Konec února je nejvyšší čas pro plánování sezóny. Přinášíme rady, jak si strukturovat celoroční běžecký kalendář. Kolik závodů odběhat? Co vše plán můžeme ovlivnit? Jak do toho vstupuje rodina?
Pokaždé na začátku roku se snažím maximálně vyplnit závody svůj běžecký kalendář zhruba z 90 %. 10 % je jakási rezerva, kam během roku vkládám neočekávané, často nově vzniklé závody, abych zkusil něco nového. Co všechno ovlivňuje plánování závodů a kolik jich je ideální za rok absolvovat, si zkusíme nyní podrobněji probrat.
Mějme na paměti, že faktorů je hodně
Otázka množství odběhnutých závodů v roce je zcela individuální, což je logické. Faktorů, které tuto skutečnost ovlivňují, je však velké množství a nejsou to jen fyzické předpoklady samotných běžců, jak by mnozí z nás předpokládali. Na některé ty důležité se občas zapomíná a v konečném důsledku to může mít i opačné následky místo právě těch, které co od běhu všeobecně očekáváme.
Pokud bych některé z faktorů vyjmenoval konkrétně, tak určitě je důležitá již zmiňovaná fyzická výkonnost, věk, dostupnost závodů, pracovní vytížení, rodina, finance, obtížnost závodů a mnohé další – zdánlivé maličkosti, na které jistě musíme brát zřetel. Pojďme se nyní postupně na jednotlivé ty nejdůležitější faktory podívat poněkud bližším pohledem.
Výkonnost a věk spolu úzce souvisejí
Naše výkonnost, která úzce souvisí s věkem, je asi tím nejdůležitějším argumentem, podle kterého si plánujeme závody. Čím je člověk mladší, výkonnější, tak tím pádem i závodů může mít více. Jenže i zde platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Mnozí veteránští běžci (věkově nad 40 let) jsou mnohdy v lepší fyzické kondici než ti „věkově mladší“ a plánují si v konečném důsledku i více závodů. Přesto doporučuji pro nás starší (věkově už patřím mezi pokročilé veterány) raději méně závodů a více prožitků.
Tělo potřebuje i dobrou a plánovanou regeneraci
Mezi jednotlivými závody je dobré si také řádně odpočinout a zregenerovat síly na další závody. Také jsem se už o tom zmínil ve svých dřívějších článcích. Není radno jít z jednoho těžkého závodu hned do druhého, ale velmi důležitý je odpočinek, regenerace sil, a následně i kvalitní trénink. Ano, naše tělo určitě krátkodobou velkou (mnohdy extrémní) zátěž zvládne, ale v dlouhodobém horizontu to může skončit závažnou nechutí k běhu či v té horší variantě zraněním a často dlouhodobou léčbou (svalové problémy, únavová zlomenina atd.). O to jistě nikdo z nás nestojí, takže bychom na to měli při plánování závodů myslet.
Rodina nám pomáhá, nezapomeňte to oplatit
Běhání, cestování za závody, tréninky … to vše má určitě velký vliv na naše rodinné vztahy. Rodina nás podporuje, pomáhá, toleruje a je dobré na to nezapomínat a občas jim to vrátit. Takže doporučuji si určitě nechat některé ty víkendy volné, a jejich toleranci jim oplatit třeba krásným výletem, návštěvou kulturní akce nebo společným pobytem v nějakém relaxačním zařízení, kdy vlastně trefíte dvě mouchy jednou ranou. Budete společně s rodinou, a navíc velmi dobře zregenerujete. Mnozí z nás tohle podceňují, ale věřte, tato skutečnost je možná ta nejdůležitější. Nadarmo se neříká, že klid a podpora rodiny je tři čtvrtiny úspěchu na závodech. To už stojí za popřemýšlení, nemyslíte?
Finance, neméně důležitá složka při plánování
Jedny z nejdůležitějších informací, které při přihlášení na závod hledáme je výše startovného a vzdálenost závodu od místa našeho bydliště. Mnozí z nás sice tvrdí, že zážitek z běhu je více než startovné či dopravné na závod, ale nejsem si jistý, zda mluví pravdu. Spočítali jste si někdy, kolik vás stojí cesta a startovné za rok, když si naplánujete 30 závodů? Je to velmi slušná částka, která zákonitě ovlivní váš rozpočet, takže i na to je třeba brát ohled a je vhodné plánovat racionálně. Jet na závod 300 kilometrů, zaplatit 700 korun startovné, odběhnout 10 km závod a zase jet zpět 300 km, není vždy to nejlepší řešení. A to nepočítám čas strávený na cestě.
Kalkulujte i s možným pracovním zatížením
Většina z nás hobby běžců, řekl bych že až 99,9 %, je v pracovním procesu a občas zažíváme velké pracovní zatížení. I na tohle je třeba brát velký zřetel a popřemýšlet, zda při takové zátěži nebude lepší si jít jen tak do lesa zaběhat a vyčistit hlavu od pracovního stresu, než závodit a mít plnou hlavu problémů? I zde je to čistě individuální, přesto bych na tuto skutečnost rád upozornil všechny běžce a doporučil tento faktor promítnout do vašeho závodního kalendáře.
Kolik těch závodů je vlastně ideální běžet?
Kdyby na to existoval nějaký vzorec, tak jen dosadíme potřebné veličiny a neznámá se nám vyčíslí sama. Jenže takto to bohužel mezi běžci nefunguje. Ani nějaké obecné rady či doporučení nelze brát jako směrodatné a jednotně platné. Každý z nás je totiž samostatná individualita a je jen na něm, kolik závodů zvládne s ohledem na uvedené faktory.
Mám už za sebou mnoho běžeckých let a mohu tudíž poradit na základě získaných zkušeností. Abyste do celého roku vtěsnali jak kvalitní trénink, tak i regeneraci, pak by z mého pohledu bylo ideálních maximálně 15 kvalitních závodů za rok, což je i tak velké číslo. Znám i takové, kterým postačí jen 5 závodů, ale kde doslova nechají vše, co natrénovali. Tohle číslo je čistě doporučující a mně plně vyhovuje a mám ho již ustálené ve svém běžeckém kalendáři. Jistě můžete mít i svůj názor a klidně nám ho svěřte, rádi si o tom podiskutujeme.
Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.
