V minulém čísle jsme si řekli, jak je důležité dítěti ve vývoji zajistit dostatečné množství přirozených stimulů, aby si rozvinulo kvalitní základy pohybu, a především pak dobrou schopnost přijímat a zpracovávat signály z vnějšku.
Neméně důležité je ovšem umět dobře vnímat a rozlišovat signály, které přicházejí zevnitř. Tedy dobře si uvědomovat sama sebe. Vnímat, jak se cítím, co je pro mě zdravé a co ne, a třeba jestli už se zátěží nepřetěžuji a nepoškozuji. To se může zdát jako samozřejmost, ovšem ani nás dospělé to pravděpodobně nikdo neučil, a tak často neumíme vnímat, co je pro nás zdravé a co vede k poškození. Pak jsme velmi překvapení, když tělo přestane fungovat či upadne do nemoci.
Dnešní článek se zaměří na trénink, ale také na obtíže z přetížení, se kterými se u dětí a mladistvých setkáváme. K takovému přetížení dochází právě z důvodu nedostatečného vnímání mladého organizmu a tedy jeho přetížení.
Trénink ano, či ne?
Jak s dětmi trénovat, aby se zranění či ztráta motivace k pohybu nedostavila? Klíčová je všestrannost. Učit je hrou a od jednoduchého přecházet k těžším prvkům, které jsou v daném věku dosažitelné, a tím rozvíjet sebevědomí dítěte. Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF, nově WA) i Světová zdravotnická organizace (WHO) se shodují na tom, že pro děti je vhodná všestrannost v pohybu a ke specializaci by měly dojít až kolem 12-15 let. Výjimku tvoří sporty jako gymnastika a krasobruslení, kde je brzká specializace nutná, protože vrchol kariéry na elitní úrovni nastává často ještě před pubertou, kdy je tělo dostatečně lehké a pružné. Jak ale bude takto přetěžované tělo fungovat dál, je s otazníkem. Když jsou děti vedeny intenzivně ke konkrétnímu sportu, mělo by být součástí režimu i vhodné kompenzační cvičení nebo doplňkový sport. Chceme se vyhnout vzniku svalové nerovnováhy vlivem jednostranné specifické zátěže (raketové sporty apod.).
Pro děti od 3 do 6 let je doporučováno strávit alespoň 3 hodiny denně v pohybu. Většinou jde o spontánní pohyb, který by je měl bavit, ale nabízejte i další možnosti k pohybu. Hlavním vzorem jste vy jako rodiče. Učte je, že pohyb patří do života.
Děti od 6 do 18 let by se měly hýbat alespoň hodinu denně. Názory, že je silový trénink pro děti nebezpečný a může způsobit zpomalení nebo dokonce zastavení jejich růstu, nejsou nijak vědecky podložené. Rizika spojená se silovým tréninkem samozřejmě existují (stejně tak jako u všech sportů). Při dodržování základních pravidel a důrazu na správnou techniku pod dohledem vzdělané osoby jsou minimální, dokonce mnohem menší než u jiných sportů. Na tomto tvrzení se shodují AAP (American Academy of Pediatrics), NSCA (National Strength and Conditioning Association) i ACSM (American College of Sports Medicine). Když je silový trénink provedený správně, nabízí dětem spoustu výhod. Lepší sportovní výkon, sílu, zvýšení sebevědomí a snížení rizika možného úrazu. Silový trénink by měl být pro děti zábava a zároveň výzva. Určitě si nepředstavujte, že bychom děti poslali do posilovny na stroje velikostně vyrobené pro dospělého.
V tréninku a sportu nejen u dětí je důležité vyhnout se stereotypu. Děti potřebují variabilní tréninkovou náplň formou hry. Také je dobré netlačit příliš na výkon, ale na kvalitu a prožitek. Důležitější je naučit se své tělo vnímat a přistupovat k němu s respektem, než učit že „co bolí, to sílí“. I vrcholoví sportovci musí především dobře vnímat své tělo, aby vydrželi a nezničili se hned na začátku kariéry.
Dávejte pozor také na dostatečnou hydrataci dětí, jsou daleko citlivější na přehřátí a při činnosti, která je baví, snadno zapomenou na pitný režim.
Nezapomínejte na to, že ne každý vrcholový sportovec může být dobrým trenérem dětí. Byť to skvěle vypadá, zkušenosti z aktivní kariéry nemusí dobře fungovat u dětské kategorie. A také nezaručují dobré pedagogické vlastnosti trenéra. Zkušenost nerovná se adekvátní vzdělání a trenérská licence.
Onemocnění z přetížení
Velmi často se u sportujících dětí setkáváme s onemocněními pohybového aparátu z přetížení. Pokud k tomu dojde, je to pro všechny velmi nepříjemné. Dítě, které je zvyklé několikrát týdně sportovat, má najednou zákaz sportu a to na dlouhou dobu, měsíce a někdy i v horizontu let!
Proto vnímejte varovné signály, když bolí paty, kolena či záda. Pokud se tyto diagnózy podchytí v počátku, je to prognosticky mnohem výhodnější, než když je onemocnění rozvinuté.
Severova choroba: bolest paty, která je spojena se zánětem v růstové štěrbině v patní kosti. Tento problém se objevuje u mladých sportovců ve věku 8–15 let, obvykle po ukončení růstu již nehrozí. Léčba je opět primárně zaměřena na klidový režim s odstraněním tvrdých nárazů pat do země (skoky, běhy, turistika…). Z rehabilitačního hlediska se určitě jeví jako možnost pracovat s touto diagnózou na úrovní strečinku lýtkových svalů a práce s ploskou. Po odeznění obtíží je namístě pozvolné zatěžování a neuspěchat návrat do plné zátěže.
Osgood-Schlatter: poranění přední strany kolene, konkrétněji úponu (tuberositas tibie) velkého čtyřhlavého svalu stehenního. Důvod vzniku této komplikace je různorodý, velmi často se jedná o kombinaci různých vlivů. Nejčastěji se spojuje s přetrénováním v období růstu dětí (dívky 10–12 let / chlapci 12‑14let), kdy dochází k prodlužování kostí a zvyšuje se tedy tah stehenního svalu, který namáhá úpon, jež není zcela osifikovaný (vlivem růstu není zcela pevná kost), a dochází k mikrotraumatům. Vlivem „odtržení“ této chrupavčité části dochází k zánětu v oblasti kolenního kloubu, který má jasné příznaky (otok, začervenání, proteplení, bolest). Zvyšováním svalové aktivity se příznaky zhorší, jedná se primárně o klek, běh, skoky a dřep. Při léčbě jsou důležitá režimová opatření, která v první fázi určitě zahrnují klid a eliminaci zmíněných pohybů, po odeznění příznaků zánětu je následně vhodná postupná rehabilitace, kdy obvyklá doba rekonvalescence bývá 3–6 měsíců.
Scheuermann: strukturální vada páteře vyskytující se opět v růstovém období. V odborných článcích je popisována jako juvenilní hyperkyfóza. Jedná se o častý jev, který v některých zdrojích uvádí až 20% zastoupení v populaci dospívajících, ve vyšší míře jsou postiženi chlapci. Nejčastěji se objevuje nadměrné zakřivení, „vyhrbení“ v oblasti hrudní páteře spojené s bolestivostí a dalšími obtížemi. Asi v 25 % případů je diagnostikována také skolióza. Změna tvaru těl obratlů je způsobena jejich patologickým tvarem, aby se hyperkyfóza projevila, jedná se minimálně o 3 sousedící obratle, které mají vychýlení alespoň 5°, nejpřesnější diagnostiku provádí lékař RTG snímkem. Příčiny vzniku Morbus Scheuermann nemají jasné základy, vlivem může být dědičnost podpořená nerovnoměrným hormonálním vývojem (např. nadměrná produkce růstového hormonu), kdy dochází ke svalové nerovnováze vůči růstu kostí. Na co si ale můžeme dát větší pozor u svých dětí a problému tím předejít, je mechanický vliv, kdy vznik deformit způsobuje nadměrná fyzická zátěž v období růstu (např. silový trénink, zvedání těžké váhy nesprávným způsobem, silové veslování, skákání aj.). Po ukončení růstu se obratle zafixují, ale budou velmi pravděpodobně příčinou obtíží v dospělém životě (chronické bolesti zad, neurologické obtíže, vliv na hrudník a funkci vnitřních orgánů). Proto není dobré tzv. kulatá záda u dětí podcenit. Doporučujeme v tomto případě využít služby fyzioterapie a vymyslet vhodné pohybové aktivity pro kompenzaci hyperkyfózy.
V závěru je nutné zmínit, že toto nejsou jediné obtíže, které mohou dospívající děti potkat. Není tedy vhodné jakékoli bolesti bagatelizovat, ale je třeba sledovat, jak se obtíže vyvíjejí. Samozřejmě pokud si dítě vymýšlí, aby se vyhnulo některým aktivitám, je to komplikovanější a musíte u svého dítě dobře odhadnout, kdy se chce jen vymluvit a kdy už se jedná opravdu o příznaky, které potřebují odborný zásah. Zkuste nejprve klidový režim a sledujte, jak se problém projevuje dál v běžných denních aktivitách. Pokud se stav nemění nebo zhoršuje, je na místě vyhledat odborníky.
