajťáci, kteří mají na starosti výsledky, ověřili správnost nastavení kontrol. Poté se již mohou do lesa na svou trať vydat první závodníci.
/ foto: Jan Drábek /
