Nedílnou součástí výzkumu bylo i sledování věku maratonců, v němž si vytvořili své nejlepší osobní výkony.
Výzkum zaměřený na věk
157 běžců, tj. 46,3 % z celkového počtu zkoumaných jednotlivců dosáhlo svého nejlepšího výkonu na nejdelší trati, když jim bylo 27-32 let. Nejúspěšněji si z tohoto pohledu vedli 30letí vytrvalci, kteří si ve svém věku vytvořili 35 nejlepších osobních výkonů /10,3%/, 31 osobních rekordů /9,1%/ dosáhli závodníci ve věku 27 let a 29 výkonů /8,6%/ 28letí běžci. Procento maratonců, kteří zaběhli svůj nejlepší výkon ve věku nad 32 let, výrazně klesá.
Až po dosažený čas 2:55 se v jednotlivých výkonnostních skupinách pohybuje průměrný věk maratonců-specialistů při dosažení nejlepšího osobního výkonu od 26,1 do 30,6 roku. Průměrný věk všech zkoumaných závodníků, kteří dosáhli času pod 2:55 je 26,1 až 30,8 roku. Ve skupinách běžců s nejlepšími dosaženými časy nad 2:55 jsou věkové průměry podstatně vyšší /32,1 až 36,9 let/. Můžeme předpokládat, že je tomu tak především proto, že se tito závodníci zahájili svoji přípravu až poněkud později.
Všímáme-li si věku maratonců, bude jistě zajímavé sledovat, v kolika letech se začali věnovat běhu. Věkové rozpětí je opravdu značné – zatímco někteří zahájili běžeckou přípravu už v 9 letech, jiní začali až po čtyřicítce. Avšak 40% všech vytrvalců začalo běhat v 17 až 23 letech, a to nejvíce v 21 letech /8,6%/, v 18 letech /7,7%/ a ve 22 letech /6,0%/.
Délka běžecké přípravy
V tabulce je uveden průměrný počet let běžecké přípravy a průměrná délka specializace na maraton v době, kdy si závodníci vytvořili nejlepší osobní výkony v maratonu.
Z tabulky vyplývá, že průměrná délka běžecké přípravy se v jednotlivých skupinách pohybuje u specialistů od 3,2 /3:10-3:14/ do 11,1 roku /2:25-2:29/, u nespecialistů od 2,0 /3:10-3:19/ do 10,9 let /2:25-2:29/, u všech pak od 2,5 do 11,0 let. U specialistů s nejlepším osobním časem pod 3 hodiny činí průměrná délka přípravy v jednotlivých skupinách nejméně 5,4, u všech závodníků pak 5,2 roků. U vytrvalců s výkony nad tři hodiny je průměrná délka běžeckého tréninku nižší. Při sledování délky doby, během níž se závodníci zaměřili na trénink maratonu, zjistíme, že se pohybuje od 2,0 do 4,8 roků. Rozdíl mezi průměrnou délkou běžeckého tréninku a specializací je od 1,1 do 7,8 roků.
Shrnutí výzkumu
Veškeré uvedené údaje z tohoto výzkumu si v žádném případě nedělají nárok na úplnost a dogmatickou platnost. Byly shromážděny z informací zaslaných pouze těmi vytrvalci, kteří se do sledování zapojili. Přestože se zcela určitě vyskytnou námitky, že bylo možno sledovat i jiné ukazatele sportovní přípravy, domnívám se, že i po více než třech desítkách let mají některé výsledky současným maratoncům co říci a přivést je i k zamyšlení nad vlastním tréninkem.
Bylo by jistě velice zajímavé udělat podobný výzkum u našich současných maratonců. Obávám se však, že by jej nebylo možné v takovém rozsahu uskutečnit. Když pominu nižší počet závodníků s výkonem pod 3:20, největším problémem by bylo zřejmě získání údajů o úrovni tempové rychlosti vytrvalců, protože na rozdíl od sledovaného období závodí maratonci na tratích 5 000 a 10 000 m na dráze jen sporadicky. Pokud by se přece jen chtěl někdo o zopakování podobného průzkumu pokusit, měl by zase na druhé straně díky internetu výrazně usnadněnou komunikaci s běžci a nemusel by tak jako já tehdy kopírovat dotazníky na psacím stroji a pracně je rozesílat v poštovních obálkách. Po létech už jen s úsměvem vzpomínám na to, jak mně tehdy pošťačka přinášela 20-40 dopisů denně a ptala se mě, zda jsem si podal inzerát na seznámení…
Předchozí části:
1. část: Přehled tréninků a výkonností
2. část: Maximální tréninkové dávky
3. část: Tempová rychlost
