Jak jsme si na premiéře ve Swimrunu doběhli na Slapech pro druhé místo – osobní zkušenost triatleta Romana Špičáka

Co je to SwimRun, jsem se dozvěděl jen pár týdnu před závodem. Nevěnoval jsem mu moc pozornosti, protože jsem si myslel, že na něco takového nebude moc prostoru v závěru triatlonové sezóny. Ale pak nás s Jirkou Klementem dva týdny před závodem napadlo, že to tak nereálné není a že by to mohla být dobrá sranda 😀 A tak jsme se rozhodli, že do toho jdeme.

Podívejte se na další fotografie k článku…

Týden před závodem jsme si v sobotu dali zkušební trénink u Jirky v Lubné. V malém ale celkem čistém rybníčku a okolním lesíku jsme hodinu pobíhali sem a tam. Pokud nás někdo z místních viděl, asi si říkal, co to tam běhá za divné stvoření s lachtaníma rukama. Celkem to šlo, a jelikož jsme běhali spíš kopce, tak jsme si říkali, že na Slapech bude větší rovina a že to bude rychlovka.

V pátek jsem s Jitkou přijel ke startu do kempu, a jelikož už bylo po desáté hodině, šli jsme hned spát. Jirka s Luckou se už aklimatizovali od čtvrtka a tak Jirka obhlídl terén a zjistil, že to asi zas taková rovina nebude 😀

V den startu panovala super nálada

Sice bylo k ránu trochu chladněji, ale pak se udělalo pěkně a sluníčko nás hezky zahřálo. Vyladili jsme poslední věci na povinnou výbavu a šli na start. Na startu už jsme si jen plácli packami s favority Petrem Vabrouškem a Tomášem Martínkem a čekali na výstřel.

Start!!! Čekalo nás asi 100 m běhu, a pak hned první plavání, které měřilo 500 m. Prvních 50 m jsem se držel v nohách Petra Vabrouška a říkal si, že neplave moc rychle a že se ho udržím. Petr si ale asi nasazoval packy a kopal jen nohama, protože najednou zabral a byl fuč. No nic, tak poplavu sám. Jirka je kousek přede mnou, a tak to i zůstává celý závod. Popravdě se mi moc dobře neplavalo, a ani neběželo. Asi jsem parťáka trochu brzdil, ale aspoň měl dost síly na nedělní Doksy Race, na závod, na který se chystal. Takže, nemáš zač, Jirko!!! 😀

I když jsem neplaval nejlíp, jak umím, tak mě plavání bavilo

Voda byla příjemné teploty, a vždy krásně zchladila tělo po běhu. Hned na prvním běhu jsme si potvrdili, že to rovina nebude. Z vody jsme vylezli na 3. místě, ale po chvíli v prvním větším kopečku dobíháme dvojici závodníků a dostáváme se na druhé místo. Na druhém místě jsme zůstali po celý závod, ale ani na chvíli jsme nepolevili, protože Jirka měl zálusk na první dvojici Petra a Tomáše. V průběhu závodu několikrát uvidíme někoho před námi, a tak si myslíme, že asi oni dva. Jsou před námi asi 5 minut. Zrovna vylézali z vody, úsek měřil asi 350 m a my do ní skákali.

Na trati nás provázely prudké výběhy, single traily a krásné výhledy do okolí Slapů

Celý závod se držím Jirkovi v zádech a vlaju za ním jak vlajka 😀 Snažím se mu to ale nezkazit, a tak do toho peru, co mi tělo dovolí. A tak střídáme plavání a běh pořád dokola. Nejkrásnější, ale zároveň nejtěžší byl 5,5 km dlouhý běžecký úsek. Prudké výběhy, single traily a krásné výhledy do okolí Slapů. Tohle jsem opravdu nečekal, ale bylo to prostě nádherné. Vždy mi to do kopce trochu víc trvalo, a tak má parťák čas se kochat výhledy, než vždy vyběhnu nebo spíš vyjdu kopec. Vždy ale jen do 100 m povoleného rozestupu mezi dvojicemi. Dolů i po rovině mi to celkem jde, takže se to snažíme pouštět, co to jde. Jirka každou chvíli vykřikne: ‚,Mě to tak baví‘‘. A mě taky, jen mě to trochu víc bolí:D Jak jsme se postupně blížili k cíli, tak už jsme tušili, že skončíme na druhém místě. Po 5,5 km běhu máme před sebou jen dvě krátká plávání a 3 km a 500m běh.

Celý závod byl náročnější, než jsem čekal, ale o to také krásnější

V cíli všichni fandili a hlavně nás tam čekali naše drahé polovičky s úsměvem na tváři. Co víc si přát?! Celý závod byl náročnější, než jsem čekal, ale o to také krásnější. Organizátoři vymysleli opravdu nádhernou trať. Tenhle typ závodů je u nás novinkou, ale myslím si, že když v tom budou pokračovat se stejným nasazením a dají do toho trochu toho srdíčka, tak jako teď, tak z toho bude pěkná a kvalitní série krásných SwimRun závodů.

Takže jak hodnotím SwimRun?

Já osobně, a myslím, že mluvím za většinu, dávám za jedna. Jediná chybka byla, že bylo celkem málo týmů. Což se dalo samozřejmě na prvním ročníku tohoto specifického stylu závodů čekat. Příští rok se chceme s Jirkou určitě opět zúčastnit. A když to vyjde časově, tak i objet celý seriál. Protože tohle prostě za to stojí.