V sobotu 20. května odstartoval 3. ročník závodů Czech Ultra Trail Tour, který zavítal do Bílých Karpat. Tohoto závodu se zúčastnil i redaktor SvetBehu.cz Miroslav Jančík, který se v následujícím článku podělil o své dojmy z nejdelší tratě 64 km.
Běžci si mohli vybrat ze třech tratí. Nejdelší trasa měřila 64 km s převýšením 2600 m, střední byla 31 km dlouhá s převýšením 1200 m a nejkratší 18 km s převýšením 680 m. Na start se postavilo zhruba sto běžců. Některé mohlo odradit počasí, které slibovalo 14°C, oblohu pod mrakem a slabé mrholení. Zkušenější běžci ale vědí, že to jsou ideální podmínky, a tak se čekaly rychlé časy.
Prohlédněte si další fotografie ze závodu…
Tentokrát to bude spíše na větrovku
V pět ráno nasedáme do auta směr Vápenka u Nové Lhoty. Závod startuje v osm ráno a my budeme mít celý den krásné výhledy po celých Bílých Karpatech. Alespoň takový byl plán, dokud jsem se v autě nedozvěděl předpověď počasí. Opalovací krém i sluneční brýle mohly zůstat bezpečně uložené v batohu, dnes je to spíše na větrovku. S myšlenkou na páteční letní počasí a loňský závod, kdy jsem tu padal vedrem, se můžu rozloučit. Bundu jsem si pro jistotu ani nevzal, tak jsem zvědav, jak to dneska půjde.
Na startu potkávám známé tváře a sotva se rozpovídáme, už je odstartováno
Prvních pět zahřívacích kilometrů vede víceméně do kopce a je potřeba si uvědomit, že kolem vás běží i lidi na poloviční i třetinovou trať, tak hlavně nepřepálit tempo. Postupně se oddělují běžci z krátké tratě.
Jak se blížíme na Velkou Javořinu vzduch chládne a nastupuje mlha. Jsem rád, že si pamatuji trasu z loňska, tak moc nemusím koukat po značkách. Letos jsou značky vlastně převlečené turistické, akorát menší a s černým pruhem. U vysílače se oddělují i běžci na poloviční trať a já už běžím skoro sám. Díky počasí se nikde nezdržuji a taky to docela dobře běží. Hned v Květné je další občerstvovačka. Trochu jsem se zakecal s jedním kolegou, až jsme vyběhli z vesnice jinde, než bylo třeba. Stane se. GPS trasa nahraná v mobilu nám hned ukáže kudy dál.
Na Lopeníku se již tradičně láme chleba
Na Lopeníku se již tradičně láme chleba a já odtud už běžím sám. Mapu jsem moc nestudoval, nevím kde mají být občerstvovačky, prostě to nechávám náhodě. Něco si pamatuji z loňska, ale to bylo úplně jiné počasí a já byl v úplně jiném stavu. I přesto jaké je počasí, tak je na co se koukat, protože jsem zahlédl před sebou postupně dva běžce, kteří se asi kochali a odbočili na špatnou cestu.
Na další občerstvovačce mi začínají hlásit kilometry
To mě automaticky přepne do režimu počítání. Kolik na další občerstvovačku zbývá kilometrů, za jaký čas to zhruba dám, kolik kilometrů zbývá do cíle a kdy zhruba doběhnu. To způsobuje, že myslím na každý kilometr víc a víc a taky mě z toho bolí nohy víc a víc. Další úsek běžím trochu demotivovaný díky informaci, že na další občerstvovačku to je deset kilometrů. Nakonec se z toho vyklubalo patnáct. Zase jsem víc nabitý na poslední úsek, který je o to kratší.
Velkou Javořinu nějak vysupím a už mě čeká jen dlouhý seběh do cíle. Byl by pohodový, kdybych se neotočil a neuviděl za mnou dvojici „vlčáků“, kteří se přibližovali. Musel jsem tedy ještě přidat a poslední čtyři kilometry napálit. Už jsem se raději moc neotáčel. Svoje místo jim bez boje nepřenechám. Všechno naštěstí pro mě dobře dopadlo a já jim zvládl utéct.
A jako třešnička na závěr bylo přeplutí rybníčku na loďce
Slibovaná třešnička na dortu v podobě veslování na lodičce taky proběhla. A já s perníkovou medailí na krku, si můžu dát domácí hovězí burger. Myslím, že Markovi se opět podařilo uspořádat parádní závod, který bude důstojným otvírákem celé letošní Czech Ultra Trail Tour. Ti co byli ví, ti co ne, tak mohou přijet 30. září na další závod do Jeseníků.
Výsledky
Dlouhá trasa 64km, převýšení 2600m
Střední trasa 31km, převýšení 1300m
