Jak orientační běh vnímají děti?

Jitka Klinkerová, trenérka, oddíl OK Roztoky

Jaké jsou hlavní výhody orientačního běhu pro děti a v čem je tento sport jedinečný oproti jiným?

Orienťák patří mezi jedinečné sporty. Je to sport, kde jste pořád venku, často v krásném lese. Orienťáky může dělat celá rodina na všech úrovních – pro radost, lehce závodně nebo opravdu závodně. Kromě toho je běh v terénu hodně o všeobecné obratnosti a vytrvalosti, závodí se v jakémkoliv počasí, je jedno, jestli prší nebo je zima.

Orienťácká komunita je stále ještě celkem malá a přátelská. Oblíbenou orienťáckou frází je „Jak jsi to šel?“ U stánku s párkem a kofolou se po závodě podrobně probírají všechny nástrahy trati a kudy kdo běžel.

Pěkným zpestřením a lákadlem pro současná děcka je využití GPS techniky při závodech. S chytrými hodinkami si můžete po závodě nahrát svůj postup v lese do závodní mapy a pak doma zkoumat, kdeže jste to vlastně bloudili, nebo zda váš postup přes kopec byl výhodnější než kamarádův po cestě okolo.

Jako malá jsem kdysi od mámy dostala tričko s nápisem na prsou „Orienteering – way of living“. A tak to je, ta věta to přesně vystihuje.

Kde probíhají tréninky? Mění se jejich podoba s ročním obdobím? Jezdíte s dětmi i na jiná místa, aby si vyzkoušely různá prostředí?

Snažíme se být venku celý rok, přes léto hlavně v lese a přes zimu na hřišti nebo s čelovkami v terénu. Zařazujeme také různé hry s mapou.

Většinu tréninků máme v Tichém údolí, které je hned na okraji Roztok, kde je les i s potokem a skalnatými stráněmi.

Důležitou součástí orienťáku je poznávání různých typů terénu a lesa. Jiný je rovinatý les v nížině se spoustou cest a jiný zase horský les plný kamenů a borůvčí. Specifikou orienťáku je také spousta „závodů“, které jsou od jara do podzimu každý víkend, pokaždé na jiném místě. Na závodech jsou kategorie pro všechny věkové skupiny, od děcek až po veterány, i tratě pro začátečníky či „příchozí“.

Další výhodou orienťáku je, že s mapou můžete vymyslet spoustu zábavných tréninků a her –na mapě odmazávat nebo naopak přidávat falešné objekty, kousky vymazat úplně, rozstříhat a přeházet, pootočit – což využíváme na trénincích i na soustředění.

V jakém věku je podle vás ideální začít s orientačním během?

Nejlepší je 3.- 4. třída, když jsou už děcka samostatná. Ale začít lze i později – jen je pak těžší dohnat znalost mapy a zkušenosti.

Jak přistupujete k mladším a starším dětem při trénincích? Mohou trénovat společně, nebo se přístup významně liší? Jaké věkové kategorie trénujete?

Máme skupinu mladšího žactva, staršího žactva a dorost. Tréninky jsou přes léto společné, jen pro každou kategorii odlišné podle úrovně a zkušeností. Menší se učí mapové značky a základní čtení mapy, orientaci a pochopení terénu. Staršímu žactvu a dorostu už je třeba vymýšlet náročnější a obtížnější úkoly – třeba odmažete z mapy cesty, aby se učili používat terén, vrstevnice a buzolu. Nebo musí mapu nechat na startu, zapamatovat si informace z mapy a kontrolu najít jen po paměti.

Setkáváte se s dětmi, které mají na začátku obavy z orientace v lese? Jak jim pomáháte překonat strach?

Myslím, že většina z nás má v sobě zpočátku aspoň malinkou obavu, že se ztratí. Menší děti, které si ještě nejsou jisté, necháváme chodit po dvojicích nebo s doprovodem trenéra. Ale snažíme se je naučit, že les je bezpečný. Také je učíme, jak se najít.

Jak vypadá typický trénink orientačního běhu pro děti? Co všechno kromě běhu během něj rozvíjejí?

Typický „letní“ trénink menších dětí má klasickou rozcvičku jako honičky na rozběhání nebo atletickou abecedu a pak běhavé hry s prvky obratnosti. Následuje mapový trénink – pár kontrol v blízkosti nebo krátké mapové okruhy. Pro menší děti využíváme sprintovou mapu – to je mapa ve velkém měřítku s mnoha detaily. Je na ní možné postavit trať tak, že jsou děti stále „na dohled“, přitom dobře procvičí porozumění mapy a orientaci. 

Mapový trénink pro starší jsme zmínili – ráda zařazuji trénink „Kontrola v utajení“ – kdy kontrola na místě kontroly vůbec není a úkolem je zjistit, jaký objekt (třeba kámen, krmelec, kupka) se nachází uprostřed kolečka.

Jaké základní vybavení nebo dovednosti potřebuje dítě, které se chce orientačnímu běhu věnovat?

Na začátek potřebuje nějaké rozumné boty pro běh v terénu. Ty jsou docela důležité, protože v teniskách s hladkou podrážku se v lese pohybovat nedá. Pak potřebuje buzolu. No a teprve časem „SI čip“, který se používá na závodech pro měření času a záznam průchodu kontrolami. Ten se ale dá případně půjčit.

A dovednosti? Stačí chuť to zkusit, kladný vztah k mapám a radost z toho být venku. Trocha přirozené šikovnosti se hodí, ale ta se dá snadno dohnat.

Žofka Sýkorová, starší žákyně, oddíl OK Roztoky

Co bys řekla těm, kteří si myslí, že orientační běh je jen běhání s mapou? Je na tom něco víc?

Orientační běh je sice sport o běhání s mapou, ale zároveň se můžu setkávat s přáteli, takže něco víc to určitě je.

Jaké vlastnosti nebo schopnosti ti orientační běh pomohl rozvinout? Využíváš je i mimo sport?

Orientační běh mi pomohl rozvinout schopnost orientace v přírodě a také jsem se díky němu naučila lépe běhat.

Měla jsi někdy obavy, že se ztratíš? Co v takovém případě děláš?

Určitě a když přijdou, tak se ujišťuji, že běžím správně a kontroluji mapu.

Pokud to není tajné, sdělíš nám, jakou používáš závodní taktiku?

Snažím se obvykle mapovat již při běhu a udržovat svižné tempo.

Na jaký závod nebo trénink máš nejlepší vzpomínky a proč? Bylo to kvůli úspěchu, nebo třeba zážitku s kamarády?

Mám 2 nejoblíbenější závody. Jeden z nich byl SMIK, který jsem běžela se svou kamarádkou, a moc nás to bavilo. Druhým z nich bylo MČR družstev, kde byla skvělá atmosféra a moc se mi líbil tamní les.

Jak bys popsala atmosféru ve vašem oddíle? Je to spíš o soutěžení, nebo o přátelství a zábavě?

V našem oddíle bych řekla že je velmi dobrá atmosféra a jde spíš o přátelství a zábavu, i když běžecké úspěchy jsou vítány.

Chtěla bys někdy závodit v orientačním běhu i v zahraničí? Máš nějaké vysněné místo?

Ano, protože tím můžu získat nové zkušenosti. Nevím, jestli mám vysněné místo, ale podle vyprávění trenérky může být zajímavé běhat v Itálii v Dolomitech.

Eliáš Homuta, starší žák, oddíl OK Roztoky

Co bys řekl těm, kteří si myslí, že orientační běh je jen běhání s mapou? Je na tom něco víc?

Orientační běh je běhání s mapou a buzolou po lese, v přírodě i po městě a teď v neděli jsem běžel orienťák i v ZOO. Kromě buzoly je potřeba mít i čip na značení kontrol, že jsem je našel, vysoké podkolenky proti poškrábání a v noci čelovku. Orienťák se dá jezdit i na běžkách nebo na kole.

Jaké vlastnosti nebo schopnosti ti orientační běh pomohl rozvinout? Využíváš je i mimo sport?

S mými známkami ze zeměpisu, kde furt řešíme nějakou mapu, pochybuju o nějakém rozvoji.

Měl jsi někdy obavy, že se ztratíš? Co v takovém případě děláš?

Obavy ani nemám. Když jsem se ztratil, většinou jsem tam nebyl sám, protože se v těch místech ztratili i jiní. Jitka vždy všechny uklidňuje, že se neztratíme.

Pokud to není tajné, sdělíš nám, jakou používáš závodní taktiku?

Je to tajné, nesdělím 😄.

Na jaký závod nebo trénink máš nejlepší vzpomínky a proč? Bylo to kvůli úspěchu, nebo třeba zážitku s kamarády? 

Závody mě baví, když jsou v pěkném prostředí a když tam jede hodně lidí z oddílu. Taky mě baví, když si mám s kým po závodech popovídat o mapě. 

Můj táta začal nedávno také běhat a rád analyzuje mapy. Byli jsme spolu i na Orientačním běhu pražských horolezců. Běží se jeden den v noci s čelovkou a druhý den je lezecká část. Kontroly jsou ve výšce nebo i ve vodě. Moc dětí tam není, je to dlouhý, ale hustý.

Jak bys popsal atmosféru ve vašem oddíle? Je to spíš o soutěžení, nebo o přátelství a zábavě?

Hlavní důvod, proč dělám orienťák, jsou právě lidi v našem oddíle, ale i ve Středočeském kraji. Jsou pohodoví a je s nimi legrace. Orienťák je pro mě asi víc o lidech, i když bych taky rád vyhrával, ale to chce každý a vítěz je jen jeden.

Na trénincích se učíme různé dovednosti, které se mi líbí a baví mě. Jezdíme na soustředění v zimě (běžky) i v létě.

Chtěl bys někdy zkusit závodit v orientačním běhu i v zahraničí? Máš nějaké vysněné místo?

Vysněné místo nemám, ale v létě se chystáme s oddílem do Švédska, třeba se mi podaří zaběhnout si nějaké závody tam.

Adam Hacmac, mladší žák, oddíl OK Roztoky

Co tě na orientačním běhu nejvíc baví? Je to běhání, mapy, kamarádi nebo dobrodružství v přírodě?

Mě nejvíce baví mapy, příroda a povídat si s kamarády. Teď v zimě si s kamarády v tělocvičně pořád povídáme. Ale zas tam není příroda. Při běhaní venku si moc povídat nestíháme.

Pamatuješ si na nějaký závod nebo trénink, který byl pro tebe opravdu nezapomenutelný nebo vtipný? Co se tehdy stalo?

Nezapomenutelný závod byl běh v Kralupech nad Vltavou. Líbila se mi tam trasa, vedla v parku, kolem domů, ne úplně skrz město. A taky se mi líbila proto, že to bylo jednoduché.

Když dostaneš mapu, na co se nejdřív podíváš? Máš nějaký speciální trik, jak se rychle zorientovat?

Na startu se rozběhnu a následuji ostatní, abych se dostal do mapového startu. Tam se zorientuji a hledám svoji kontrolu. Potom si přečtu popisek u kontroly (pozn. u každé kontroly se píše detail, kde přesně je lampion/kontrola umístěna), abych věděl, kde to je. Moc se nedívám, kolik je celkem kontrol nebo jak to bude dlouhé.

Když nemůžeš najít kontrolu, co obvykle děláš? Poprosíš někoho o pomoc, nebo hledáš dál sám?

Když se hodně ztratím, jdu na výrazné místo, ale většinou se zkouším vracet zpátky a zorientovat se. Občas prosím větší děti, třeba 14leté, aby mi poradily. Vždycky mi pomohly, ale někdy trochu blbě.

Jednou se mi kontrolu najít nepovedlo. Bylo to na letním táboře, kde jsem se ztratil na půl hodiny. Na mapě jsem si totiž spletl cestu a nevěděl jsem, kde jsem. Hlavně jsem se bál, že vyběhnu z mapy. Potom jsem se rozbrečel, protože jsem nevěděl, jestli vůbec najdu cíl. Pak jsem zjistil, že jsem na úplně jiné cestě, zorientoval jsem se a nakonec se našel. Na začátku jsem hodně plašil.

Chtěl bys někdy zkusit závodit v orientačním běhu i v zahraničí? Máš nějaké vysněné místo?

Moc ne, protože tam to bude jiné a bude to pro mě náročné. Náš oddíl jezdí do Dolomit na 5denní závody, ale možná by nás tam maminka nepustila.

Orientační běh je jedním z mála sportů, kde se rodiče a další členové rodiny nemusí jezdit „jen koukat“. Na závody totiž mohou vyrazit spolu se svými dětmi a sami se aktivně zapojit. Závody navíc bývají i vícedenní, a tak má celá rodina možnost trávit čas pohromadě v kolektivu ostatních a často i v krásné přírodě, kde se většina orienťáků koná.
Přehled oddílů a závodů najdete na www.orientacnibeh.cz