Lucka a Michal mohou díky Světu běhu startovat v jednom z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodech v Alpách, GORE-TEX Transalpine Runu. Jak vypadají jejich poslední týdny příprav před 7 denním závodem na 255 km s 16 000 metry převýšení?
Trénink opepřený pivovarskou turistikou
„A nechceš jít raději jen recesistickou trasu?“
„Ta měří jen 1,5 km, má 4 kontroly v hospůdkách a v každé si musíš dát pivo, hm?“
Nedala se přemluvit. Na 40 km už trochu protestovala, ale oba jsme spolu doběhli do cíle 50 kilometrové trasy v rámci dálkového pochodu Kudy chodili trempové.
To bylo ještě před tím, než jsme se dozvěděli o možnosti startu na GORE-TEX Transalpine Run, kterou nám nabídl Svetbehu.cz. Tady jsem se ale utvrdil, že oba zvládáme vysokou tělesnou zátěž trvající několik hodin a naše fyzické limity nám nebrání pokusit se zdolat i tuto výzvu.
Ono se tak či tak nedá natrénovat na etapový závod křižující Alpy, kdy za 7 dní přeběhnete 3 státy, zdoláte 255 km trať a nestoupáte 16 000 výškových metrů. Tedy něco jako z Prahy do Břeclavi, jen to vezmeme přes dva Everesty.
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Samozřejmě jsme museli nejprve zregenerovat, takže následující dva dny po dálkovém pochodu jsme se zaměřili na naší oblíbenou aktivitu a tou je pivovarské turistika. V praxi to vypadá tak, že si vybereme nějaký pivovar v dojezdové vzdálenosti od Prahy, osedláme naše dvoukolé oře a vyrazíme. V cíli ochutnáme jejich místní pivní speciál, případně nakládaný hermelín a zodpovědně se odvezeme domů hromadnou dopravou.
Další víkend a s ním spojené tréninkové plány poznamenala moje rodinná sešlost, kde jsem určitě vypil víc piv, než naběhal kilometrů. Jako polehčující okolnost beru to, že jsem se do Korouhve na Vysočinu dopravil na kole, což dalo nezanedbatelných 110 km.
Naháníme výškové metry v Divoké Šárce i na Ještědu
Luc na tom byla ještě hůř, protože měla naordinovaný klid na lůžku se slabým otřesem mozku a rozbitou hlavou, kterou drželo pohromadě pár stehů. Naštěstí jsme si vynechaný trénink vynahradili o pár dní později.
Luc si dala „vertikální“ trénink v Divoké Šárce. V uvozovkách proto, neb po detailnější analýze jejího výkonu jsme se na Stravě dostali k závratnému číslu nastoupaných metrů – celých 71! Což je jen 44,4 krát méně, než je v plánu v Alpách. Já jsem se následující den hecnul a překonal ji a moje výškové metry se zastavily v úctyhodných výšinách 196 m.
To už se blížil další víkend a my jsme rozložili náš tréninkový stan v Kryštofově údolí po Ještědem.
Pátek byl seznamovací, 17 km/700 m+. V sobotu byla v plánu Jizerské 50, ale 80 % trasy po asfaltu nás přimělo trochu improvizovat a výsledkem bylo 40 km/1300 m+. Za odměnu jsme si po tréninku dopřáli koupání v Bedřichovské přehradě.
Na neděli jsem připravil pořádnou chuťovku (ve Slovenským originálu „zaberák“, poznamka autora) v podobě Ještěd Skyrace. Tentokrát žádné ústupky, jen pivo na vrcholu a maká se dál dokud jsme nenaběhli 25km/1500m+.
Tělo poslouchalo i přes ne velmi regenerační stravu, kterou musíme do Alp ještě pořádně doladit. Nohy nebolely, jen nám to moc rychle nestoupalo. Chybí výškové metry, ale ty už v našich podmínkách nedoběhneme. V Alpách to tak nebude boj o přední příčky, ale spíš boj o přežití a dokončení.
Tréninkově si zaběhneme ještě Trail Modřanskou roklí a Kokořínské roklinky
Na závěr tréninkové jednotky v pondělí běh z práce 16 km/300m+ a v úterý cyklistika obohacená o tříkilometrovou procházku v tretrách k nejbližší stanici metra. Luc si namísto běhu z práce a kola střihla druhé místo v závodu Trail Modřanskou roklí -14 Km/300m+, což je novinka v nabídce od organizátorů Vaše Liga.
Poslední víkend před Transalpine Runem se nesl v duchu dvou po sobě jdoucích tréninkových dní. V sobotu jsme si zaběhli moji oblíbenou trasu Beroun – Radotín, 30 km/900m+, s krátkou zastávkou v Tetíně, kde jsem museli ochutnat letošní první burčák. Po doplnění sacharidů se nám pak běželo mnohem lehčeji.
V neděli jsme si pak naložili pořádné bomby na Kokořínsku, kde se pořádal druhý ročník závodu Kokořínské roklinky, 28km/800m+. Luc mě nechala za sebou hned v prvním kopci (sice jsem ji při následujícím seběhu zvládl dostihnout, ale to bylo naposled) a do cíle mi nadělila 12 minut! Bylo z toho její obligátní druhé místo (já ještě zvažuji svoji účast v Alpách, abych ji neudělal ostudu). Podle jejích slov běžela „na pohodu“, poslední kilometry si užívala v klidném tempu a v cíli se chvástala, že by si klidně dala i maraton. No, já jsem na 20. km narazil do pověstné zdi a do cíle to už pořádně nerozběhl.
Každopádně jsme připraveni. Luc fyzicky a já psychicky. Ideální kombinace.
Sledujte nás a držte nám palce!
