Tratě pro tréninky a závody v orientačním běhu jsou základem tohoto sportu, bez kterého by orienťák vypadal úplně jinak. Vytvořit tréninkovou trať není nic složitého, stát se stavitelem tratí může každý. Jak tedy postavit hezkou orienťáckou trať, která se bude závodníkům líbit a zároveň bude dostatečně fyzicky i mapově náročná?
Každá trať je jiná
Orienťák je specifický tím, že na jeden závod se nestaví jedna trať, ale většinou kolem třiceti. Pro tréninky se běžně staví 1-4 tratě. Různě dlouhé trasy s odlišným počtem kontrol totiž mají děti, dorost, elitní závodníci i „veteráni“. Kromě délky a počtu kontrol samozřejmě hraje velkou roli převýšení nastoupané na trati a také mapová obtížnost, která by měla odpovídat dovednostem dané kategorie. V praxi stavitelé tratí místo délky trasy zohledňují tzv. směrný čas, tedy předpokládaný čas vítěze. Stavitel tratí tedy musí na své tratě nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Jiné tratě postaví v kopcovitém horském terénu, jiné ve skalním městě nebo v rovinatém lese s mnoha cestami. Pro zjednodušení se v dalších odstavcích budeme věnovat jen hlavním kategoriím H21 a D21.
Ukázka části trati závodu na krátké trati – mapově obtížné kontroly v pískovcových skalách, časté změny směru a náročný terén.
Bez čeho se žádná trať neobejde
Trať je obecně chápána jako pospojované kontroly mezi startem a cílem, jimiž musí závodník projít. Stejně jako jsou na mapě mapové symboly například pro cesty, kameny nebo výrazné stromy, existují i speciální symboly pro tratě, které jsou zobrazeny fialovou barvou. Mapový start má značku trojúhelníku, kontroly jsou značeny kružnicí a cíl dvěma soustřednými kružnicemi. Dále jsou fialově zobrazeny i zakázané prostory atd., ostatně lépe to poznáte na konkrétních ukázkách tratí.
Není klasika jako sprint
Orientační běh má několik disciplín a každá z nich klade jiné nároky na stavbu tratí. Klasická trať, královská disciplína orienťáku, se běhá 70–90 minut a hlavním cílem je postavit zajímavé volby postupů ve fyzicky náročném terénu. Volba postupů znamená, že na postupu mezi kontrolami je několik výrazně odlišných variant, kudy běžet. Často jsou postupy dlouhé přes kilometr a závodníci se musí správně rozhodnout, jestli běžet nejkratší cestou, vystoupat nejméně výškových metrů nebo běžet co nejdéle po cestě. Oproti tomu krátká trať má vítězné časy kolem 35 minut a běhá se především v technicky velmi náročných terénech s mnoha detaily (ať už jde o kameny, hustníky, vodoteče nebo kupky a prohlubně). Postupy mezi kontrolami jsou většinou kratší, ale o to těžší je se v detailním terénu správně zorientovat a najít kontroly, které bývají více schované. Nejkratší orienťácká disciplína, sprint, se odehrává v parcích a městech a opět jsou stěžejní volby postupů. Ve vysoké rychlosti se musí závodník v pár vteřinách rozhodnout, kudy poběží na další kontrolu. Klíčovými parametry pro správně postavenou sprintovou trať jsou časté volby postupů, změny směrů a tempa nebo minimum pasáží, kde běžec nemusí koukat do mapy.
Mapa závodu Světového poháru 2023 ve sprintu v České Lípě.
Tipy a triky
Základní trať bychom měli postavenou, pojďme se tedy podívat na nějaké vychytávky. Kontroly se umisťují tak, aby je závodníci neviděli na první pohled, dávají se tedy např. z opačné strany kamene, než závodník bude pravděpodobně přibíhat. Stavitel tratí také některé tratě nebo postupy probíhá, aby zjistil, jestli to, co vymyslel, opravdu funguje. A jak se tratě „kreslí“? Přímo do mapy už většinou ne, používají se počítačové programy OCAD či Purple Pen a tratě se poté spolu s mapou vytisknou.
Co je to volba postupu? Závodníci jdou na kontrolu různými trasami, zde můžeme vidět čtyři varianty, nejrychlejší byl „červený“ postup.
Stavba tratí krok za krokem
- Výběr závodního prostoru (kde existuje mapa pro OB)
- Vyhledání orientačně nejzajímavějších pasáží, případně nejlepších voleb postupů
- Určení koncepce tratí (výběr startu, cíle a přibližných míst pro kontroly)
- Pospojování kontrol tak, aby byly tratě tak akorát dlouhé a mapově náročné
Daniel Wolf
(stavitel řady oblastních závodů, závodů Českého poháru a také Mistrovství světa 2021 nebo Světového poháru 2023)
Jak jsi začal se stavěním orienťáckých tratí, co tě na tom baví?
Se stavěním tratí pro orientační běh jsem začal v podstatě hned, co jsem začal orienťák někdy v 11 letech běhat. Vždy mě bavilo koukat do map, vymýšlet tratě, koncepce závodů a plánovat zajímavé postupy, které zamotají závodníkům hlavu, a které je, pokud možno hlavně baví. Při každé příležitosti jsem na dovolené či na soustředění vytvořil mapu chaty nebo areálu a připravoval pro rodinu či kamarády pro zpestření orienťák. První oficiální oblastní závod jsem stavěl asi v 15 letech spolu se zkušenějším běžcem z oddílu, který mě naučil hlavní zásady přístupu ke stavbě tratí, a rok na to jsem poprvé stavěl etapu velkých turnovských mezinárodních závodů Pěkné prázdniny v Českém ráji. Od té doby stavím několik tratí ročně, od tréninků až po vrcholné závody.
Povedlo se ti postavit nějakou trať tak, že jsi na ni opravdu hrdý?
Hrdý jsem na každou trať, kde za mnou v cíli přijdou spokojení závodníci s pochvalou, že si závod opravdu užili. Docela hrdý jsem i na trať Českého poháru štafet 2019 v Kořenově, která sice nebyla ideální a některé kontroly byly možná na hraně, co je ještě obtížné a co už je „schované“, ale na druhou stranu se mi povedlo dokonale nachytat závodníky v tom smyslu, že od štafet nečekali tak mapově náročný závod a nebyli na něj mentálně připravení. I ti nejlepší dělali obrovské mapové chyby, které se jen tak na elitní úrovni nevidí, a to i na zcela jasných kontrolách. To byl opravdu jeden z těch závodů, kde rozhodovala snad více hlava než rychlé nohy. A na mezinárodní scéně bych vypíchl asi trať finále Světového poháru v Mladé Boleslavi, kde se mi povedlo vytvořit několik rozhodujících postupů, kde závodníci vymysleli spousty různých variant a pro ně i televizní diváky to byl zábavný závod.
Myslíš si, že stavět trať pro orientační běžce může každý?
Myslím, že trať pro OB může postavit každý, koho to alespoň trochu baví a kdo se dobře vyzná v orienťácké mapě a popisech kontrol. Pokud orienťák běháte a zhruba víte, jak tratě na závodech vypadají, tak si určitě zkuste nějakou trať postavit a nabídnout ji kamarádům a dalším orienťákům, aby si ji vyzkoušeli, třeba v rámci tréninku. To je totiž ta nejlepší zpětná vazba. Pokud jsou závodníci v cíli spokojení, tak můžete být i vy jako stavitel. Nesmíte se ale bát vyslyšet ani kritiku a co se vašim závodníkům nelíbilo, protože jedině to vás posune dál.
Na co si dát pozor, pokud stavím svou první trať?
Stavba tratí pro orientační běh má spoustu faktorů, které se mohou nějak pokazit. Záleží, pro jakou výkonnostní a věkovou skupinu trať stavíte, na jaký typ závodu atd. Řekl bych asi jednu otřepanou poučku. A sice ‚Postavte vždy takovou trať, která by vás samotné lákala si ji zaběhnout‘. Ideálně si ji i proběhněte a pokud bavila vás, tak je velká šance, že bude bavit i ostatní. Důležité je naslouchat chvále i kritice a příští trať postavit o to lepší.
Foto: Jiří Čech
