V sobotu 23.11. se v okolí Hamru na jezeře uskutečnil za podpory Libereckého kraje terénní běh v kopcích a kopečkách, v lesích a mezi skalami – Čertovskej Wintertrail. Tohoto závodu se zúčastnil i běžec Daniel Jaroš, jehož dojmy ze závodu si můžete přečíst níže.
Začalo to už několik dní před samotným závodem, který už není jenom závod, ale setkání s organizátory a běžci. V první řadě chci říci, že nejsem ten „běžec“, jaký bych asi měl být a nikdy nebudu stát na bedně, i když by to bylo moc fajn, ale konkurence je veliká. Už jen přípravy, balení a další bylo po čertech zajímavé.
Přípravy v plném proudu
Nemohl jsem trénovat, tak jak bych chtěl a bohužel se to pak podepsalo na výkonu. Zánět šlach je….! V pátek 22.11. jsem sedl do auta a vyrazil z Karlových Varů směr Hamr na Jezeře, kde jsem si domluvil ubytování v místním hotelu a musím říct, že hotel byl naprosto v pohodě. Ubytoval jsem se a vyrazil na registraci před závodem. Už byla tma, když jsem vyrazil a v duchu jsem si říkal „vezmi si zítra čelovku, kdyby náhodou“. Přišel jsem a dostal krásný batůžek s číslem a čipem, ale hlavně jsem viděl po pár měsících lidi, které jsem potkal v létě. Ráno jsem se nasnídal a začal připravovat na čerta, což v mém případě znamenalo si poprvé nasadit čočky. Cca asi 20 min co jsem s tím bojoval a málem vypíchl oko.
Čočky nasazené, pak upravit ocas a začít s barvou na tělo. Vše dohromady asi hodina času. Úspěch byl zaručen, když jsem zaklepal na sousedy, sousedka skočila ode dveří až k oknu se slovy „málem mě to zabilo“.
Zazněl pokyn ke startu
Vyrazil jsem do místa startu hodinu předem. Dal si domácí koláč, kafe, čaj a další dobroty. V 10 hodin byl start plný čertů, čertic, andělů a jim podobných bytostí. Zazněl pokyn ke startu. Vyrazil jsem v klidu, že vím, co bude dál na cestě a kouknu na profil tratě a bylo mi jasné, že to bude bolet. Běželo se mi super, nechtěl jsem přehnat tempo a běžel si v klidu, což jsem chtěl udržet po celou dobu závodu. Začáteční zaváděcí asfalt je pryč a běžíme po krásných cestách, cca 250 lidí. Jak já říkám, mimozemšťani jsou pryč během pár kilometrů a zůstávají lidé, tedy čerti.
Počasí i teplota ideální
Běžíme ve skupince cca 30 lidí, počasí i teplota ideální. Přichází první kukačka, jasně že nahoře, kopec opravdu s velkým K a jak někdo pronesl, teď už je to na pejska a používáme ruce a někteří vytahují hůlky (v tuhle chvíli už mám taky objednané). Vyšplhám se na první vrchol, pípnu čip a s úsměvem na tváři běžíme dál krásnou přírodou v okolí Hamru na Jezeře. Je to krásný a zároveň náročný závod, jak už se někde napsalo i pod názvem gastrotrail.
První občerstvovačka toho byla jasným důkazem, bylo mi nabídnuto snad úplně vše, co bych si mohl chtít dát od chleba se sádlem až po sušené ovoce, polévku, dokonce rum .
Trasa vedla přes krásné vyhlídky, úžasné traily, divoké seběhy
Kousek za občerstvovačkou se trasa na 11,5 km rozdělila. Kdo chtěl, běžel „jen“ 16,6 km a nebo 33,3 km. Trasa vedla přes krásné vyhlídky, úžasné traily, divoké seběhy, k Chrastenskému vodopádu, okolo potůčku a hned za vodopádem odbočka na Chrastenský vrch. Tam začal můj očistec. Než jsem se vydrápal nahoru uběhlo několik minut a tam jsem si prožil krizi s velkým K. Po prudkém seběhu jsem se rozběhl směr poslední kopec na hrad Děvín, který znám už z letní verze. Dodalo mi to sil a podél jezera mazal do cíle. Čas vypovídal přesně o tom, že jsem nemohl trénovat, ale i přesto jsem si tento závod chtěl proběhnout. V cíli skvělé zázemí a opět jídla, kdo co chtěl. Po rozloučení jsem došel k autu, dorazil domů a na pár hodin umřel 🙂
Závěrem, 6.6 2020 na trati 66,6 km se setkám se všemi smrtelníky, čerty a organizátory a také dětmi, které pomáhají a povzbuzují na trati. Za to všem patří velký dík a těším se na viděnou.
